Článek
Plzeňský Milan Petržela (vlevo) zkouší přelstít obranu estonského celku.
Ken Kallaste (vlevo) z estonského celku Nõmme Kalju ve sprinterském souboji s plzeňským záložníkem Milanem Petrželou.
Plzeňský stoper Marián Čišovský obdržel žlutou kartu. Vlevo přihlíží kapitán Viktorie Pavel Horváth.
Plzeňský záložník Daniel Kolář (vlevo) uniká obránci Kalju Kallastemu v úvodním utkání třetího předkola Ligy mistrů.
Slova snadný a jednoduchý soupeř nemáte rád, ale sám asi uznáte, že estonský mistr Kalju byl v úterním prvním duelu nejpříjemnějším protivníkem, na kterého jste za poslední tři roky při putování pohárovou Evropou narazili. Nebo si snad vybavujete příjemnějšího?
Srovnal bych ho s Pjutnikem Jerevan, s nímž jsme hráli na samý úvod kvalifikace o Ligu mistrů před dvěma lety. Také tehdy jsme venku vyhráli 4:0, abychom pak doma postup stvrdili dalšími čtyřmi góly. Estonci byli na stejné úrovni.
Nakonec jste jim nasázeli čtyři góly, takže výsledek je zcela jednoznačný, ale do přestávky jste s hrou svých svěřenců příliš spokojený nebyl. I proto jste tak často startoval z lavičky?
Rychlý vedoucí gól nám paradoxně ublížil. Hráči ztratili koncentraci a mysleli si, že mohou některé situace dohrávat složitě a komplikovaně. Přitom se nabízela jednodušší řešení, z nichž jsme soupeře mohli ohrozit daleko víc. Proto jsem chtěl, aby byl třeba na levé straně daleko víc využívaný Kovařík, který třikrát po sobě do šestnáctky jednoduše pronikl.
O tom všem jste s hráči během přestávky mluvil a přespříliš komplikovanou a kostrbatou hru jim vyčítal?
Pochopitelně, protože složitou kombinací jsme navíc přicházeli zbytečně o míče, takže se domácí mohli pokoušet o útočné výpady, což byla chyba. V předchozím kole nás Sarajevo za podobné ztráty trestalo, Estonci naštěstí nikoli. Mužstvo si dalo říct, druhou půli jsme měli pod kontrolou, a jakmile začalo přibývat vstřelených branek, byla i hra jednoznačnější.
Po čtyřbrankové výhře můžete bez obav z odvety přemýšlet o nasazení pro kvalifikační play off a soupeři, kterého byste si pro závěrečný dvojzápas přál.
Ještě týden počkejme. Výsledek z Tallinnu je obrovsky povzbuzují, ale trochu pokory by v nás mělo zůstat.
Pokory? Vždyť postup máte naservírovaný doslova na stříbrném podnose, což si i hráči uvědomují, takže ani o jejich motivaci nemusíte mít obavy...
Také doufám, že si uvědomují, že je v případě postupu čeká šest úžasných zápasů ve skupině a celý podzim vyplněný evropskými poháry. Přijít o tuto možnost by představovalo obrovský průšvih.
Neříkejte, že si snad připouštíte komplikace, které by vám mohly neškodní Estonci příští středu u vás v Plzni způsobit.
Výsledek, předvedená hra i soupeř nás pochopitelně pasují do role obrovského favorita. Jestli se před prvním zápasem jevily naše postupové šance v poměru osmdesát ke dvaceti, nyní jsou pětadevadesát ku pěti. Kdybychom je prohospodařili, asi by se o tom mluvilo hodně dlouho a v celé Evropě bychom byli za exoty.
