Článek
Doma má Ondřej Zlámal na památku dres Šeriffu Tiraspol, je úplně vespod pod ostatními relikviemi, které za dobu, co pracoval ve Slavii, nashromáždil. „Když jsem ho teď vyndával, měl jsem zase divný pocit. Vše se mi vrátilo," přiznává Zlámal.
Není se co divit, třináct let staré vyřazení od moldavského šampiona roztočilo vír potíží, které vygradovaly obrovskými finančními těžkostmi a bojem za samotnou existenci klubu. Vyřazení od Šeriffu Tiraspol je pro tohle období smutným symbolem.
V létě 2009 se děly v Edenu věci. Slavia byla mistrem a monstrózně nafukovala svůj kádr. Přivedla Adama Hlouška, Ondřeje Čelůstku, Benjamina Vomáčku, Riste Naumova, Hocina Ragueda či Vitalije Trubilu. Stanislav Vlček se vrátil z Anderlechtu.
Postup do Ligy mistrů byl v očích představitelů Slavie samozřejmostí. „Vedení mi vysvětlovalo, že tolik nových hráčů nepřichází proto, abychom se do Ligy mistrů dostali, ale abychom byli v její základní skupině konkurenceschopní," vypráví Zlámal.
Vládce Moldavska neměl být ve třetím předkole mistrovské větve milionářské soutěže vzdorovitým protivníkem. A i v posledním předkole se potenciálně rýsoval schůdný sok. Výjezd do Tiraspolu ale mohl některým otevřít oči. Už tehdy bylo zázemí Šeriffu luxusní a připravené na Ligu mistrů, kterou si však místní klub zahrál až o dvanáct let později, loni na podzim v ní dokonce porazil i Real Madrid.
Bývalý tiskový mluvčí Slavie Ondřej Zlámal s dresem Šeriffu Tiraspol.
Ale zpět do roku 2009. „Jeli jsme chudou krajinou a najednou to vypadlo, jako kdybychom přijeli do úplně jiného světa. Když jsme přišli do kabiny, říkal jsem si, že je opravdu pěkná a prostorná, jenže ta byla pro trenéra. Kabina pro hráče byla dvakrát taková," vypálí bývalý mluvčí Slavie, jenž si odtamtud vybavuje i pohostinnost Moldavanů či příjemnou rozpravu s uznávaným chirurgem Václavem Smetanou během padesátikilometrové cesty do města. „Říkal mi o svých životních zkušenostech, byl to velice moudrý a vzdělaný člověk. Vážil jsem si toho."
Nevýrazná bezbranková remíza úder do nezdravého sebevědomí Pražanů neznamenala. Přesvědčení o vlastní síle bylo dál neochvějné, pozornost se štěpila až na kuriózní záležitosti. Chcete příklad nesoustředěnosti červenobílé výpravy? Zápas z Tiraspolu nevysílala žádná tuzemská televize, a tak byl důležitým komunikačním kanálem klubový web, který přinášel zpravodajství ze zápasu v on-line reportáži. Zlámal pak dostal od šéfů kartáč za to, že popis utkání, který psal jeho kolega, byl k výkonu Slavia podle jejich mínění příliš kritický.
Plzeň čeká velmi neobvyklý soupeř. Co jste možná nevěděli o Sheriffu Tiraspol?Video: Sport.cz
Slavia zůstávala favoritem, postup si měla vystřílet v domácí odvetě. Červenobílí v ní brzy vedli po gólu Hlouška, jenže pojišťovací druhou branku nemohli dát. Nervozita se na některé začala přenášet. Mladíka stojícího u postranní čáry pohltila.
Libor Tafat měl jít v úplném závěru utkání pomoct při odvracení centrovaných míčů, byl vysoký, tohle měla být jeho doména. Jenže nervy pracovaly, klepal se. „Kdyby byl trenér Jarolím na lavičce, možná by ho tam nedal," přemítá Zlámal. Kouč Karel Jarolím ale seděl na tribuně, odpykával si disciplinární trest z předešlé sezony. Jeho pokyn zněl jasně, Tafat měl jít do hry. A taky šel. Když v nastaveném čase vletěl míč před slávistickou bránu, vysoký mladík promáchl a za ním číhající Nadson skóroval. Byl to úplně poslední centr do vápna Slavie.
„Já už byl v tu dobu v útrobách stadionu, chystal jsem se na rozhovory hráčů s novináři. Najednou jsem viděl běžet náhradníky hostí, vůbec jsem nevěděl, co se děje," říká Zlámal. „Byl to šok, jako kdyby do klubu udeřil blesk," dodává.
„Hodně dlouho trvalo, než si všichni uvědomili, že Liga mistrů nebude," přibližuje atmosféru. „Já měl celou dobu obavy, ale ostatní v klubu mi říkali, že jsem pesimista a panikář. Tím mě v tom utvrzovali. Musíte mít vždy nějakou pokoru k práci, kterou děláte," nastiňuje Zlámal.
„Zažil jsem lepší časy, co si budeme povídat. Vstup do sezony nám nevyšel podle očekávání. Ale neberu to jako tragédii, i když po sportovní stránce je to obrovské zklamání," vykládal den poté trenér Jarolím novinářům, kteří přišli do Edenu. „Kdybych mohl, ten areál jsem zavřel. Ale tehdy to nešlo. Trenér se k tomu však postavil a odpovídal," líčí tehdejší slávistický mluvčí.
Odpovídal třeba na dotaz, zda byl jeho tým favoritem. „Když se podíváte na rozpočty, tak by to možná bylo obráceně," konstatoval Jarolím. Šeriff se tehdy do základní skupiny Ligy mistrů ale neprokousal, následně vypadl s Olympiakosem Pireus a propadl se do Evropské ligy.
Do ní proklouzla i Slavia, v posledním jejím předkole přešla přes Crvenou zvezdu Bělehrad, ale to představovalo jen malou útěchu. V základní skupině Evropské ligy pak skončila v konkurenci Valencie, Lille a FC Janov poslední. Na další zápasy v evropských pohárech si pak museli červenobílí počkat šest a půl roku.
„Tvrdá životní lekce. Dodala mi hodně pokory. Byl to ukázkový příklad, jak se něco nemá dělat," osype se Zlámal ještě jednou při vzpomínce na temnou zkušenost s Tiraspolem.
Peníze, se kterými se totiž napevno počítalo, totiž pak jaksi nebyly. Ekonomický pád kopíroval sportovní úpadek, Slavia pak řešila plno nepříjemných chvil. Nakonec je přežila, ale moldavská kapitola pro ni dál zůstává výstrahou.
