S českým kapitánem za postupem a rekordním ziskem! Basilej se dme pýchou

Po večeři na hotelu jsme se spoluhráči zůstali společně na baru a dali si drink. Nikdo nic nenamítal, tudíž jsme si objednali pivo, připili si na postup a kolektivně jsme duel probírali. Ještě i následně na pokoji se mi zápas honil hlavou hodně dlouho. Usnul jsem až někdy kolem čtvrté hodiny.

Věděli jsme, že výhra nám dává jistotu, ale současně bylo jasné, že Benfica bude chtít získat první body, aby nekončila účinkování v Lize mistrů s nulou. Záměrem tudíž bylo hrát v bloku, spíše zataženě a chodit do brejků. Hned první se nám podařil, což nám dalo klid. Soupeř pak musel hru otevírat, což nám hrálo do not. Nedávali jsme hráčům Benfiky prostor, a pokud si nějaké příležitosti vytvořili, pochytal je Tomáš Vaclík. Po druhém gólu jsme pak definitivně získali klid.

Po zápase všichni funkcionáři přišli do šatny. Byli šťastní a hrdí za letošní účinkování ve skupině, kdy jsme se několikrát zapsali do klubové historie. Podzim v Lize mistrů byl prostě výjimečný. Užíváme si ty pocity. A přáli bychom si hodně zvučného soupeře pro osmifinále.

Dvanáct bodů na našem kontě nečekal nikdo! Před skupinou byly určité prognózy. Jasným postupujícím měl být Manchester United, s ním měla jít dál Benfica. Jenže neudělala z prvních dvou duelů ani bod, pak absolvovala bez zisku dvojzápas s Manchesterem United a byla out. My jsme těžili z našeho systému, nedělali jsme zbytečné chyby. Tedy až na jeden zápas s CSKA Moskva doma, který jsme ztratili.

Nebral jsem to tak. Hned po zápase jsem říkal, že občas prostě člověk takový duel hraje. Ale rozhodující je situace na konci skupiny. Už určitou dobu hraju a vím, že člověk se musí nad trable povznést a klíčové je, zda tým postoupí či nikoliv. To jsme splnili. A já místenku v osmifinále nebral jako satisfakci, nešlo o žádnou úlevu. Prostě jsem byl rád, že budeme mezi šestnácti nejlepšími.

Pro Ligu mistrů zvolil systém se třemi obránci, čtyřmi záložníky a třemi útočníky, což se může zdát odvážné, ale našemu týmu to sedlo. Byli jsme docela produktivní a zápasy nám vyšly. A jak přibývaly, věřili jsme si stále více. Přitom začátek podzimu nebyl ideální, neměli jsme výsledky. Ale nikdo nepanikařil. Hra nebyla špatná, nebyli jsme mrtví. Celý klub však věřil v úspěch. A postupně jsme se rozjeli.

Cítil jsem velkou odpovědnost, takže radost je páskou umocněná. Ale já nemám  individuální oslavování rád. Jde o týmovou hru. Neberu to tak, že právě já jsem dovedl tým k postupu.

Je jasné, že nás čekají giganti. Mám tušení, že náš koeficient bude ze šestnácti týmů nejmenší. Přál bych si někoho, s kým jsem se ještě nepotkal. Proti Bayernu Mnichov jsem nikdy nehrál, šlo by o zajímavou zkušenost.