Průkopnice z Eura hraje o Ligu mistryň. V Turecku nám nedaly brány ani míče, líčí

Ve středu od 18.00 hostí slávistky v odvetě závěrečného předkola Champions League turecký Galatasaray. A Svitková (28) může zase připomenout, že jí to víc než slušně jde nejen s mikrofonem, ale i s balonem.

Honí se vám někdy na hřišti hlavou, jak byste situaci okomentovala v televizi?

Beru to spíš naopak (usměje se). Třeba při koukání na Premier League se snažím prvky aplikovat do vlastní hry. Díky práci mám obří přehled, kdo jak hraje, jak se pohybuje, co někomu vychází a v čem je dobrý.

Máte příklad?

Třeba Kevin De Bruyne z Manchesteru City. Obdivuju, jak se pohybuje v meziprostoru mezi zálohou a útokem. Jak si hledá prostor pro přihrávku do kapsy. Jak využívá první dotek, aby okamžitě posunul míč vpřed.

Co další dopad práce v televizi. Poznávají vás lidé na ulici?

Ženský fotbal v Česku není populární, jak by měl být nebo jak by si zasloužil. Když jsem hrála v Anglii, občas se mi stalo, že mě poznávali lidé. Zase to ale nebyl žádný extrém, aby mě lidi zastavovali a chtěli po mě autogramy nebo fotky. Díky komentování se mi to přihodilo i v Česku, ale pořád je to o tom, že ženský fotbal lidi u nás tolik nezajímá.

I vy ale postupně přispíváte ke změně.

Dalo se to trochu očekávat. Trošku se to při Euru prorazilo a beru to jako další prostředek, aby se fotbal rozšiřoval mezi další lidi a zájemce, kteří uvažují, že by se žena mohla pohybovat v mužském fotbale. Je to reklama, že se o nás ženách zase víc mluví.

Jak se kloubí fotbal a komentování?

Od počátku jsem měla jasně dané, že mám dvě roviny: Fotbal a školu, kterou jen vystřídalo zaměstnání. Jinak se pro mě nic nezměnilo. Dokážu si rozdělit čas a oběma sférám odevzdávat maximum.

Co se změnilo po Euru?

S Českou televizí jsem spolupracovala při turnaji, naopak dál pokračuju u Canal+ Sport při zápasech Premier League. Sama tvrdím, že bych si nedokázala představit, že bych jen hrála fotbal. Jsem aktivní člověk, který by se jinak nudil. A nedokážu si taky představit, co bych dělala, kdybych třeba kvůli zranění musela skončit. Proto je důležité mít i tuhle práci.

Zkuste jako expertka popsat, co vás ve středu se Slavií čeká v odvetě o Ligu mistryň proti Galatasaray?

A nemůžu to popsat z pohledu hráčky? (usměje se) V prvním zápase jsme nepodaly úplně nadstandardní výkon, ale taky jsme k tomu v Turecku měly hodně těžké podmínky. S ohledem na vývoj zápasu a vyrovnání v úplném závěru je remíza 2:2 cenná. Do odvety jdeme s tím, že chceme vyhrát a postoupit.

Co znamenají ty těžké podmínky?

Turci se nám snažili znepříjemnit, co šlo. My jsme to očekávaly a braly to tak, jak přišlo. Na oficiálním tréninku chyběly brány a scházel i určitý počet míčů. Potom nám poskytly některé navíc, jenže byly vyfouklé. Jsou to všechno drobnosti. Z avizovaného hlavního stadionu nás přesunuly na jiné hřiště, což v koloně trvalo hodinu a půl. Nebylo to ideální, ale takové věci se stávají. Rozhodně jsme cítily, že jsme hrály venku (usměje se).

Doma to bude jiné?

Budeme se soustředit na naši hru. V Edenu se nám vždycky hraje skvěle. Slyšíme podporu fanoušků. Uvidíme, kolik jich tentokrát přijde. Stadion je nádherný se skvělým trávníkem. Víme, že tam doma naopak jsme a užijeme si to.

Jak blízko, nebo daleko je postup?

Rozhodně je v našich silách, můžeme si to jen pokazit. Jsme připravené a chceme postoupit.

V mužské Lize mistrů se točí hvězdy a miliony, jak je to prestižní záležitost u žen?

Ženský fotbal si nikdy nemohl vyskakovat. Hrajeme pro radost především pro fotbal, úspěch a zážitky. V soutěži si můžete zahrát proti nejlepším zahraničním týmům a porovnávat se. Na Champions League chodí nejvíc lidí a je krásné před nimi hrát.

Je zvláštní, že se postup Slavie snaží zhatit vaše kolegyně z reprezentace Andrea Stašková?

V rámci české reprezentace chceme, aby se jí dařilo, jen by to teď nemuselo platit v Edenu. Nepřály jsme, aby první zápas takhle dopadl, když nám dala oba góly. Přitom jsme věděly, že Andy je jejich největší zbraň. Umí dávat dost gólů, v šancích se málokdy mýlí. Byla to od nás chyba, ale zároveň jsme se na Galatasaray těšily. Chtěly jsme vidět, do jakého týmu přestoupila. Z videí nic pořádně nepoznáte, dokud se se soupeřkami nepotkáte na hřišti.

Jak je na tom ženský fotbal v Turecku?

Turecko v ženách pořádně nikam nepostoupilo, ale stejně jako u mužů platí, že mají v týmu dost cizinek. A styl je podobný. Jakmile mají možnost, zdržují, někdy simulují. Není příjemné proti nim hrát. V Turecku mělo třeba být dlouhé nastavení, ale neodehrály se v něm ani dvě minuty v kuse. Nejsou to soupeřky, které by vám vyhovovaly.

Co vlastně rozhodlo, že vy na rozdíl od Staškové nekopete někde v cizině? Na jaře jste podepsala ve Slavii smlouvu do roku 2027.

Byla jsem rok a půl zraněná, a když jsem se šla na jarní hostování do Slavie rozehrát, provázela mě další zranění. Nedokázala jsem hrát 14 dní v kuse a necítila jsem se optimálně. Taky mě lákala Champions League, která mi chyběla. Chtěla jsem hrát a užívat si pár let, co mi v aktivní kariéře zbývá.

Dohrajete ji ve Slavii?

To ještě nevím, je to otevřené. Jde o to zůstat zdravá a hrát. Taky bych ráda dosáhla na další úspěchy a pak se uvidí, jak se to sejde. Záleží i na té druhé sféře.

Televizní dráha měla vliv?

Trošku jsem k tomu přihlížela. Moc mě to baví a jsem vděčná, jakou jsem dostala příležitost. Pohybuju se mezi lidmi, kteří jsou experti a ohromné kapacity. Je to pro mě velká škola a věřím, že to v budoucnu můžu zužitkovat.

Vy si k vizitce můžete připsat aktuální účastnice Lize mistrů.

To ano, ale už to tolik nevnímám. Třikrát jsme se se Slavií dostaly do čtvrtfinále, takže jde spíš o to znovu ukázat, že patříme mezi nejlepší týmy Evropy. A pak se uvidí dál.