Článek
Narodil se v Česku, rodiče pocházejí z Karlových Varů. „Jenže otce jsem nikdy nepoznal a vyrůstal jsem jen s mamkou. Když mi bylo šest, našla si přítele, který je pro mě opravdovým taťkou. A odjeli jsme do Itálie,“ líčí. Vrátil se na Vánoce 2012 kvůli zdravotnímu stavu prarodičů. Bylo mu osmadvacet a první tři měsíce strávil výhradně po boku babičky.
„Pak mi kamarád nabídl práci, protože věděl, že umím tesařinu. Na Václaváku vedle Pinkasů dělal hospodu,“ vypráví a vzpomíná, jak ho limitovaly problémy s češtinou.
„Já se ji vlastně nikdy pořádně neučil, začátky byly fakt katastrofa. Šli jsme třeba na střechu, byl to pětipatrový barák, a frajer mi řekl: ‚Hele, skoč dolů a přines mi nářadí.‘ Jdu do sklepa, přijdu k tašce a říkám si, co to je nářadí. Znal jsem šroubovák nebo kleště, ale nářadí? To jsem prostě nevěděl, netušil. Pak si pro mě asi po 20 minutách přišel a vysvětlil mi, že teda chtěl všechno. Celou tašku,“ směje se Tommy.
Teď je mu čtyřicet a maká v Berouně jako číšník. Výřečnost mu jako správnému Italovi nechybí. Mluvenou češtinu ovládá výborně, ale jak sám přiznává, dělat administrativu nebo psát někomu e-maily by rozhodně nešlo. „Jak říkám, katastrofa!“ Česko si jinak nemůže vynachválit. „Vydělám si na dobrý život. Oproti Itálii pak mohu na dovolenou i víc než jednou ročně,“ dodává spokojeně.
Teď už k fotbalu. Tommy prvně fandil, a stále fandí, aktuálně druholigové Reggianě. Ta kdysi hrála ještě minimálně o patro níž.
„A já se chtěl podívat na hezký fotbal. Taťka měl kamarády, kteří fandili Interu, tak jsme jeli tam. Bylo mi asi sedm. Poprvé jsem vstoupil na San Siro, viděl třeba Roberta Carlose. To byly ohromné a nezapomenutelné emoce,“ zdůrazňuje. „Ani mě pak nenapadlo fandit těmhle. Naopak, nesnáším je,“ prohodí a rázně ukáže na šálu AC Milán patřící jeho kamarádovi.
Tommy nebude na utkání Sparty s Interem chybět.
Na Interu byl mimo jiné s partou v květnu 2023 na úspěšné odvetě semifinále Ligy mistrů a postupu právě přes městského rivala. Venku viděl Nerazzurri například v září 2016, kdy Sparta senzačně vyhrála 3:1.
Stejně jako tehdy se i teď těší hlavně na tradiční pochod ke stadionu. „Měli jsme kolem sebe hodně policistů, ale sparťané to na Letné v parčíku zkoušeli. Uvidíme, několikrát se to popralo i v hospodě. Během dne to nikdo neuhlídá, stačí se potkat kdekoliv po Praze. To k fotbalu prostě patří,“ tvrdí Tommy.
Změny fanouškovské kultury
Velká revoluce nastala podle Tommyho po incidentu v roce 2007, kdy při potyčce fanoušků Juventusu a Lazia a následně i policie zemřel příznivec římského celku Gabriele Sandri.
„Od té doby se jde primárně proti policii. Fanoušci se spojili. Na manifestacích, které se dělají, je jedno, komu fandíš, ale záleží, proti komu jdeš. A to je stát. Luigi Spaccarotella, tedy policista, který na motorestu střílel, je volný a nebyl vůbec souzený. Střílel přes dálnici, no a co? Zabít někoho jiného, ne fanouška, řeší se to daleko víc,“ říká svůj pohled Tommy.
Zároveň ale dodává: „Opravdu se mi líbí, jak je stadion ve městě. Pochod se jde mezi domy. Vidíte lidi, jak vám z oken nadávají, prostě super. Má to jinou atmosféru. Akorát sektor je pak malý, Liga mistrů si zaslouží daleko větší stadiony.“
Tommymu nejdříve hrozilo, že sice středeční zápas uvidí, jenže z míst mimo sektor hostí. Nakonec by ale měl stát mezi svými. Kdyby ne, měl by hodně velký problém.
„Když dáme gól, nedokážu být v klidu. Vůbec! Asi bych musel běžet a řvát na záchod,“ směje se.
Tommy (nahoře) si oslavy postupu Interu do finále Ligy mistrů před dvěma lety užíval na pouliční lampě.
Nabízí se jasná otázka. Co tedy od fanoušků Interu v Praze čekat?
„Chlastání piva! A hodně! Italové si to jedou užít. Cesta do Prahy je pro ně doslova pivní zážitek. Jsou rádi, že mají Spartu venku. A uvidíme, jak bude vypadat pochod. Minule policie zatkla dva chlapíky, co dělali bordel s petardama. Pak po zápase je ale pustila, aby se dostali domů,“ vzpomíná Tommy.
Až se dostane na tribunu, bude nezastavitelný. A co teprve, jakmile nastoupí jeho miláček Lautaro Martínez?
„Jestli dá gól a vyhrajeme, budu se natahovat a chtít jeho dres! Současný Inter je dobrý, ale to pravé je pro mě éra v čele s brazilským Ronaldem. Ještě jsem měl doma tričko Ivána Zamorana, který si kvůli obsazení čísel 9 a 10 nechal udělat 1+8. To jsem musel mít taky!“ chichotá se.
Největší hvězdou a oblíbencem u fanoušků je v současném Interu útočník Lautaro Martínez.
No a jak vlastně fanoušci Interu vnímají Spartu? Rezonuje hlavně jedno jméno. Legendární Karel Poborský.
„To byl rok 2002. Inter měl před posledním kolem náskok jeden bod a hrál na Laziu. Juventus pak s Udinese a vyhrál. My jsme vedli 1:0, jenže pak ten Poborský dal dva góly. Skončilo to 2:4 a přišli jsme o titul. Vůbec ho nemáme rádi, a protože hrál za Spartu, tak ani ji. Na druhou stranu klub jako takový je známější než třeba Slavia, asi historicky poslal do zahraničí více dobrých hráčů,“ přemítá Tommy.
Každopádně od příznivců milánského giganta se zřejmě dají čekat velké věci.
„Nepřijedou zrovna kápové, ale jiné partičky. Neberou to jen jako zápas, ale prostě výlet za pivem a dalšími věcmi. Všichni jsou opravdu nadšení, že se vylosovala Praha,“ hlásí Tommy.
