Článek
Ve Slavii jste od ledna 2012. Zažil jste dobu, kdy nebylo na výplaty a tým bojoval o záchranu. Ale rovněž vzestup, který vyvrcholil dvěma tituly a postupem do Ligy mistrů. Co máte před očima, když se ohlédne na začátek působení v klubu?
Že cesta na vrchol byla hodně dlouhá. Vracím se k tomu poměrně často. Když jsem šel do Slavie, věděl jsem, že mířím do velkého klubu s obrovskou historií. A byl jsem přesvědčený, že je možné ve Slavii naplnit všechny fotbalové touhy. Ale upřímně, nečekal jsem, že ta cesta bude tak náročná. Nicméně zase mohu s klidem říct, jak je nynější úspěch v podobě Ligy mistrů sladký. Vážím si, jakou cestu jsme ušli a kolik překážek jsme zdolali.
Nikdy jste si neříkal, že přestup do Slavie byl špatný krok? Ani v dobách, kdy byl klub skutečně ve velkých problémech?
Zažil jsem situaci, kdy nebylo tři měsíce na výplaty. Nic příjemného. Měli jsme vážně velké trable. A moc dobře si pamatuji, jak jsme hráli do posledního kola o záchranu. Ale nikdy jsem si nemyslel, že bych měl ze Slavie odejít. Vždy jsem chtěl zůstat a věřil, že to bude dobré. Ani na okamžik během těch sezon jsem neměl pochybnosti, že svoje touhy ve Slavii naplním. A pokaždé, když jsem prodlužoval kontrakt, tak jsem byl šťastný, že mi vedení nabídlo novou smlouvu.
Zápas s Dortmundem je pro mě splněným snem, přiznává Jindřich TrpišovskýVideo: Sport.cz
Vážně vás nenahlodala ani situace, kdy jste pod trenérem Koubkem hrál v sezoně 2013/14 na postu stopera?
To byla nejhorší sezona ve Slavii. Nicméně když přišel trenér Koubek a dal mě na stopera, tak s odstupem šlo vlastně o relativně dobré období. Až následně v průběhu jara byl trenér Koubek vyhozen. A tam začali naše největší problémy. Kdyby Koubek zůstal, určitě bychom nehráli do posledního kola o záchranu. Následně přišly šílené týdny. To bylo hrozné období. Vážně hrozné.
Vybaví se vám ještě situace, kdy se muž, jehož nyní dělí devět branek od vstupu do Klubu ligových kanonýrů, dostane na pozici stopera?
Moc hladce se celá věc neudála. Já pořád říkal, že v obraně hrát nechci. Dost vehementně jsem vzdoroval. Dostávali jsme ale strašné nálože. Sedmičku od Teplic, čtyřku od Mladé Boleslavi. Inkasovaných branek bylo obrovské množství. Pak jsme hráli přátelák s Trutnovem a trenér mě nasadil do středu obrany. Docela se mi zápas povedl. Následně jsem hrál stopera i proti Plzni, která byla tehdy obrovský favorit zápasu. Ale uhráli jsme remízu, inkasovali jediný gól a trenér byl s mým výkonem spokojený, tudíž jsem v obraně zůstal. A já vlastně ani moc neprotestoval. Byl jsem rád, že nedostáváme takový výprasky.
Trenéra Koubka tehdy nahradil nizozemský kouč Alex Pastoor. O jeho angažmá se tradují nejrůznější historky. Jak na něj vzpomínáte?
Neměli jsme v té sezoně natolik kvalitní kádr, ale trenér Koubek nás dokázal na zápasy skvěle připravit. Vycházel z našich možností, dbal na defenzivu, herní disciplínu. Hráči přesně věděli, co mají dělat. Po jeho odchodu už se situace jen zhoršovala. Šílené období, tam nebylo nic.
Vážně šlo o tak špatnou situaci?
Je třeba říct, že kádr nebyl tak silný. A trenér Pastoor tomu nepomohl. Všechno bylo špatně. Jednou z věcí bylo, že jsme se těžce vyrovnávali s odvoláním trenéra Koubka. Když odešel, nic nefungovalo. Nic. Bylo to hrozné.
Bál jste se na jaře 2014 hodně sestupu do druhé ligy? Nebo jste si byl jistý záchranou?
Já si do poslední chvíle nepřipouštěl, že hrajeme o záchranu. Vždy jsme si říkali, jak nejbližší utkání vyhrajeme a budeme z nejhoršího venku. Jenže vyhrávaly i ostatní týmy. A když jsme někde nevyhráli, tak jsme se utěšovali, že soupeři určitě ztratí. Jenže protivníci většinou něco uhráli a naše agónie se prodlužovala. Pak jsme jeli k rozhodujícímu zápasu do Ostravy Baník nehrál o nic, my bojovali o všechno. Vůbec jsme si nepřipouštěli, že nevyhrajeme. Jenže jsme prohráli. Ale zachránily nás výsledky na ostatních stadionech. Bylo to nepříjemné do poslední minuty. Tehdy by mě ani v nejodvážnějším snu nenapadlo, že si zahraju ve Slavii Ligu mistrů. Sledoval jsem ji v televizi a děsně ji chtěl hrát.
Vnímáte s ohledem na zkušenosti, které jste v dresu Slavie posbíral, účast v Lize mistrů intenzivněji ve srovnání se spoluhráči?
Určitě ano. Prožil jsem ve Slavii opravdu těžké chvíle. Kdo je ve Slavii rok nebo dva a přišel do rozjetého a úspěšného mužstva, je v jiné pozici. Kluci byli u úspěchů, ale nepamatují si, co jsme zažívali pár sezon zpět. A když hrajete ve Slavii, nesmí se něco takového dít. Jsou kluby, v jejichž kádru boj o záchranu a nevyplacené finance můžete očekávat, ale se Slavií to prostě nejde. Je to nepředstavitelné. Klub má tisíce fanoušků. To bylo fakt špatné. Takže si Ligy mistrů vážím naprosto nepředstavitelně.
Se Slavií jste získal dva mistrovské tituly, vyhrál tuzemský pohár a nyní jste v Lize mistrů. Máte před sebou metu, na níž chcete v dresu klubu z Edenu ještě dosáhnout?
Zahrát si Ligu mistrů... Jinak mám cílů pochopitelně spoustu. Jestli dám sto gólů nebo odehraju tři sta zápasů, to už je záležitost nad rámec. Chci hrát dobré zápasy. Mojí motivací je být platný a pomáhat Slavii, aby byla úspěšná.
Dlouhé sezony jste měl neotřesitelnou pozici v základní sestavě. Nyní se ale vaše role změnila. Je těžké přijmout situaci, kdy jste jen mezi náhradníky?
Velice těžké. Když hráč naskočí do každého zápasu, má větší sebevědomí. A pokud se něco nepovede, nejde o žádnou katastrofu, z níž si dělá hlavu, protože se naskytne šance v dalším zápase. Teď je ale situace taková, že máme čtyři útočníky. Mimořádně kvalitní. Když jsem hrál první zápas v základní sestavě až proti Slovácku v devátém kole, bylo to velice nezvyklé. Ale novou roli jsem přijmul, bojuji a věřím, že postupně budu hrát více a více.
