Článek
Luka Modrič se i na Santiago Bernabeu pochlubil svými trofejemi.
Luka Modrič z Realu s trofejí pro nejlepšího fotbalistu Evropy v sezóně 2017/18.
Luka Modrič (vlevo) z Realu přebírá trofej pro nejlepšího fotbalistu Evropy od šéfa UEFA Aleksandra Čeferina.
S Realem jste potřetí za sebou vyhráli Ligu mistrů, s Chorvatskem jste získali na mistrovství světa stříbrnou medaili a teď jste obdržel hned dvě prestižní ceny. Stačil jste si vůbec uvědomit, co všechno jste dokázal?
To je dobrá otázka, všechno opravdu běží až moc rychle. Za posledních pár měsíců se toho v mém životě událo hodně. Po výhře v Champions League jsme dosáhli historického úspěchu s Chorvatskem a teď přišly tyto ceny. Jsou to skvělé pocity, jsem na to velmi hrdý. Tento rok byl určitě nejlepší v mé kariéře, z týmového i individuálního hlediska. Nakonec jsem dosáhl toho, o čem jsem snil od prvního zápasu v národním týmu. Dostali jsme se až do finále, které jsme sice nedokázali vyhrát, ale i tak to byl pro nás historický úspěch. Snažím se všechno si užít, ale abych byl upřímný, ani si pořádně neuvědomuji, co se všechno se kolem mne děje. Ale myslím, že si to s odstupem času uvědomím, až budu mít trochu víc klidu.
Teď, když odešel Cristiano Ronaldo z Realu, budete muset převzít víc odpovědnosti. Třeba střílet víc branek, věříte, že to dokážete?
Já jsem cítil vždy obrovskou zodpovědnost i v době, kdy Cristiano v Realu byl. Teď, když odešel, tak ji cítím úplně stejně, i když možná máte pravdu, že ještě víc. Ale nebráním se tomu, vždycky jsem měl zodpovědnost rád, neutíkal jsem před ní. Během šesti let jsem se vždycky snažil dát týmu to nejlepší, aby hrál dobře a vyhrával trofeje. Tohle bude naprosto stejné.
Váš život nebyl vždycky tak snadný. Teď jste nejlepším hráčem Evropy, myslíte, že jste příkladem, co všechno se dá dosáhnout, i když začátky nebyly jednoduché?
Pro mne je velice složité mluvit sám o sobě. Nikdy o sobě nemluvím rád, ať o mně raději něco řeknou jiní. Ať dělají závěry oni. Jestli jsem pro někoho vzorem, čeho se dá v kariéře dosáhnout, pak jsem na to hrdý. To je všechno, co k tomu mohu říct.
Neuvažoval jste o tom, že byste z Realu v přestupním období odešel?
Já jsem v Realu Madrid, kde jsem chtěl vždycky být. Jsem nesmírně hrdý na to, že jsem součástí největšího klubu na světě. Jsem v něm šťastný a chci být nadále hráčem Realu, na tom se nic nemění.
Co bylo těžší, vyhrát čtyřikrát Ligu mistrů v pěti letech s Realem, nebo se dostat do finále mistrovství světa s Chorvatskem?
To je opravdu obtížné říct, obojí bylo velice těžké. Čtyřikrát vyhrát Ligu mistrů, to asi nikdo nečekal. Třikrát v řadě, to je něco neuvěřitelného. Vždycky jsem říkal, že jestli to někdo může dokázat, tak jedině Real Madrid. S Chorvatskem to bylo podobné. V roce 1998 přišla generace, která nás vlastně uvedla na fotbalovou mapu světa, skončili na mistrovství světa třetí a stali se všichni našimi idoly. Od té doby, kdy jsem přišel do národního týmu v roce 2006, pořád se nás ptali, zda můžeme takový úspěch zopakovat, a nebo ho dokonce vylepšit. Slyšeli jsme to ze všech stran, ale když se podíváte, jak je složité pro takovou zemi, jakou je Chorvatsko, uspět a dostat se do finále. To se musí považovat za mimořádný splněný sen. Porovnávat se oba úspěchy dají těžko. Možná bylo těžší stříbro s Chorvatskem. Ale vyhrát zase s Realem třikrát za sebou Ligu mistrů, to je také obrovský úspěch.
Slovinský prezident UEFA pan Čeferin předává cenu pro nejlepšího fotbalistu Evropy vám, Chorvatovi. Co to pro celý region znamená?
Myslím si, že to pro naši část Evropy je velká čest, že prezident UEFA pochází odsud. Myslím, že od svého zvolení dělá výbornou práci. Byl jsem rád, že jsem cenu dostal právě od něj. Myslím, že byl také rád, že ji může dát mně. Věřím, že to bude další povzbuzení pro fotbal v naší části Evropy.
