Článek
„Výsledky i zápasy Slavie sleduju. Tentokrát jsem ale kvůli povinnostem první duel čtvrtého předkola v Kluži neviděl. Jen jsem si přečetl komentáře v tisku. Vše ve mně vyvolává velice silnou vzpomínku na náš devatenáct let starý neúspěšný pokus," říká Ivo Ulich, který působil v Mönchengladbachu, Visselu Kobe či Drážďanech, po kariéře se vrhnul na podnikání.
Na přelomu tisíciletí byl klíčovým mužem sestavy Slavie. Ta tehdy v létě 2000 vyřadila nejprve ázerbájdžánský Šamkir, následně ji v cestě stál Šachtar Doněck. „Na Ukrajině jsme měli velké štěstí. Domácí byli hodně sebevědomí, čelili jsme velkému tlaku, ale dvě nebo tři šance jsme si připravili a zápas dotáhli k vítězství," vzpomíná čtyřiačtyřicetiletý Ulich.
Internacionálové Slavie Praha (zleva): Ivo Ulich, Stanislav Vlček a Pavel Kuka.
Tehdy zařídil vítěznou branku v 89. minutě. „Hodně kuriozní trefa, šlo vlastně o střelu z nutnosti, protože nic jiného už jsem s míčem nemohl dělat, a tak jsem zkusil lob na trošku vysunutého brankáře. Ten se nedomluvil s jedním z obránců, a navíc si asi myslel, že jde balon ven. Ale míč zapadl do sítě, což domácí šokovalo," vypravuje Ulich.
V odvetě na Strahově dlouho drželi Pražané bezbrankovou remízu. Až v druhé minutě nastavení Vorobjej hlavou vyrovnal. „I po letech mám vše jasně před očima. Nejde zapomenout. Celé situaci předcházel rohový kop. Rozhodčí říkal, že po standardce zápas ukončí. Balon jsme dostali z velkého vápna, oni ho bezmocně vrátili. Brankář Radek Černý s obráncem Liborem Kollerem se špatně domluvili, Šachtar srovnal a sudí už ani nenechal rozehrát," připomíná si mučivé vzpomínky Ulich.
„Byli jsme vteřinu, možná dvě od Ligy mistrů. Po prvním zápase panovala v klubu velká radost. Už jsme se viděli jednou nohou v Lize mistrů. Měli jsme zkušenosti z pohárové Evropy a věřili jsme v domácí prostředí. Odveta byla určitě vyrovnanější. Vytvořili jsme si i dostatek šancí, abychom rozhodli, ale s realizací byl problém. Přirovnal bych to k Plzni a jejímu nedávnému střetu s Antverpami v Evropské lize," říká Ulich.
Třicetiminutové prodloužení tehdy opanoval ukrajinský klub. „Už jsme neměli síly, abychom strhli postup na naši stranu. Hlavně psychické. Snažili jsme se nabudit, ale Šachtar prodloužení kontroloval. Inkasovali jsme gól po naší špatné rozehrávce," pamatuje si Ulich.
V dalších letech už šanci hrát o Ligu mistrů nedostal. „Pokud pominu zranění, ze sportovního hlediska šlo o nejhorší okamžik kariéry. Přijít o postup v poslední vteřině, to bylo drsné rozuzlení. Hrozně to bolelo."
Ulich už přitom měl s kvalifikací o Ligu mistrů v dresu Slavie jednu špatnou zkušenost. O čtyři roky dříve Pražané podlehli Grasshoppers Curych. „První zápas jsem kvůli zranění sledoval jen v televizi. Neměli pro nás být soupeřem, měli jsme velké sebevědomí a první duel určitě krapet podcenili," připouští Ulich při vzpomínce na pětigólový příděl.
V odvetě už pak ani nebylo o co hrát. „Bylo to velké vystřízlivění. Doma jsme prohráli o gól, ve dvou zápasech nevstřelili ani branku. Ale Curych měl skvělý tým. Yakin, Moldovan či Türkyilmaz následně prožili velkou kariéru. Navíc Slavii během léta tehdy opustili čtyři hráči, přišlo sedm nových. Nebyli jsme sehraní, což se projevilo. Potřebovali jsme více času."
Slavii tehdy v létě 2000 nezdar se Šachtarem nezlomil. Pražané v lize vybojovali druhé místo, v Poháru UEFA došli do osmifinále. „Vrcholem pro mě bylo čtvrtfinále stejné soutěže o rok dříve proti Leedsu. Nebyli jsme horším týmem, ale nezvládli jsme první duel v Anglii a doma už jsme dvougólové manko nesmazali," vybavuje si jaro 2000 Ulich, který okusil i čtvrtfinále dnes už neexistujícího Poháru vítězů pohárů (97/98), ale prestižní Ligu mistrů si nikdy nezahrál.
„Čas rány zahojí, byť teď ožily. Moc klukům přeju, aby odvetu zvládli. I přes oslabení v zadních řadách má Slavia velkou kvalitu. Na základní skupinu kvalitu určitě mají."
