Článek
Kde jste utkání sledoval?
Byl jsem hodně blízko trávníku. Seděl jsem na tribuně přímo za naší lavičkou.
Jak jste zápas prožíval?
Tak, jak ho může prožívat fotbalista na tribuně. Nebylo to nic jednoduchého. Přál jsem si určitě lepší výsledek. Nehráli jsme vyloženě špatně. Měli jsme i nějaké šance. Mohli jsme dát třeba rychlý gól a chytit se nebo vyrovnat. Určitě by se nám alespoň s jedním vstřeleným gólem šlo do odvety lehčeji.
Real byl ale lepší a to nejen v proměňování svých příležitostí, byť jich také neměl mnoho...
Však to také je Real Madrid, který má vynikající hráče a hraje výborný fotbal. Je to jeden z nejlepších týmů na světě. Když jsem ještě hrál za Atlético, poznal jsem přímo na hřišti jeho sílu.
V čem vidíte příčiny tak kruté porážky?
Především v síle Realu, o níž jsem hovořil. Real chyby neodpouští, ale naopak tvrdě trestá. A my jsme je udělali při všech třech gólech. Nebyli jsme důrazní, domácí měli hodně prostoru a oni to umí využít. Třeba při třetí brance míč letěl ze čtyřiceti metrů a Higuaín hlavičkoval z nějakých šesti. Byl úplně volný.
Fotbalisti říkají, že je na tribuně svrbí nohy nebo jim i v určitých situacích cukají. Co ty vaše?
Vůbec nic takového jsem necítil. Už je to strašně dlouho, co jsem hrál naposledy. Skoro osm měsíců. Zápas jsem prožíval, ale nebylo to takové, jako kdybych třeba nehrál krátce.
Přiznejte, bylo vám líto, že nemůžete hrát Ligu mistrů a ještě proti Realu?
Trošičku ano, v průběhu zápasu mi blesklo hlavou, že jsem mohl být na trávníku. Vždyť po zranění kolena šlo všechno dobře, v půlce února jsem měl být k dispozici týmu, takže bych měl reálnou šanci si tenhle zápas zahrát. Bohužel jsem si v půlce ledna urval meniskus... Fakt, že přijdu o Ligu mistrů, mě mrzel víc po tom zranění, než teď, kdy jsem byl už dlouho dopředu smířený s tím, že to nepůjde. Ligu mistrů jsem si už v kariéře dvakrát zahrál, na San Bernabeu jsem si zakopal v dresu Atlétika a věřte, že tahle derby mají úžasnou atmosféru. Nesl jsem to tedy vcelku pohodově. Beru život, jak jde.
Mluvil jste se spoluhráči?
Byl jsem za nimi v hotelu před zápasem, společně jsme jeli na utkání. V kabině jsem byl i po zápase. Byli jsme smutní, ale ne zlomení. Je to čtvrtfinále Ligy mistrů, v němž bojuje osm nejlepších týmů kontinentu. Už to je pro Galatasaray úspěch. A prohráli jsme na Realu, to není ostuda.
V Madridu bylo hodně tureckých fanoušků. Jak ti nesli prohru?
Samozřejmě těžko, jako hráči. Byli ale skvělí, fandili celý zápas. Viděli, že celé mužstvo bojovalo naplno do posledního okamžiku. V některých fázích nám při zakončení prostě chyběl i kousek štěstí. Určitě nás podpoří i doma a zápas s Realem si opravdu užijí.
Budete v úterý u istanbulské odvety?
Jasně! Já už teď létám do Istanbulu jen na zápasy (smích).
Trenér Realu José Mourinho po utkání velmi krotil optimismus, říkal, že ve fotbale je možné všechno. Vidíte skutečně nějakou šanci na postup?
V první řadě bude důležité se na odvetu co nejlépe připravit, abychom doma udělali dobrý výsledek. Samozřejmě by byl postup z kategorie fotbalových zázraků, ale i ty se občas stávají. Říká se, že naděje umírá poslední. Kdybychom v ní nevěřili, asi by nemělo smysl odvetu ani hrát.
V čem by ten zázrak mohl spočívat?
Třeba ve vstřelení dvou gólů do přestávky, první nejlépe v úvodní pětiminutovce, pak co nejdříve přidat druhý. Po pauze by pak bylo dobré brzy srovnat na 3:3, myslím tím skóre z obou zápasů, a nejlépe ještě jednu branku přidat nebo rozhodnout v prodloužení či na penalty. Nesmíme ale dělat chyby jako v Madridu. Vím, že to zní jako science fiction, ale ve fotbale je opravdu možné všechno. Kdybychom do utkání šli s tím, že postup je ztracený, bylo by to špatné. Musíme tomu zázraku jít naproti výkonem na hranici možností každého z hráčů a věřte mi, že kluci se umí vybičovat a doma budou chtít vyhrát v pekle, které dokáží naši fanoušci vytvořit. Už jednou v historii se Galatasaryi povedlo Real porazit.
Kalkulujete třeba s tím, že Realu budou chybět distancovaní Xabi Alonso a Sergio Ramos?
Jsou to pro Real důležití hráči, ale on disponuje tak širokým a kvalitním kádrem, že je má kým nahradit. Do stoperské dvojice se může vrátit Pepé, který sedí na lavičce. Místo Alonsa může hrát třeba Modrič. Trenér Mourinho má kam sáhnout.
Nemohu se nezeptat, jaký je váš momentální zdravotní stav?
Soustředím se na to, abych se úplně uzdravil. Mám na to tři měsíce. Chci se co nejlépe připravit na příští sezónu, abych mohl začít s přípravou naplno hned od začátku. Do probíhající sezóny už nezasáhnu. S naším trenérem Fatihem Terimem jsem se dohodl, že se budu léčit v Praze a budu jezdit do Istanbulu na kontroly. Mám individuální plán přípravy, který odpovídá postupu léčení a rehabilitace.
Neurychlil byste návrat, ani kdyby se stal ten zázrak a Galatasaray postoupil?
No... Kdybychom postoupili až do finále, pak bych asi dělal maximum, abych se dal do kupy. Byl by to asi také zázrak, ale na pražské klinice Endala, kde se léčím, zázraky umějí. Přeci jenom finále Ligy mistrů, to je obrovská motivace. Bral bych ho i na lavičce.
Z vašeho hlasu je znát optimismus. Variantu konce kariéry si vůbec nepřipouštíte?
To by bylo špatné, kdybych takhle uvažoval. Pochopitelně jsem realista. Fotbal jsem nehrál už osm měsíců, před sebou mám další tři, abych byl úplně fit. Klíčové bude, na čem se dohodnu s lékaři před začátkem červencové přípravy a jak se sám budu cítit. Pokud bude reálné, abych ztrátu dohnal, jdu do toho. Kdyby mi řekli, že koleno není připravené na to, abych fotbal znovu hrál na špičkové úrovni, pak by nemělo smysl do toho jít a riskovat třeba další zranění s vážnějšími následky. Buď budu fit, nebo ne. V tom druhém případě bych skončil. Ale tuhle variantu si teď opravdu nepřipouštím a neuvažuji o ní. Jsem optimista.
