Článek
Rotterdam (od našeho zpravodaje) - Stánek postavený ve 30. letech minulého století už má něco za sebou. Novotu minimálně zvenku nečekejte. Tam dominují bílé sloupy, otevřená konstrukce, béžová střecha, modrý pruh. Jaký to kontrast oproti moderní přilehlé akademii a tréninkovému zázemí, kde svůj duel UEFA Youth League odehráli odpoledne sparťané do 19 let.
Jenže jakmile se aréna pro téměř 50 tisíc lidí zaplní, nabízí podle mnohých jednu z nejlepších atmosfér v Evropě. Ano, fanoušci Feyenoordu jsou v pozitivním i negativním ohledu tak trochu blázni. Klub je pro ně modlou. Kulatý znak vidíte téměř na každém rohu, v každé hospodě.
A tak i příznivci Pražanů, jichž do Nizozemska dorazilo necelých 1900, dostali několik varování a doporučení.
Mimo hostující sektor a ideálně také stadion by se měl člověk zdržet jakýchkoliv chorálů a projevů náklonnosti ke Spartě. Schovat šály, zakrýt symboly, zkrátka nijak nedráždit a moc na sebe neupozorňovat.
„Nechci zbytečně strašit, ale příznivci Feyenoordu umějí rozpoutat na stadionu peklo. Jsou opravdu horkokrevní, klubu natropili hodně problémů,“ apeloval v letadle na cestující sponzory generální ředitel Tomáš Křivda. Když ještě jednou zmíníme sektor, tam nemohou mít fanoušci z rozhodnutí místních složek bubny ani megafon.
A tak při utkání budou stejně jako na Manchesteru odkázáni pouze na své hlasivky. Dá se však čekat, že budou často slyšet. Možná ve chvíli, kdy přivítají Briana Priskeho. Dánského kouče domácích, jenž ale ještě v létě trénoval Spartu a je výrazně podepsán pod tituly z posledních dvou sezon.
Teď už ale krotí fotbalisty Feyenoordu. Když přijdete do tiskového centra, uvidíte na zdi fotky všech trenérů v klubové historii. Ronalda Koemana, Dicka Advocaata, Arneho Slota i Václava Ježka.
Portréty všech jsou černobílé, jen jediný mezi nimi vyčnívá. Ten největší a jediný barevný. Ten aktuálního kouče Briana Priskeho.
