Článek
Když měl brankář Lille Lucas Chevalier rozehrát, loudal se. Otálel, sbíral desítky vteřin, než přihrál spoluhráči. „I když nás všechny připraví o deset minut zápasu, skončí bez karty,“ poznamenal Trpišovský.
Lille zkoušelo Vinčičovu trpělivost. Renomovaný rozhodčí, který pískal třeba poslední finále Ligy mistrů nebo jedno semifinále nedávného Eura, však zůstával v klidu. Žlutou kartou nikomu nehrozil.
„A pak ji Malick (Diouf) dostane za to, že zvedne ruku nad hlavu. Ano, vím, že se to nesmí, trestá se to a žlutá karta je namístě. Jenže někdo prozdržuje celý zápas a vyvázne bez domluvy,“ přemítal slávistický kouč.
Oddalování rozehrávky nebo vhození autu rozbíjelo tlak sešívaných, provokovalo jejich nervy, vyvolávalo emoce. „Musím ocenit, že sudí v Česku na tohle chování dbají. Aspoň brankáři řeknou, ať to nedělá, a dostanou ho trochu pod tlak. Viděl jsem, že v anglické lize dostal gólman žlutou kartu už ve 30. minutě za první takový moment,“ zmínil Trpišovský.
Ve finále je ale s podobnou součástí taktiky smířený. „Škodí to hře, ale patří do taktického rejstříku,“ uvedl Trpišovský.
„Nemyslím, že by mě to překvapilo. Spíš bych řekl, že čekali, že jim to uděláme trochu snadnější. A potom se týmy snaží použít všechny dostupné prostředky, aby to zvládly,“ pravil smířlivě záložník Lukáš Provod.
