Článek
Ale popořádku. Píše se rok 2003, na palubě speciálu, který s reprezentační dvacítkou uhání do Emirátů na mistrovství světa, klábosí blonďatý obránce z Plzně a drnovický záložník Petržela.
Brazilci jenom zírali
„Znali jsme se sice z kvalifikace, napevno jsme se seznámili až v letadle. Do Dubaje to bylo šest hodin, měli jsme čas. Milan mi tehdy řekl, že má dvakrát takový základní plat než já. To jsem tedy koukal," culí se 33letý Limberský.
„Ty kráso, to už je čtrnáct let. Vzpomínáme na to dodnes. Hlavně na ten tvůj gól Brazilcům ve skupině. Doteď nechápu, jak jsi ho mohl dát," popichuje o rok starší Petržela. Touto brankou v remízovém duelu svoje přátelství definitivně stvrdili. „Mám to doma ještě na videokazetě. Milan si míč sekl na levačku, poslal bochánek na zadní tyč. Zkusil jsem to přes hlavu a vyšlo to," je i po letech hrdý Limberský. U postranní čáry radostně pumpoval trenér Pavel Vrba, jenž tehdejší mužstvo vedl.
„Brazilci čuměli," doplňuje Petržela. „Já jsem taky čuměl. Tehdy hrál na mě Danny Alves. Držel mě, ale měl smůlu," dodává s úsměvem Limberský. Proti sobě stáli podruhé o osm let později, ve skupině Ligy mistrů. To už patřil Alves mezi klenoty Barcelony.
Společně na pozitivní vlně
Od šampionátu dvacítek se oba vezou na pozitivní vlně. Mihli se spolu i krátce ve Spartě, odkud v roce 2008 s Horváthem a spol. přešli do Plzně. Mimo trávník se nehádají. „Na place je to něco jiného. Nadávám mu kolikrát přes celé hřiště, že zase ztratil míč," říká Limberský, který je prý větší raubíř. „On to nastartuje, já se chytnu. Jsem hodný kluk z dědiny, jsem klidnější. Limba je divoch, horká krev. Kdyby ale něco, stojím za ním," podotýká Petržela.
Od chvíle, kdy dorazil kouč Vrba do Viktorie (2008), jsou považováni za jeho syny. Vypiplal si je v Emirátech, sází na ně dodnes. „Má zafixováno, že my dva jsme jeho synátoři. Když je potřeba udělat legraci, opře se do nás. Zná nás nejdéle, ví, že to sneseme," uvádí Petržela.
„Po jeho příchodu to pět let jelo: Liga mistrů, tituly. Po tom prvním spousta lidí říkala, že jsme rychlokvašky, že zase zapadneme. A vidíte, uběhlo sedm let, pořád jsme na vrcholu. Za dobu, co ho známe, se trenér nezměnil. Je to s ním pořád stejně náročné. Neohlíží se na náš věk, jedeme bez úlev," povídá Limberský.
Poháry jsou povinností
S Petrželou vědí, že jejich kariéra se nezadržitelně blíží ke konci. Dva, tři roky na nejvyšší úrovni ale před sebou stále vidí. Ale co potom, jsou připraveni na „normální" život? „Budeme se snažit upíchnout u fotbalu. Rád bych dělal pro Viktorku," uvádí Limberský. Šéf Šádek si z nich občas utahuje. Říká jim, že multikáry u stadiónu už na ně čekají.
„S manuální prací nemám problém. Budu klidně dělat zahradníka. Poseču ti pak i ten tvůj kousek trávy u baráku," žertuje Petržela.
„Ať si lidé myslí, že rozhazuju, že jsem hloupý, hodně jsem investoval do nemovitostí, do pozemků. Věřím, že se mi to v budoucnu vrátí, že peníze na život budou," dodává s vážnou tváří Limberský. „Mám to přes kopírák. Doufám, že to vyjde. Nejsme hlupáci, za které nás někteří mají," doplňuje parťák.
Když k nim přiletí dotaz, jaké ambice mají pro nadcházející sezónu, mají hned jasno. „Nejdůležitější pro celou Plzeň je třetí předkolo Ligy mistrů. Snad budu proti Bukurešti u toho, zranění ze soustředění si hojí dobře. Když se to s Rumuny nepovede, musíme se dostat aspoň přes play off do Evropské ligy. Poháry jsou povinnost. Nemůžeme si dávat jiné cíle. Když tu byl trenér Vrba dřív, šlapalo to. Věříme, že to bude i nyní," uzavírá Limberský.
