Kluku, musíš jíst víc řízků! vítali ho v Dortmundu. Zažil jsem titul a málem i insolvenci, vzpomíná Rosický

Za svoji dlouhou kariéru jsem hrál jen za tři kluby, se všemi mám hluboký vztah. V Dortmundu jsem působil pět a půl roku, což je na dnešní poměry dlouhá doba... Všechny tři mé kluby pro mě stále znamenají strašně moc. Na Borussii mám krásné vzpomínky, zažil jsem titul, ale také situaci, kdy klub šel málem do insolvence. První dva roky byly každopádně nádherné.

Byl i Knedlík, myslím. (smích) Když jsem přestupoval ze Sparty, v Německu se tehdy hrávaly populární zimní halové turnaje. Já debutoval na jednom takovém v Dortmundu, kde mě poprvé mohli vidět fanoušci. Jelikož jsem byl strašně hubený, hned při prvním setkání na mě jeden z nich volal: Kluku, musíš jíst víc řízků! (úsměv)

Je krásný pocit, když víte, že máte takovou tribunu v zádech. Takovou jinde nenajdete, přitom jsem hrál snad na všech největších stadionech v Evropě. Za mě byla ještě všechna místa k stání a jen na evropské poháry se musely dávat sedačky. V lize tedy byla atmosféra lepší, na poháry trochu jiná, ale pořád krásná. Jak máte jejich podporu, paráda, ale když se přízeň otočí, není to zrovna příjemné...

Měl jsem svůj vlastní chorál, song od fanoušků, což bylo vždy nádherné. Tam jsou opravdu skalní fanoušci, „fanatici" v pravém smyslu.

Fotbal se strašně moc změnil. Přicházel jsem do Německa skoro před dvaceti lety... Nechci tvrdit, že hrají stále podobně, filosofie klubu se ovšem diametrálně nemění. Sportovní ředitel Michael Zorc tam byl už za mě, a je dál. Za trenéra Kloppa předváděli obrovský presink, my za Sammera ale hráli podobně. Taky jsme se o něj snažili, s Honzou Kollerem a Brazilci na křídlech. Dodnes se snaží držet podobnou herní filosofii.

Z týmu už nezůstal nikdo, jako poslední se loni loučil Weidenfeller. Kontakt na klub mám stále silný. Když hráli se Slavií v Praze, byl jsem na hotelu za Zorcem, s nímž mám nadále výborný vztah. Zástupce mu teď dělá Sebastian Kehl, který byl takřka po celou dobu mým spoluhráčem. Link do takového klubu je pro mě famózní, důležité je samozřejmě také osobní rovina.

Nabídky mám, využil bych je moc rád. Borussia má svůj tým legend, Honza s nimi cestuje pravidelně. Moje práce mi to však nedovolí.

Nechci říct, že mě fotbal po ukončení kariéry přestal bavit. Spíš jsem začal hledat něco nového, co bych se mohl učit. Pár zápasů jsem odehrál v Šestajovicích, ale necítil takové nadšení jako dřív. Spíš rutinu, takže jsem hledal, co by mě zase chytlo a bavilo. Šanci jsem našel v brankářské profesi, to mě baví. Pojímám ji ještě odvážněji než Manuel Neuer... (smích) Hraju hodně vysoko, vlastně sám sobě stopera, pojal jsem brankáře po svém. Trenér Míra Bosák je vcelku spokojený, tak je snad všechno ok. V mistráku jsem chytal zatím dvakrát, jedna výhra a jedna porážka.

Hodnocení má dvě polohy. Představovali si, že podzim bude lepší, zvlášť po velkých investicích. Ale ztracená sezona není, ne že by bylo všechno špatně. A druhá věc, Bayern bude mít v Německu vždy výsadní postavení. Fanouškovskou základnou, investicemi, rozdíl je stále diametrální. Dortmund taky umí hráče skvěle prodat. BVB je fantastický klub, ale Bayern dominuje... Borussia hraje pravidelně nahoře o titul, předvádí atraktivní zajímavý fotbal. Mysleli si však, že budou dál.

Situace není tak těžká. Musí Slavii porazit tak jako tak, šance je dobrá. Inter má bez debat před sebou těžký zápas s Barcelonou. Pro Dortmund je utkání ošidné v tom, že soupeř si ho přijede „užít". Také Barceloně však v Miláně už o tolik nejde.

Vyřazení z Ligy mistrů by ho přehlušilo, ale mohlo by se zohlednit, že v těžké skupině s Barcelonou a Interem. Trofej nevyhráli dlouho, jarní pokračování v Evropě by je určitě zajímalo.

Realita je bohužel taková. Jsem fanoušek českého fotbalu, je jen dobře, že český klub Ligu mistrů hraje. Slavia nepostoupila do jara, což není žádná ostuda. Zanechala dobrý dojem, není se za co stydět. Je třeba vidět kontext jejího vystoupení ve skupině. Ani Plzeň nikdy ostudu neudělala. Vlastně je kolikrát těžší se do Ligy mistrů dostat než tam pak něco uhrát. Třeba vás i podcení, malý klub z Východu... Tím nenarážím na Slavii, ale české kluby v pohárech nikdy ostudu neudělají. Třeba Jablonec byl také slušný, Plzeň většinou postupovala. A návrat do Evropy je také náš cíl ve Spartě.

Jednoznačně! Cíl je, aby Sparta zase pravidelně hrála evropské poháry, což jsem zmiňoval při nástupu.