Kinský nejen o svém rozhodování: Chtěl jsem vědět, na čem ve Slavii jsem. Tátu chci překonat

Brusel (od našeho zpravodaje) - Když byl mladý kluk, v televizi nevynechal snad jediný zápas Ligy mistrů, byť nejdříve mohl koukat maximálně na poločas. Kinský ji hltal, snil o ní. Teď se k ní může přiblížit, ve třetím předkole nablýskané soutěže čeká Slavii odveta v Bruselu s belgickým Unionem Saint-Gilloise s nadějnou výhrou 3:1 z prvního duelu. Mladý brankář bude připraven.

Start je skvělý, lepší být asi nemohl. Samozřejmě na Slovácku jsme mohli vyhrát a v zápase s Unionem nedostat gól, ale tyhle věci se stávají. Rozhodují detaily a jsem rád, že jsme do sezony takhle vstoupili. Řekl bych, že jsme dobře naladění na odvetu proti Unionu, která pro nás bude velmi důležitá.

Takhle nepřemýšlím. Byl bych nejradši, kdybychom uhráli postup a posunuli se v Lize mistrů do další fáze kvalifikace. To je náš cíl a věřím, že se nám ho povede splnit.

Je to můj největší sen. Odmala to byla soutěž, která mě u fotbalu nejvíc držela. Když jsem byl mladší, nevynechal jsem snad jediný zápas. Rodiče mi ze začátku dovolili jen první poločas, abych se vyspal a byl připravený druhý den do školy a na trénink. Sledoval jsem všechno, studia se mi moc líbila. Liga mistrů je obrovská meta, chtěl bych se do ní dostat.

Přiznávám, že o tom přemýšlím nebo se bavím s kamarády. Cítím, že je to velký skok. Na druhou stranu nejsem překvapený a vyjukaný. Ano, před pár měsíci jsem hrál o záchranu v lize, předtím i ve druhé nejvyšší soutěži, ale vždy jsem měl v hlavě, že to chci na tuhle úroveň dotáhnout.

Celý život hraju fotbal, protože ho mám rád a baví mě sledovat velké zápasy. Teď jsem se do nich konečně dostal a vím, že nemám důvod být nervózní. Spoustu let jsem trénoval s vidinou takovýchto utkání, takže vím, že jsem připravený. Spíš si to celé užívám. Atmosféra a vše kolem je skvělé.

Je pravda, že v Pardubicích jsem měl práce víc, ale zase jsme nehráli zápasy, kde by nás soupeři vyloženě přehrávali. Rozdíl je hlavně v situacích, které řešíte. Když si vezmu například rozehrávku, tady se málokdy dostanu pod tlak. To samé standardky. Neřeším jich šest, ale třeba jednu nebo dvě. Záleží na koncentraci, ale ve finále se nic nemění. Abychom zápas vyhráli, musíme vyřešit všechny situace. Je jedno, jestli jich je pět, nebo dvě.

Upřímně přiznám, že jsem to v hlavě měl, ale vzhledem k okolnostem to reálně nevypadalo. Svou situaci jsem se snažil vysvětlit. Doufám, že lidé, co se ve fotbale pohybují, mě pochopili. Mám fotbal hrozně rád, makám, ale taky chci hrát a bojovat o místo. Nechtěl jsem pokračovat za konstelace, kdy by byla moje budoucnost nejistá. Chtěl jsem vědět, na čem jsem a že jsem v týmu, kde mám šanci hrát.2

Ano, nakonec za určité konstelace vykrystalizovala taková situace tady ve Slavii. Jsem nadšený z toho, že hraju, i když je mi samozřejmě Jindry líto. Stalo se to, co se stalo. Věřím, že se dá kupy. Uvidíme, jak se pak bude vše vyvíjet dál. Teď se musíme soustředit na každý zápas, který nás čeká. Hlavní je, aby Slavia byla úspěšná.

Teď určitě ne. Sám vidím, jak se moje situace změnila během pár týdnů, několikrát se vše během krátké chvíle otočilo. Ve finále můžete operovat s variantami, které na začátku ani reálné nebyly. Nechávám to tedy být. Jdu zápas od zápasu, soustředím se na to, abych byl připravený a posouval se ve všech aspektech.

Tou dobou jsme byli na soustředění v Rakousku, hned se to řešilo. Ale musím říct, že já se hlavně soustředil na fotbalové věci a bavil se s trenéry. Agentura Sport Invest, která mě zastupuje, byla v kontaktu se Slavií. Měl jsem zájem pokračovat, Slavia taky. Dohodli jsme se, že pojedeme dál. Jsem rád, že to tak dopadlo.

Řeknu to takhle: Nikdy nevíte, jestli v sestavě budete. Vždy záleží na aktuální výkonnosti a rozhodnutí trenérů. Ale jak jsem říkal, chci chytat a být na hřišti. Kdybych věděl, že nemám šanci chytat, tak bych smlouvu nepodepsal. Ale situace byla otevřená a šanci jsem cítil. Pořád jsem ve Slavii, která hraje velká utkání jako nás čeká tady v Belgii. A já chci v takových zápasech chytat.

Tím, jak jdou zápasy rychle za sebou, máme akorát čas je zhodnotit a pobavit se o tom dalším. Navíc rodiče jsou teď často někde pryč, takže jsme ani nic moc nerozebírali. Ale jak ho znám, má radost stejně jako mamka, ségra, další lidé z rodiny nebo kamarádi.

Umí být kritický, občas to nerad slyším. Ale už mi není čtrnáct, kdy jsem to nechtěl poslouchat vůbec. Teď už je to v pohodě, zajímají mě jeho názory a postřehy. On si prošel zápasy, ve kterých jsem a které mě, doufám, ještě čekají. Říkám si, s kým jiným bych se o tom měl bavit než s tátou. Mluvím o tom s ním, samozřejmě pak hlavně tady s trenéry ve Slavii.

Tuhle otázku nedostávám poprvé, takže jsem nad ní i zpětně přemýšlel. Jasně, fotbalově byl pro mě obrovským vzorem. Odmala jsem měl před očima to, čeho bych chtěl taky dosáhnout. Dostal se do zahraničí, do nároďáku, byl nejlepším brankářem ruské ligy, strávil tam sedm let a vypracoval se do pozice kapitána. Úspěchů má hodně a i já mám své cíle. Ale vzor je pro mě hlavně lidský.

Vážím si toho, jak se díky němu máme, jak rodina funguje, že jsme měli se ségrou skvělé dětství. Měli jsme všechno, mohli jsme si vybrat cokoliv a rodiče nás podpořili. Hlavně proto je pro mě táta vzor. Chtěl bych se mu přiblížit. Kdyby se mi to povedlo, myslím, že on by byl pyšný a já spokojený.

Lidsky přiblížit, fotbalově překonat (úsměv). K tomu je ale ještě hodně daleko.