Jirásek: Inter mi zůstává v srdci, ale přát budu Plzni. Jaké byly tréninky s Mourinhem?

Milán (od našeho zpravodaje) - Po třech letech v Itálii se vrátil domů a ve středu večer na něj znovu dýchne nostalgie. S Interem se v Lize mistrů podruhé potká Plzeň.

Komu vlastně budete držet palce?

Už v prvním zápase jsem fandil Plzni. Je v nevděčné situaci, má extra těžkou skupinu s třemi obry. Mrzí mě, jak se o jejích výkonech mluví: čekal snad po losu někdo, že Viktoria uhraje šest sedm bodů? Nůžky mezi velkokluby a druhým či třetím sledem se kvůli odlišné ekonomické síle rozevírají čím dál víc. Přesto Plzni přeju, aby v Miláně uhrála lepší výsledek než domácí porážku 0:2.

Vraťme se na chvíli do minulosti: jak se v létě 2008 seběhl váš přestup ze Sparty do Interu?

První kontakt přišel už dřív a pak jsem musel chvilku čekat. Podle fotbalových regulí nemůžete jít do zahraničí bez rodičů před 16. rokem. Moc jsem se těšil na to, až budu denně potkávat velké hvězdy té doby. Neváhal jsem, chtěl jsem si to zkusit.

V šestnácti se vám totálně změnil život. Byl to šok?

Jasně, nikdy předtím jsem nebydlel bez rodičů. Jiné prostředí, jiný jazyk, jiná kultura. Byl jsem teprve puberťák a kdybych tvrdil, že se mi ze začátku nestýskalo, lhal bych. Taky s italštinou jsem nejdřív bojoval. V Česku jsem se chvilku učil od jedné primabaleríny z Národního divadla, kterou mi sehnali rodiče, ale v Miláně jsem pak stejně začínal od nuly.

Na společném internátu Interu a městského rivala AC, viďte?

Velká škola. Nad hráči byl maximální dozor, hlídala se škola i volný čas. Když jsem někam šel, musel jsem pokaždé vyplnit a podepsat papír. S klukama z AC jsme byli rivalové a na intru jste vždycky poznali, kdo vyhrál, ale nikdy tam nebyla nepřátelská atmosféra. Což se pak přenáší i do áčka. Už jen to, že oba kluby bez problémů dokážou fungovat na jednom stadionu, je hodně vzácné.

Ve Spartě jste patřil do talentovaného ročníku 1992 a měl jste své jisté, ale co v Interu?

Když jsem tam přišel, rok jsem hrál v ročníku, který předchází juniorce. Potom vždycky přijde velké síto a výš se posunou jen tři nebo čtyři kluci. Mně se to povedlo a pak jsem půl roku hrál v juniorce neboli Primaveře.

Stihl jste i krátké hostování v Sassuolu.

Na jaře 2010 hrálo o postup do Serie A, tenkrát jsem poprvé poznával dospělý fotbal. Další sezonu jsem strávil znovu v juniorce Interu a pak jsem měl na vybranou: buď podepsat dlouhodobou smlouvu, nebo se vrátit do Sparty.

K tomu se ještě dostaneme. Jaké byly v Interu tréninky s áčkem, které tehdy vedl José Mourinho?

Zahrál jsem si i pár přáteláků, třeba v reprezentační pauze, provázanost mezi juniorkou a áčkem je velká. Mezi chlapama to byl jiný level, ale nohy mě nebolely. Dostala mě z toho kvalita ostatních. (usmívá se)

Stíhal jste tenkrát vnímat, jak slavnou éru Inter zažívá? Pětkrát za sebou vyhrál Serii A a v roce 2010 ovládl i Ligu mistrů.

Je fakt, že za poslední dobu to byla nejkrásnější etapa Interu a tým byl hodně našlapaný. O to těžší bylo se tam pro mladého kluka z Česka prosadit. V té době to bylo asi nejlepší mužstvo na světě.

Navíc vedené velkým trenérem. Jaký byl portugalský svéráz Mourinho?

Navenek možná působí arogantně, ale je to jen naučená póza. Maska. Pokaždé byl dokonale připravený a všechny nás měl dokonale načtené.

I vás, Milane?

Když jsem poprvé přišel z juniorky, věděl, jak se jmenuju a jaký hraju post. Obrovský profík a úplně normální chlap. Na tréninku vypadal, jako kdyby před pěti minutami vylezl z postele. (usmívá se)

A co hvězdná smečka tehdejších opor Interu? Zlatan Ibrahimovic, Mario Balotelli, Wesley Sneijder...

Co jméno, to světová třída. Než jsem prvně vešel do kabiny, měl jsem respekt, protože jsem do té doby všechny vídal jen v televizi, ale brzy to ze mě spadlo.

Vážně?

Mohlo by jim být jedno, kdo je ten teenager z Prahy, ale nebylo. „Ty jsi z Česka? Fajn, odtud znám pár borců." V Interu jsem potkával jen super lidi a časem jsem splynul s italským rytmem života i gastronomií. Pizza, těstoviny, saláty... Všechno mi dodneška zůstalo v jídelníčku.

Tak proč jste v devatenácti odešel?

Už jsem měl v Interu dohodnutou smlouvu na několik let a vyjednané hostování, když se mi ozvala Sparta. Přišla s konkrétním plánem, který mi dával smysl stejně jako nabídka Interu v roce 2008. Tak jsem se v Miláně sbalil a vrátil se domů.

Od té doby jste prošel šest českých a jednu slovenskou adresu. Přesto: zůstávají vám Nerazzuri v srdci?

Nedám na ně dopustit. Dodneška se na Inter rád podívám a fandím mu. Hřeje mě, že jsem mohl hrát za jeden největších klubů v Itálii. To se jen tak někomu nepoštěstí. To jméno, tradice, stadion...

Umíte si představit, že by ikonické San Siro mělo za pár let jít k zemi?

Umím i neumím. Stadion stojí už skoro sto let, byl postavený v úplně jiné době, která se mezitím několikrát změnila. Třeba před derby je doprava v okolí nesnesitelná. Na druhou stranu je to originální kamenná stavba, která má svoje kouzlo. A to kouzlo prostě nepřestěhujete.

Tohle říkáte i svým dnešním spoluhráčům na Žižkově, když se vás ptají na Inter?

Taky. Mimochodem, vyptávají se hlavně mladší kluci. Za ty roky už mám odpovědi celkem naučené, ale často se najde i nějaká nová otázka. Nemám s tím problém, o Interu mluvím rád.

Nic ve zlém, ale napadlo by vás, že jedenáct let po odchodu z Milána budete hrát českou třetí ligu?

Fotbalové roky rychle běží a dokud můžete, snažíte se hrát na nejvyšší úrovni. Důležité je, aby vás to bavilo a aby drželo zdraví. Vím, o čem mluvím.

Chápu, přibrzdilo vás několik zranění...

No právě. Jsem rád, že ve fotbale ještě můžu vůbec nějak fungovat. Ale taky se už začínám soustředit i na věci mimo něj a seberealizovat se jinak než jen sezením u PlayStationu. Když přijdu z tréninku, věnuju se podnikání, abych po konci kariéry neměl prázdný život.

Abychom nezamluvili středeční Champions League v Miláně: uhraje Plzeň na pátý pokus nějaké body?

Už před domácím zápasem jsem tipoval, že Plzeň určitě Inter potrápí. Nakonec to dopadlo jinak, ale něco mi říká, že to v Miláně bude lepší. Inter mě v konkurenci Barcelony a Bayernu příjemně překvapuje, ovšem z Plzně by to mohlo po prvních čtyřech porážkách spadnout. Ne, že by předtím byla pod tlakem, ale může se poučit z domácí porážky a uhrát třeba remízu.