Článek
Bylo důležité pro pohodu zvládnut nedělní ligový boj s Bohemians? Neměli jste obavy z nesehranosti, když v základní sestavě bylo deset změn ve srovnání s duelem v Kluži?
Každý hráč chtěl dokázat, že patří do základní sestavy, z toho vyplynul až na krátkou pasáž v první půli tak dobrý výkon. Ukázali jsme sílu a nepřipustili žádné překvapení.
Z osmi možných startů v podzimních zápasech jste hrál třikrát, pokaždé Slavia udržela čisté konto. Jak vnímáte aktuální pozici v kádru?
Jsem ve Slavii čtyři roky, moje situace se několikrát změnila. Zpočátku jsem nehrál, pak jsem si místo vybojoval a výrazně přispěl k zisku titulu. Loňská sezona pro mě znamenala menší vytížení, ale určitým dílem jsem k zisku double přispěl. Pro každého je pochopitelně nepříjemné, když je na lavičce náhradníků. Nejhorší by bylo zatrpknout. Já se nikdy nesnažím hledat chyby u trenéra. Spíše beru každou šanci jako motivaci ukázat, že do sestavy patřím. Jsem v největším a nejsilnějším českém klubu současnosti, tudíž je pochopitelně složité se prosadit.
Během letní přestávky vás trenér z krajního obránce posunul do středu obrany. Jak vám pozice stopera vyhovuje?
Návyky jsou trošku odlišné, ale v minulosti jsem na daném postu hrát, tak se snažím přizpůsobit. Hlavní rozdíl je v pojetí pod trenérem Trpišovským. Střední obránce hodně rozehrává. Moc mě to baví, protože mohu tvořit hru. Snažím se dávat spoluhráčům jistotu.
Když na startu sezony Slavii opustila dvojice Ngadeu-Deli, hodně se řešilo, jak tým ztrátu těchto dvou středních obránců zacelí. Byly pro vás takové spekulace motivací? Nebo vás dostávaly pod větší tlak?
Oba byli nadstandardní, nastupovali v reprezentačních týmech, tudíž jejich kvalita byla výjimečná. Já se s nimi nechci srovnávat. Nikoho nekopíruji, hraju sám za sebe. Ale každý z kluků, který je ve Slavii přeci má vysokou kvalitu, jinak by zde nebyl. Tudíž se jen snažím ukázat, že na Slavii mám.
Úvodní díl dvojzápasu s Kluží jste minulý týden zvládli vítězně. Jak daleko máte nyní do hlavní fáze Ligy mistrů?
V prvním utkání jsme chtěli udělat co nejlepší výsledek do odvety, což se podařilo. Ale nesmíme nic podcenit. Viděl jsem sedmdesát minut odvety 3. předkola, kdy Kluž vstřelila čtyři branky na hřišti Celtiku, což jasně dokumentuje jejich sílu.
V dresu Slavie absolvujete předkolo Ligy mistrů potřetí. V předminulé sezoně jste po postupu přes Borisov podlehli těsně před branami hlavní soutěže Nikosii, minulé léto zase Dynamu Kyjev. Jde o hodně bolestivé vzpomínky?
V hlavě mám hlavně bitvy proti Apoelu. Hrál jsem oba zápasy. Byli jsme lepším týmem, ale nezvládli jsme úvodních deset minut prvního zápasu na Kypru, kdy jsme dvakrát inkasovali. Šlo o hratelného soupeře, který sto sedmdesát minut především bránil. Měli jsme hodně šancí v obou zápasech, ale doplatili jsme na špatnou koncovku. S Kyjevem jsme doma uhráli solidní remízu 1:1. Na Ukrajině nám pak sporně neuznali gól. Ve srovnání s Apoelem, kdy jsem nechyběl ani minutu, přišla moje šance až v odvetě v pětaosmdesáté minutě. Měl jsem smíšené pocity, protože jsem nemohl klukům pomoci. Obrovské zklamání jsem ale zažíval stejně jako o rok dříve.
Co pro vás představuje vidina účasti v Lize mistrů?
Vzpomínám si, že jako kluk jsem seděl doma v obývacím pokoji a koukal pravidelně na první poločas. O přestávce jsem vždy musel do postele. Teď nám chybí jediný krok. Někteří kluci už soutěž okusili, já o tom sním. A doufám, že se promění v realitu.
Jako kluk jste napodoboval idoly z Champions League?
Fandil jsem hlavně Realu Madrid a AC Milán. Byl jsem unešený ze hry Maldiniho či Nesty. Líbilo se mi, jak řídí obranu. Současně jsem ale jako dítě rád dával góly, takže v pokoji jsem měl na zdi plakát Raúla. A Zidanův volej levou nohou z hranice velkého vápna do šibenice při finále Ligy mistrů v roce 2002 proti Leverkusenu mám v hlavně pořád. To snad ani nejde zapomenout.
