Článek
Oba borci si například zahráli v jednom týmu s Dominikem Szoboszlaiem z Liverpoolu či Benjaminem Šeškem, který od minulé sezony sází góly za Lipsko v německé bundeslize. A dostávalo se jim stejné péče jako o pár let dříve Konradu Laimerovi, hráči slavného Bayernu Mnichov. Co za úspěšným projektem, který klubu vydělává nemalé peníze, vězí?
Zeptám se napřímo. Má Salcburk nejlepší akademii v Evropě?
Označil bych ji za nejmodernější a jednu z nejlepších. Záleží na tom, co kdo hledá. Těžko se to specifikuje, jsou i rodinnější akademie. Ale z celkového pohledu je určitě na topu.
V čem je konkrétně moderní?
Ve využití technologií. Mají tam naprosto unikátní Soccerbot, který fotbalistům promítá zápasové situace. Střílí na ně míče, oni pak musí trefovat to, co promítají projektory. (Red Bull na svých stránkách systém označuje za propojení počítačové hry a reálného fotbalu, pozn. aut.). Využívají procesory, čipy, metriky na sledování všech jednotlivců. Skvěle pracují s daty, každý tým má videoanalytika, což se v zahraničí pomalu stává běžnou věcí. Ale Red Bull je v tom nejdál. Unikátní je také práce Salcburku se skautingem, zhodnocením hráčů a jejich následným prodejem.
Na co se skauti při přivádění mladíků do Salcburku zaměřují?
Před časem jsem si k tomu vyžádal informace a myslím, že se to moc nezměnilo. Na prvním místě mají mimofotbalové věci. To znamená osobnost hráče, jeho charakter a morální vlastnosti. Zajímá je, jaký je to člověk. Přes to nejede vlak.
A dále?
Na druhém místě není fotbalovost, ale spíše pohybové předpoklady. Rychlostní a kondiční, hledají specifické hráče, kteří vydrží celý zápas presovat. Pak přijde řada na technické a herní dovednosti. Skauting je opravdu ojedinělý, často se stává, že lidé z Red Bullu cílí na úplně jiné hráče než jejich kolegové z Německa či Itálie. Technický a kreativní hráč, který je hezký na oko a umí s balonem, zaujme ostatní. Oni jsou spíše na atlety.
Takže ani neskutečně šikovný hráč, který pohybově a morálně nezapadá, se do akademie Salcburku nedostane?
Zjednodušeně hledají hladové hráče s parametry, kteří jim sedí do systému. Pak vědí, že se ten kluk rychle zhodnotí. Byznys model je u nich hodně důležitý, málo hráčů zůstává dlouho. Pokud mají kvalitu, klub je nepředrží a pouští dál. Často s násobným ziskem.
Může tohle být důvod, proč někdy mladíci preferují akademii Red Bullu před velkokluby z top pěti lig Evropy?
Určitě. Všude na světě platí, že přechod do dospělého fotbalu je nejtěžší. Prosadit se v Salcburku je určitě snazší, hráči navíc vědí, že je klub nebude předržovat, aby dosáhl lepších sportovních výsledků. Teď třeba koupili Bobbyho Clarka z Liverpoolu, ročník 2005, a o dva roky mladšího stopera Joane Gadoua z PSG. Pokud by klub neměl zázemí, které má, tak by takoví hráči zlatou klec velkoklubu opouštěli jen těžko.
Fotbalisté rakouského klubu Red Bull Salcburk
Řeší se u mládežnických fotbalistů Salcburku i vzdělání?
Úzce spolupracují se školami. Když tam přicházeli Adam Stejskal s Tondou Svobodou, dali nám na výběr tři varianty – rakouskou školu, prezenční studium české školy s omezeními a dálkové studium české školy. Kluci ještě neměli němčinu na takové úrovni, tak jsme nakonec zvolili distanční formu na pražském gymnáziu Duhovka. Oba školu udělali a mají maturitu.
Jak konkrétně Salcburk vycházel v jejich případě vstříc?
Klub hodně komunikoval. Dělal, co bylo třeba. Dám příklad. Když si škola na online test vyžádala více kamer v místnosti, Red Bull technologii zajistil. Bylo nám také řečeno, že kdyby se blížili k nedostatečné známce, nebo už propadali, dostanou k dispozici člověka, který jim na individuální bázi pomůže. Klidně by to šlo i na úkor tréninkového procesu. Kluci to ale nepotřebovali. Adam třeba teď chytá v rakouské nejvyšší soutěži za Tirol a k tomu studuje vysokou.
| Osud dvou Čechů z Red Bullu |
|---|
| Narodili se v roce 2002, kopali spolu v Brně. A v šestnácti letech vyrazili hledat štěstí do vyhlášené akademie Salcburku. Cesty brankáře Adama Stejskala a útočníka Antonína Svobody se od té doby rozdělily, Viktor Schejbal pro Sport.cz krátce zhodnotil, jak vidí dosavadní rozvoj obou nyní 22letých hráčů. „Adam už odchytal 37 zápasů v rakouské bundeslize. Má vytížení, prakticky plnou minutáž v prvoligovém Tirolu. Podobný počet utkání odchytal ve druhé nejvyšší soutěži za Liefering (partnerský klub Salcburku). Nastoupil i ve finále mládežnické Ligy mistrů proti Benfice, jeho kariéra se stále posouvá dopředu. Tonda je ve třetí rakouské lize (ASV Siegendorf, zatím 6 zápasů/3 góly), má za sebou ligové starty v Karviné i druholigové ve Vlašimi. Měl částečně problém s tím, že nebyl pozičně vyhraněný. Profiloval se jako hrotový útočník, nicméně do úplně špičkové úrovně tam některé parametry, a především pak čísla chyběly. Nyní nastupuje níže a svědčí mu to. Bojuje o svůj fotbalový sen, zároveň si uvědomuje, že fotbal na té nejvyšší profesionální úrovni nemusí být jedinou životní cestou. Angažmá v akademii Salzburku mu otevřelo možnosti i dalšího uplatnění v zahraničí v kombinaci s fotbalem na stále vysokém levelu.“ |
Doporučil byste českým talentům zkusit zahraničí, pokud by o ně Salcburk projevil zájem?
Nemáme to jednoznačně dané. Každý případ je potřeba individuálně rozebrat. Pokud je kluk připravený sportovně i psychicky, nemáme s tím problém. Někdo preferuje jednoznačně českou cestu, naše agentura zvažuje i zahraničí. V Evropě máte akademie, ve kterých víte, že se nemá co stát, a v případě jakýchkoliv problémů se pomohou postarat.
Jak moc je pro rozvoj jednotlivců Salcburku důležitý druholigový Liefering, kam mladíci většinou zamíří za prvními zkušenostmi s dospělým fotbalem?
Je to ideální model. I v Česku máme čtyři rezervy ve druhé lize (Sparta, Slavia, Olomouc, Ostrava, pozn. aut.) a otázka je, jak to uchopíte. Liefering má mladý tým, věkový průměr kolem dvaceti let. Úplně bez zkušených hráčů. Pokud to zaplácáte lidmi z A-týmu a necháte hrát pár mladých, je to špatně. Liefering je čistě mládežnický, funguje jako mezistupeň. Některé posily, které přijdou starší, pak ani do akademie nejdou a rovnou zkusí dospělý fotbal tam.
