Hořké penaltové déjà vu po 25 letech. Tutovky z prodloužení vidím dodnes, vzpomíná Siegl na Kyjev

Prokletí nekončí, Sparta se ani po 18 letech do Ligy mistrů nevrátí. „Jako fanoušek fotbalu, a hlavně sparťanského, jsem samozřejmě zklamaný. Po tolika letech to bylo tak blízko. Dvakrát vedli, o penaltách se asi nemá cenu bavit. Ale když dostaneš doma tři góly, jsi prostě horší. To je realita," hodnotí internacionál Horst Siegl remízu 3:3 v odvetě 3. předkola, po níž Kodaň uspěla v penaltách 4:2.

„V Dánsku Sparta až tak dobře nehrála, vše tam podřídila výsledku. Doma ale k penaltám ani nemělo dojít. Škoda. Otázkou jsou možná střídání. Jestli třeba Haraslín a Birmančevič nemohli zůstat na hřišti déle, jestli Kuchta neměl jít dolů dřív, ale to si musí Sparta vyhodnotit. Narazila na soupeře, kterého mohla a měla vyřadit. Přestože jsem varoval, že Kodaň je zkušená, prakticky každý rok dokáže postoupit do skupiny některého z pohárů. Navíc má v kádru několik vynikajících hráčů," přemítá sparťanská legenda.

„Vyřazení beru jako neúspěch, ale jak vnímám své okolí, každý především oceňuje předvedený výkon. Okamžitá reakce diváků na stadionu toho ostatně byla dokladem. Výkon určitě dobrý, ale jedno velké ALE - tři inkasované góly," poukazuje Siegl.

Není třeba mu příliš připomínat obdobný příběh s Kyjevem před 25 lety. „Dobře vím, o co šlo... Jenže Kyjev byl tenkrát úplně jinde, mančaft jako blázen s Ševčenkem a Rebrovem. Potkalo nás něco podobného. V prodloužení jsem měl dvě tutové hlavičky těsně vedle, vidím je dodnes, jako by to bylo včera. Mít takový tým na lopatě a nepostoupit..." ožívají mu nesmazatelné vzpomínky.

„Copak my, pak jsme si Ligu mistrů zahráli. Ale teď? Čekání je dlouhé, jen kolik trenérů a vlastně i fanoušků se na Letné vystřídalo. Cíl musí být pořád stejný, nejdřív titul a pak Liga mistrů, to je jasně dané. Je to velká škoda. Takové zápasy prostě musíte zvládat. Plzeň loni přešla víc předkol. Mohly sem zase přijet skvělé týmy. Jen si vzpomeňte, s kým Kodaň hrála Ligu mistrů loni. Měla Manchester City, Sevillu a Dortmund," připomíná Siegl.

Tehdy si Sparta přivezla z Kyjeva dokonce výhru 1:0. Prakticky celou odvetu držela postupový výsledek. Jenže přišla osudná předposlední minuta, kdy se na hranici pokutového území objevil zcela osamocený Ševčenko. Jeho umístěnou střelu sice ještě dokázal Poštulka zázračně vyrazit, ale Gabriel, který byl na hřišti sotva minutu, při svém pohybu k vlastní brance usměrnil míč do opuštěné sítě a utkání dospělo do prodloužení. A po něm do penalt.

„Byl jsem kapitán, měl jsem jít kopat jako pátý. Ale už na mě nedošlo... Mladí kluci nedali, třeba Stracený s klubovou duhou ve vlasech, ale kde byli ti sebevědomí hráči? Zkušené jsme přece měli," ptá se Siegl i po letech.

„Penalty můžete trénovat, jak dlouho chcete, jenže v takovou chvíli musíte hlavně zachovat chladnou hlavu. A to se natrénovat nedá. Dánové nervy ovládli, bylo na nich vidět, jak proměňují úplně s jistotou a přehledem. Prohrál se los, před sparťanským kotlem by se klukům kopalo líp. I gólmanův papírek je mohl trochu rozhodit, což se asi taky stalo," poukazuje na tahák o sparťanských exekutorech, který měl polský čaroděj Grabara v brance Kodaně pečlivě připravený.

Spartě teď zbývá aspoň play off o Evropskou ligu. Buď proti Dinamu Záhřeb, nebo AEK Atény.

„V nejhorším mají jistou Konferenční ligu. Je to takový bramborový pohár, jak mu říkám. Ale pohár to je. A když ho vyhraješ, tak dobrý, ne...?" končí Siegl s úsměvem.