Článek
Šála kolem krku nesměla chybět, k tomu v ruce i speciální zápasová. Zdeněk Barlok, mimo jiné předseda Českého svazu zrakově postižených sportovců, navštěvuje zápasy v Praze už více než dva roky. Teď natěšeně čekal, co všechno ho v BayAreně potká. Jaké novinky zažije i jak si povedou jeho fotbaloví oblíbenci, kteří nakonec favoritovi podlehli 0:2.
Jak jste si tedy zápas užil?
Chtěl bych zmínit více věcí. První je atmosféra. Přišlo mi, že se fandilo jen v kotlích, že zbytek tribun byl úplně marný. Jak kdyby na stadionu bylo maximálně 15 tisíc lidí, ne reálných 30 tisíc. Kamarád, který byl se mnou jako doprovod, mi ale říkal, že když byl na City, bylo to ještě daleko horší. To mu věřím, proto jsem do Manchesteru ani moc nechtěl, v Anglii fandím Liverpoolu.
Leverkusen byla volba číslo jedna?
Chtěl jsem hrozně moc na Feyenoord, což se bohužel z různých důvodů nepovedlo. Druhá možnost byla právě Leverkusen. City nemusím, jsou moc namistrovaní a Stuttgart mi obecně jako klub moc neříká. Takže vyšel Leverkusen a bylo to opravdu dobré. Cením si toho, že se Sparta snaží tyto aktivity dělat.
A jaké jsou další věci, o nichž jste chtěl mluvit?
Líbilo se mi prostředí ve vyhrazeném sektoru. Bylo tam tak 45 až 50 vozíčkářů a ještě dalších asi 15 lidí se zrakovým handicapem, kteří využívali sluchátka pro audiokomentář. To je docela hodně, ale v Německu jsou v této aktivitě mnohem dál. Měli jsme i dobrý výhled. Mně je to vlastně jedno, ale kamarádi, kteří dobře vidí a chodí jako doprovod, třeba na Spartě nedohlédnou na kousek druhého rohu. Úplně super pak byl samotný komentář.
Povídejte.
Je strašně fajn, že kluci, kteří utkání komentovali, byli přímo u stolečku u nás na malé tribunce. Chvíli jsme se bavili, vtipkovali, procházeli jsme si sestavu Sparty a výslovnost. Byli fakt dobře připravení. Očividně tam každého znají, zřejmě půjde o zaměstnance klubu nebo rekrutované fanoušky. Jednou, když jsem se s někým vyhýbal, z ničeho nic zavolali: „Hej, Karstene, uhni!“ Takže bylo vidět, že je komunita propojená. Zároveň jakmile máte nějaký problém, třeba se sluchátky, jdou ho hned vyřídit.
Někdy je lepší do toho skočit po hlavě, říká Adam Ševínský. Schick mi tam dvakrát mohl i vynadat. Video: Sport.cz
A němčina bez problémů?
Neříkám, že rozumím úplně všemu, ale nevadí. Občas poslouchám i bundesligu v německém rádiu, takže jsem na to zvyklý. Mám vystudovanou vysokou školu v oboru angličtina-nizozemština, tj. holandština a vlámština. A jelikož pocházím kousek od hranic, ze Šluknovského výběžku, němčinu a polštinu jsme měli doma často možnost sledovat v TV nebo poslouchat rádio a měl jsem ji i na střední škole. Rok jsem se soukromě učil francouzštinu, ale na audiokomentář bych si netroufnul. Teď jsem si dal cíl a učím se už tři čtvrtě roku italsky, abych se naučil mluvit plynule, protože chci vzít děti příští rok do Cortiny a Milána na olympiádu. (úsměv)
Stejně jste ale odkázaný pouze na to, co vám někdo řekne do sluchátek.
Do 16 let jsem viděl lépe, fotbal jsem hrál a pořád ho sleduji. Začali jsme v Praze před 15 lety hrát také fotbal pro nevidomé. To, co mi přiblíží v audiu, si dokážu celkem snadno představit. Sluchátka mám jen na jedno ucho, abych vnímal i atmosféru na stadionu a mohl se bavit s kamarády.
Naučili jsme se, jak hrát Ligu mistrů, říká Lars Friis. Za poslední dva zápasy jsem šťastný. Video: Sport.cz, UEFA
Necháte se někdy strhnout, že sluchátka klidně odhodíte a radujete se?
To se mi zatím nestalo, ale když dáme gól, spadnou mi sluchátka na krk. To je pravda. Vzpomínám hlavně na odvety s Kodaní nebo Galatasarayem, kde byla na Spartě úžasná atmosféra, až tak, že v zápase s Kodaní byly slzy, protože jsme měli postoupit. Většinou se tolik strhnout nechat nemůžete, protože chcete pořád vědět, co se děje. Zároveň je fajn, když máte vedle sebe kolegu, který všechno vidí, a můžete se s ním o zápase bavit.
Fanoušek Sparty Zdeněk Barlok (vpravo) se vydal na utkání Ligy mistrů do Leverkusenu.
V Leverkusenu s vámi kamarád byl.
Řešili jsme třeba údajnou ruku Jardy Zeleného. Říkal, že ruka byla, já mu oponoval, že kluci ve sluchátku tvrdí, že míč šel do hlavy. V tom je kouzlo, můžete s někým diskutovat. Jako by vedle sebe seděli dva dobře vidící fanoušci. Já jsem mu například řekl, že Birmančevič byl v zápase s Leverkusenem asi slabej, a on mi to potvrdil, nebo naopak. Jsem pak daleko víc součástí utkání.
Nemáte i tak hodně subjektivní pohled?
Snažím se být objektivní. Jasně, něco slyším, ale pak se chci pobavit s ostatními a udělat si vlastní obrázek a vím, jak který hráč Sparty hraje a co umí.
Kdo je váš oblíbený hráč?
Po prohlídce stadionu na Letné mám na profilovce na WhatsAppu fotku Veljka Birmančeviče. Snad bude ve Spartě ještě dlouho. Jinak bych tam musel dát Qazima Laciho. To jsou srdcaři, pro tým většinou makají, což neplatí u všech. Třeba Victor Olatunji tomu nedává všechno a asi nejsem jediný, komu se jeho poslední výkony moc nezamlouvají.
Na Leverkusenu jste poslouchal domácí komentátory. Ti byli nestranní?
Už jsem vyzkoušel i audiopřenos na dálku z Feyenoordu a musím říct, že v obou případech byli komentátoři skvělí. Pravdivě popíšou, co se děje. Je jedno, jestli se daří soupeři, nebo domácí něco zkazí. A jak jsou kluci z klubů, má komentář daleko větší drajv. To chceme i po Spartě. Abychom chodili na fotbal a bavilo nás to, musí komentovat srdcař. Myslím, že všechno pomůže i lidem ve Spartě, že uvidí, jak věci fungují v zahraničí. A pokud bude strahovský San Mamés, tak si z toho mohou vzít příklad a udělat podobnou malou tribunu. (úsměv)
