GLOSA: Bez lupičů a zbojníků by Plzeň nikdy nebyla tam, kde je. Věděl to Pelta, ví to i Vrba

I plzeňský kouč Pavel Vrba ví o svých zbojnících a loupežnících své. O jejich škraloupech rovněž. Ale dovede je ukočírovat. Kopice, Kovaříka, Limberského, všechny ty Peltovy, a teď své fotbalové lupiče. Bere je v ochranu, nasupí se, když jsou vydáváni za retro tým, brání je mnohdy se sarkasmem až sžíravým, ale přitom nedopustí, aby mu přerostli přes hlavu, což se stávalo jeho předchůdcům, když on zaměnil Plzeň za reprezentaci nebo štaci v Machačkale.

Stejně jako Pelta moc dobře ví, že i loupežníky v mužstvu potřebuje, pokud má vyhrávat velké a důležité zápasy. Zvlášť když se může spolehnout, že tihle fotbaloví lumpové jsou schopni, a hlavně ochotni zabrat ve chvílích, kdy je to nejvíc zapotřebí.

Proti Rusům, stejně jako Italům. V Moskvě, když za panující konstelace je Viktoria v pohárové Evropě už na odpis, stejně jako doma, kdy přichází z Madridu zlověstné zvěsti, jak neuvěřitelným způsobem přistoupil trojnásobný vítěz Ligy mistrů Real k závěrečné partii skupiny s fotbalovými rudoarmějci z CSKA, v níž se rozhodovalo o třetí příčce a dalším účinkování v pohárové Evropě.

„Svému mužstvu věřím," tvrdil Vrba před dvěma týdny před zápasem v moskevských Lužnikách, v němž šlo Plzni o uchování a povýšení postupových, či chcete-li přestupových, nadějí, aby se stejnou zaklínací formulí zaštítil před i po středeční konfrontaci s římským AS, která byla pro setrvání Plzně na evropské pohárové scéně partií stejně klíčovou. Věřil, protože své fotbalové lumpy a loupežníky zná. Ví i to, že budou potřebovat peníze, protože Vánoce se kvapem blíží, jak ostatně sám pravil v úsměvné nadsázce po výhře nad italským protivníkem.

Po listopadovém převratu v časech tuzemského divokého kapitalismu se říkávalo, že peníze se povalují po zemi a nemá je jen ten, kdo je líný se pro ně shýbnout. Od těch dob už sice uteklo pomalu třicet let, ale zmíněné tvrzení platí do jisté míry pořád. Ve fotbale určitě. Vždyť v Moskvě leželo na hřišti nějakého půldruhého milionu na hlavu a doma v zápase s AS Řím ještě o něco víc, takže proč se pro ně neshýbnout a nesebrat je?! Zvlášť když k loupežníkům tato ochota vždy neodmyslitelně patřila a patří. K jejich naturelu rovněž. A protože během let, co se plzeňští zbojníci pohybují v pohárové Evropě, posbírali Kopicové, Kovaříkové a spol. přemíru zkušeností a přežili spoustu kritických chvil, shýbli se pro ně samozřejmě i tentokrát.

K profitu svému i klubovému, neboť i po vyplacených prémiích bude plzeňská kasa zase o pár desítek milionů naditější. O prestiži nemluvě, i když na tu si zbojníci a loupežníci nikdy zase až tolik nepotrpěli. To až v pozdějších zkazkách a bájích jí vypravěči všechny ty své Jánošíky a Nikoly Šuhaje přikrášlili, jako jsou jí nyní zkrášlováni Kopicové, Kovaříkové a další plzeňští fotbaloví loupežníci. Aby ne, když díky nim a Vrbově karmě, která na ně až zázračně působí, bude Plzeň účinkovat už popáté během posledních let v jarní pohárové Evropě.