Hlavní obsah

Finále patří jemu, věnoval kouč Barcelony postup Abidalovi, jenž vyhrál nad rakovinou

BARCELONA/ PRAHA

Guardiola stál, celý šťastný zdvihal ruce k nebesům, z nichž padaly na Nou Camp provazce deště, zatímco jeho svěřenci objímali a do vzduchu vyhazovali svého spoluhráče Erica Abidala. A zaplněné ochozy barcelonského fotbalového chrámu povstaly a francouzskému legionáři aplaudovaly. „Tenhle úspěch patří jemu. A také jeho manželce a dceři, neboť trpěly a vše prožívaly s Abim,“ neskrýval dojetí kouč Barcelony, která právě zamířila do finále Ligy mistrů.

Foto: Gustau Nacarino, Reuters

Eric Abidal (vpravo) na snímku se svým spoluhráčem z Barcelony Lionelem Messim.

Článek

Pro trenéra Guardiolu to byl velký den, neboť dovedl Barcelonu do finále Champions League a 28. května s ní bude hrát ve Wembley o trofej, kterou tam sám jako hráč před devatenácti lety získal.

Pro Abidala to byl ovšem večer ještě větší. Před dvěma měsíci podstoupil náročnou operaci, při níž mu lékaři odebrali část jater, na nichž objevili zhoubný nádor, v semifinálové odvetě Ligy mistrů se už zase objevil na trávníku. Na pouhé tři minuty, ale pro něho byly důležitější než všechny předchozí zápasy, které odehrál.

Nešlo o riziko, ujišťoval Guardiola

Představovaly velké vítězství. Znamenaly výhru nad těžkou a zhoubnou nemocí. „Byl jsem návratem na hřiště úplně posedlý, i když všichni kolem tvrdili, že až moc spěchám. Po náročných týdnech to však pro mě bylo strašně důležité,“ svěřoval se dojatý Abidal a děkoval všem, kteří mu pomohli. Trenérovi Guardiolovi pochopitelně také.

Trenér Barcelony Pepe Guardiola.foto: Reuters/Tony Gentile

„Nešlo o žádné riziko, protože jsme Abiho zdravotní stav konzultovali s lékaři. Potvrdili, že je v pořádku a na patnáct nebo dvacet minut může nastoupit,“ vysvětloval Guardiola, že nic neriskoval, když minutu před koncem řádné hrací doby posílal Abidala na trávník místo kapitána Puyola.

Dva důvody trenérova štěstí

I návrat francouzského legionáře byl příčinou velkého štěstí, jež trenér Barcelony prožíval. Postup do finále Ligy mistrů pochopitelně také. Povznesen nad výpady a invektivy z tábora madridského Realu si ho také užíval.

„Vyřadili jsme skvělý tým, takže prožívám jednu z nejkrásnějších nocí svého života,“ liboval si a za nic na světě se nenechal zatáhnout do polemiky, kterou rozpoutal a i po odvetě na Nou Campu živil jeho španělský rival.

„Nemám na to sílu,“ pravil lakonicky, k absenci Mourinha se nakonec ale přece jen vyjádřil. „Samozřejmě že dávám přednost tomu, když kolegové jsou na lavičce.“

Na reminiscence došlo. Dojde i na reprízu?

Pochopitelně, že i ve chvílích štěstí muselo na reminiscence dojít. Na rok 1992, kdy Guardiola triumfoval ve Wembley ve finále Ligy mistrů se Sampdorií Janov jako hráč, stejně jako na finále před dvěma lety, kdy přivedl Katalánce k vítězství jako trenér.

„Rád bych ty chvíle zažil znovu. A doufám, že to svedeme a že ve Wembley devatenáct let starý výsledek zopakujeme,“ zasnil se čtyřicetiletý kouč, za žádnou cenu však nechtěl prozradit, zda by 28. května hrál raději s anglickým Manchesterem United, nebo s německým Schalke.

„Chceme hrát a vyhrát stylem Barcelony. Je jedno, s kým se utkáme,“ pravil pouze.

To střelec jediného gólu Barcelony v semifinálové odvetě Pedro byl sdílnější. „Teď chceme vyhrát i finále ve Wembley, i když víme, že to bude těžké. Manchester má skvělý tým.“