Článek
„Tehdy na San Siru přišel trest, který jsem si zasloužil. Trest pro mě, ale i pro celý mančaft, protože podobná možnost vyřadit velkoklub kalibru AC Milán se všemi hvězdami kalibru Maldiniho, Seedorfa, Inzaghiho, Ševčenka, Rivalda se už nikdy nenaskytne. Mně se ten nahoře pomstil za to, že jsem flákal letní přípravu a myslel si, že nade mne už není. Jako bych ho ještě dneska slyšel: Nedával jsi fotbalu všechno, máš proto smůlu a trefíš jen tyčku," vzpomíná na nejpamátnější zápas liberecké historie a otřesné rozčarování z vyřazení pětatřicetiletý kapitán Severočechů Jan Nezmar.
Vítězství nabídne čas
Po deseti letech si pokus nahlédnout do milionářské Ligy mistrů zopakuje. „Až tak daleko nepřemýšlíme, teď se musíme dostat hlavně přes Kazachy, abychom získali čas. Potřebujeme ho, protože situace v mančaftu je přece jen trochu rozháraná. Příprava byla krátká, řada hráčů musela odjet kvůli zranění či nemoci ze soustředění předčasně, přišla i spousta nových fotbalistů. Je nutné, aby si vše sedlo, takže to chce Karagandu vyřadit a mít trochu klidu a času," meditoval Jan Nezmar, který během zmiňované přípravy oslavil pětatřicáté narozeniny.
„Raději je ani nepřipomínat. Ne snad kvůli věku, ale kvůli samotné oslavě. Deset spoluhráčů mě chytilo a depilovali mi tejpovací páskou hruď. Fakt nic příjemného," otřásl se liberecký veterán s vírou, že podobně otřesný zážitek mu pohárová konfrontace s Karagandou nepřipraví a on společně se svým mužstvem za prestižní Ligou mistrů vykročí.
Plzeň slouží jako inspirace
„Je to náš velký sen, pro který uděláme všechno, i když nás čeká dlouhá cesta. Plzeň však dokázala, že není nic nemožného," netají Nezmar, pomýšlející po jarním zisku titulu a návratu na scénu Ligy mistrů pomalu na konec aktivní kariéry.
„Však si také říkám, že každý trénink a každý zápas může být mým posledním tréninkem a zápasem. Možná proto jsem daleko koncentrovanější než dřív," přiznává vystudovaný inženýr, že mu hlavou honí myšlenky, jak vymění trávník a kopačky za funkcionářský oblek a křeslo v kanceláři libereckého klubu.
Teď však má před sebou výzvu zosobněnou kazašskou Karaganou a Ligou mistrů. „Máme na to, abychom přes Kazachy postoupili. Bude ale důležité držet se fotbalu, který nám přinášel na jaře úspěchy, což znamená držet balón, dostat protivníka pod tlak a nepřipustit, aby se dostal ke své hře," připomíná základní premisy, při jejichž dodržení by měl jeho tým první ze tří překážek na cestě do Ligy mistrů překonat.
„Oni mají obrovské ekonomické možnosti a i proto se v jejich kádru objevuje řada kvalitních fotbalistů, na něž si musíme dát pozor. A standardní situace v jejich podání zrovna tak, protože v nich je jejich velká síla," shrnuje Nezmar poznatky, které přivezl trenér Jaroslav Šilhavý z inspekční cesty do Asie.
Zkušenost, která varuje
Neopomene přitom připomenout pět let starou zkušenost, kterou Liberec v konfrontaci s jiným kazašským celkem Tobolem Kostanaj v letním Intertotu udělal. Také tehdy byl velkým favoritem, ale nakonec po remíze 1:1 a domácí prohře 0:2 potupně skončil.
„V tom je velké varování, tehdy jsme měli natolik kvalitní celek, že jsme si měli s Kazachy poradit, ale nakonec jsme vypadli. Něco podobného se letos nesmí opakovat," připomíná Nezmar všem kolem sebe.
Karaganda je ovšem jen prvním ze tří soupeřů, které by musel Liberec vyřadit, aby se do Ligy mistrů dostal a základní skupinu si zahrál. „Ale možné to je, což Plzeň loni dokázala. Musíme urazit dlouhou cestu, ale všichni sníme o tom, že by se nám to povést mohlo," netají Jan Nezmar, jak moc rád by odčinil deset let staré prokletí ze San Sira a na samotný závěr kariéry si milionářskou soutěž zahrál.
