Dortmund - Slavia 2:1Borussia se třásla až do konce, Slavii ale porazila a v Lize mistrů postupuje

Bořilův úlet a nerespektování taktických příkazů? Nebo pobláznění slávistického obránce z úvodních osmi minut, do nichž jeho tým vtrhnul s takovou vervou, že mohl šokovat Vestfálský stadion hned v úvodu? Hlavičkující Olayinka měl před sebou jen Bürkiho, ale zase nemířil přesně, takže gólman Borussie stačil balon vykopnout.

Zákonitě proto přišel trest. Zvlášť, když si o něj Bořil řekl. Vyrazil o sedm osm metrů víc dopředu, než měl, takže Reusovi se odkryl prostor, o jakém se mu už dlouho nesnilo. Pro takového plejera maličkost naservírovat Sanchovi přesnou přihrávku před odkrytou bránu, pro devatenáctiletého mladíka z Ostrovů žádný problém skórovat.

A mohlo být hůř, kdyby Kolář mezi slávistickými tyčemi nečaroval a hned několika brilantními zákroky svou tržní cenu na evropské fotbalové burze nezvyšoval. Proti dortmundské ikoně Reusovi hned dvakrát. Nejdřív jeho střelu vykopl, za osm minut mu stál tváří v tvář, ale přesto si s jeho ránou věděl rady a minelu Takácse napravil.

Pro Pražany šlo o důležité momenty, při nichž přečkali hrozící kolaps. Mohli se znovu nadechnout a pokoušet se o vyrovnání. Stanciu a Masopust k tomu měl iblízko, Takács po rohovém kopu rumunského legionáře rovněž, Škoda po půlhodině hry úplně nejblíž.

Opět to byl Stanciu, který připravil kapitánovi Pražanů skvostnou šanci, ale znovu z ní nic nebylo, protože Bürki Škodovu lehkou teč nadvakrát lapil.

„Šel na hřiště proto, že má z našich útočníků momentálně nejlepší formu, navíc měl sloužit jako návnada, aby na sebe stahoval obránce Borussie a uvolňoval prostor hlavně Masopustovi. A pochopitelně aby eliminoval výškovou převahu domácích," vysvětloval trenér Trpišovský nasazení Škody, který toho na podzim odehrál v základní sestavě Slavie pramálo.

Tah mu vyšel, protože Škoda to byl, kdo těsně před přestávkou sklepl hrudníkem Masopustovu přihrávku před Součka a ten zlomil kouzlo do té doby odolávajícího Bürkiho. Regulérně, protože i systém VAR potvrdil, že se nejednalo ani o ofsajd, ani o ruku.

I po změně stran se Slavia snažila navázat na výkon z první půle, jímž Dortmund evidentně vykolejila. Do šedesáté minuty se držela, i když domácí se úvodního poločasu poučili a i taktiku a způsob hry pozměnili. Hlavně Brandt, který nahradil zraněného Witsela, dělal Pražanům problémy.

V první příležitosti sice ještě pálil nad, deset minut poté ale z ostrého úhlu přece jen Koláře překonal. Jenže Borussia se neuklidnila, ba naopak se třásla a o výhru se strachovala.

Nejdřív během pekelných dvou minut měli Coufal, Souček, a hlavně hlavičkující Kúdela možnost skóre podruhé srovnat, poté po faulu Weigla, který uviděl druhou žlutou, musel ze hřiště a domácí tudíž dohrávali jen v deseti.

Bürki chytající životní zápas se ale doslova překonával a pohromě vždy zabránil, takže především jeho zásluhou Borussia přes závěrečný hektický nápor Slavie výhru uhájila a postoupila do jarního osmifinále Ligy mistrů.