Vaclík vypráví o nové štaci: Nabídek jsem měl víc. Pro jaro v Albacete mám dva cíle

Chápu, že si to někdo může myslet. Podcenění? Nedostatek informací? Já se na druhou ligu těším. Podle toho, co jsem stihl nakoukat, je tu spousta zajímavých týmů i hráčů, kteří se časem můžou posunout výš.

Být v zimě volným hráčem je ošidné. Složení kádrů se většinou plánuje v létě a v průběhu sezony se do toho obvykle moc nesahá. Mám dva cíle: pomoct Albacete k záchraně a ukázat, že pořád umím chytat.

Ten souvisí s prvními dvěma. V hlavě mám mistrovství Evropy, snad to není úplně nereálné. Věřím, že když začnu hrát a bude se mi dařit, šanci na nominaci mít budu.

Jasně, aklimatizace díky tomu nemusí být tak dlouhá. Znám místní mentalitu i jazyk a věřím, že taky styl fotbalu, druhá liga se od první snad moc lišit nebude. Baví mě i zdejší počasí, přes den tu bývá ke dvaceti stupňům. Po odchodu ze Sevilly jsem trochu odvykl. (usmívá se)

Byla i nebyla.

Ozvaly se kluby z Nizozemska, Belgie nebo Saúdské Arábie, ale nic z toho nás neoslovilo. O Arábii jsem se bavil s trenérem reprezentace Haškem, v Česku asi nenajdete většího experta na tamní fotbal. Radil mi, na co si mám dát pozor, a tak. Ovšem tahle varianta stejně nebyla reálná: aby se o mně vůbec dalo uvažovat, musel by z týmu jiný cizinec odejít.

Pak bylo nějaké oťukávání z Řecka, kde už jsem jednou hrál, a koncem ledna mě kontaktovalo Albacete.

Šlo to rychle. Líbila se mi vize trenéra Rubéna Albése i výhled, že bych mohl být jednička. Pravda, podobně to bylo i v New Englandu, kde jsem nakonec neodchytal ani minutu, takže se k tomu úplně neupínám.

Proč by mě Albacete přivádělo v půlce února jako náhradníka? To by přece nemohlo dávat smysl mně ani klubu. Podpořila mě i rodina, manželka se starší dcerou Nicole jsou z návratu do Španělska nadšené. A mladší Melissa se narodila v Seville, v lednu jí byly čtyři roky.

Jsem přesvědčený, že tenhle tým má na víc. Minimálně na to, abychom se zachránili. Třeba v pondělí ve Valladolidu jsme remizovali 0:0, ale kluci tam měli vyhrát. Během sezony dostávali dost gólů a možná chyběla delší příprava poté, co Albacete loni hrálo baráž o první ligu.

Ano, je to podobné jako v Huddersfieldu, kam jsem přišel loni v zimě. Půl roku předtím byl taky v play off a v další sezoně hrál o záchranu. V Huddersfieldu nám to vyšlo a teď doufám ve stejný scénář.

S trochou nadsázky: s trenérem Canem jsme si toho za těch pár dnů už stihli říct víc než s jeho kolegou z Ameriky za celý podzim. Na trénincích je vstřícný a můžu se s ním bavit nejen o fotbale. Příjemný pocit jsem měl i z hlavního kouče: je jen o čtyři roky starší než já a prý už se na něj vyptávaly i kluby z první ligy.

Taky po něm pojmenovali místní tréninkové centrum: Ciudad Deportiva Andrés Iniesta. Na tenhle příběh se ještě musím doptat, zajímá mě to. Ani město jsem ještě nestihl pořádně poznat, máme hodně zařizování. Sháníme byt a pro Nicole už jsme našli vícejazyčnou školu. Je příjemné, že z Albacete je to dvě a půl hodiny autem do Madridu a podobně do Valencie. Když bude den volna, můžeme vyrazit na výlet jako na podzim v Americe.

Rád bych, potřebuju zase chytit zápasový rytmus. Pokud se všechno stihne papírově, budu nachystaný už na neděli, od dvou hrajeme doma se Santanderem. Cítím se dobře a věřím, že jsem ze všech zimních variant vybral tu nejlepší.