Kozel se loučí v Liberci: Byli jsme schopni potrápit nejlepší, ale i prohrát s nejslabšími

Zklamání. Chtěli jsme dvojzápas ještě zdramatizovat a pokusit se ho strhnout na naši stranu. Ale k tomu jsme potřebovali dát gól. Minule jsme udělali zbytečnou chybu v závěru, kdy jsme si nechali dát druhý gól a situaci si ztížili. Nicméně myslím, že od patnácté minuty jsme hráli velmi slušně a byli jsme lepší. Bohužel jsme branku v první půli nedali. Teplice dobře bránily, soustředily se na to a my jsme se tam nedostávali lehce. Ve druhém poločase jsme dostali ze zbytečného prvního rohu gól a druhý gól utkání definitivně rozhodl. Góly nám vzaly vítr z plachet.

Jednoznačně v efektivitě, protože jim stačilo daleko méně zakončení, aby nám daly čtyři branky. Minule to byly dvě krásné střely za vápnem. Teď to uhráli důrazem, hlavně při druhém gólu, který byl za mě úplně rozhodující. V tom jsme byli horší. A bohužel jinými věcmi, jako technickou kvalitou, chytrostí, pohybem, jsme to do finální fáze nepřetavili. Bylo i vidět, že někteří hráči nemají takovou formu, jakou měli před měsícem. Třeba Ghali, který býval rozdílový hráč a dneska jím určitě nebyl. Ale to není nic proti němu, tohle může potkat kohokoliv. Z tohoto pohledu byla rozhodující efektivita.

Pojede se mi dobře, protože člověk tušil, že se to nějak blíží… Ale ještě úplně nekončíme, dohráli jsme poměrně brzo, a ještě budeme trénovat. Mám smlouvu do 30. června, kterou budu plnit, takže sem ještě hodněkrát pojedu.

Když jsem přišel, Liberec byl šestnáctý a byl na padáka. Základem bylo mužstvo nějakým způsobem stabilizovat, zachránit ligu, což se v první sezoně povedlo v klidu. Pak to bylo vždy nahoru dolů, což je ale logické, protože mužstvo bylo vždy jedno z nejmladších v lize, což někdy provází nevyrovnanost výkonů. Byli jsme schopni potrápit nejlepší, ale prohrát s nejslabšími. Druhý rok jsme skončili sedmí, což bohužel nic neznamenalo, letos by to znamenalo hrát s pátým o Evropu. Ale vždy, když jsem s panem majitele Karlem mluvil, bylo cílem, abychom nehráli o záchranu, ale v klidu ve středu tabulky a pracovali s mladými hráči, které jsme měli zhodnocovat, což se myslím dařilo. Protože vesměs sem nepřicházeli hotoví hráči, spíše nadějní, mladí, a každý půlrok se de facto jeden zhodnotil. Ať Tiehi, Olatunji, nebo Červ, a nabídky jsou na další. Každý by chtěl samozřejmě i lepší výsledky, otázkou je, jestli se proto vždy udělalo maximum.

Třeba poslední zimu, kdy si myslím, že jsme mohli opravdu udělat víc pro to, aby mužstvo bylo více konkurenceschopné, aby byl kádr širší, abychom o pohárové příčky opravdu mohli hrát. Ale s tím jsem byl vždy takhle srozuměný, že o tom ta práce je. Naplňovala mě. Chtěl bych i předchozímu vedení poděkovat, že mi v tomhle dalo důvěru a podrželo mě, když to bylo skoro na vyhazov. Každý trenér potřebuje důvěru. Věděli, že proto děláme maximum, a vždy se nám to potom vrátilo.

Podívejte, to je život. Nechci to komentovat, každý má právo říct svůj názor, pan Kania i kdokoliv jiný. A já to musím akceptovat. A druhá věc je, jestli bych tu chtěl být dál, nebo nechtěl. Ale musím to respektovat a zařídím se podle toho.

Uvidíme, co přinesou následující dny. Necítím se, že bych potřeboval volno. Po většinu času mě to tady bavilo a v Liberci se mi líbilo. Na tohle angažmá budu vzpomínat v dobrém a určitě nejsem ve stavu, že bych si od fotbalu potřeboval dát pauzu. Samozřejmě uvidíme, záležet bude na situaci a možnostech, které budou.

Nebráním se ničemu. Myslím, že trénovat v zahraničí je prestižní věc pro kteréhokoliv trenéra. Nebráním se ani setrvání v lize, pokud by nějaká nabídka byla. Záleží, jak bych to cítil a jestli by to pro mě dávalo smysl.