Článek
Pane Košťále, zájem kandidovat na předsedu ČMFS jste ohlásil už před rokem a půl, nebylo to předčasné? I když jsem za to byl některými lidmi kritizován, za předčasné to nepovažuji. Chtěl jsem tím signalizovat, že ve fotbale jsou nedostatky, které nikdo neřeší. A to jsme ještě nevěděli o korupční aféře. Vadí mi i nedostatečné vytěžování ekonomického prostředí kolem fotbalu. Za tu dobu jsem měl také možnost seznámit se s prací funkcionářů v krajích a okresech, což je jeden z nezbytných předpokladů práce předsedy.
Proč jste jako člen výkonného výboru proti nedostatkům, o nichž se zmiňujete, nebojoval? Výkonný výbor byl zejména v posledním roce hodně polarizovaný. Už v něm nešlo o konstruktivní práci. Nebyla vůle problémy řešit. Nepřemýšlelo se o obsahu návrhu, ale čekalo se na hlasování a jeho odmítnutí. Byl jsem v té menší skupině, která prohrávala. Proto, pokud budu zvolen, za jeden z hlavních úkolů nového vedení považuji jeho týmovou práci.
Umíte si představit, že by valná hromada 15. dubna skončila patovou situací a předseda by nebyl zvolen? I to je varianta, ale tu beru jako velmi okrajovou. Jsem přesvědčen, že delegáti si uvědomují, že něco takového by mohlo fotbalu hodně ublížit a touto cestou nepůjdou.
Což když vám nedají v tajné volbě nakonec hlas ti, kteří vás nominovali? Mluvil jsem s mnoha delegáty, na více než devadesát procent jsem přesvědčen, že se projeví v tomto směru jejich odpovědnost. Úplně to ale vyloučit nemohu.
O koho se chcete, pokud budete zvolen, ve výkonném výboru opírat? Ve funkci místopředsedy za Čechy bych rád viděl Ladislava Malého, který dokáže uplatnit svoje zkušenosti a schopnosti v práci s kraji a okresy v nové pyramidové struktuře svazu, která by měla být prosazena. Za ligové kluby pak Jaroslava Vacka, s nímž si dovedu představit rekonstrukci STESu a zlepšení prodeje marketinkových a televizních práv nejen svazu, reprezentace a klubů. V této době však nevidím jako správné úplné osamostatnění ligy, ale spíš zvýšení její autonomie.
Umíte si představit spolupráci se svými protikandidáty Ivanem Haškem a Pavlem Mokrým? Také jsem s oběma hovořil a naše vztahy jsou korektní. Ivanu Haškovi jsem nabídl funkci trenéra Sparty a byl jediným koučem, kterého jsem nevyhodil a on odešel na zahraniční angažmá. Umím si ho představit na mezinárodním úseku svazu ve funkci, v níž by uplatnil manažerské schopnosti a trenérské zkušenosti. Do funkce předsedy však nelze přijet výtahem, ale je třeba přijít po schodech se znalostí práce z nižších článků. V této funkci se nehodnotí, kdo jakým byl fotbalistou. V nižších článcích mi chybějí bývalí vynikající hráči, jichž si vážím, ale jméno za ně pracovat nebude. Všichni chtějí hned nahoru. Mokrého znám z jeho práce ve výkonném výboru a u mužstva do jedenadvaceti let. Shodneme se v mnoha věcech, týkajících se pomoci fotbalu. S ním si také dovedu spolupráci představit velmi dobře.
S kým si spolupráci naopak nedovedete představit? S Václavem Chválou, předsedou Pražského fotbalového svazu, jehož nadstavba v současném výkonném výboru byla nulová. A také s olomouckým manažerem Jiřím Kubíčkem, který není týmovým hráčem a také polarizoval výkonný výbor tak, že už na něm nikdo nechtěl jednat, ale jen hlasovat a zamítnout návrh druhé strany.
Fotbal potřebuje získat zpět důvěryhodnost vůči veřejnosti a partnerům, ale jak zabránit, aby se neopakovala podobná aféra? Vyřešení korupční aféry a vrácení fotbalu do jeho společenského postavení, kam patří, tedy znovuzískání důvěryhodnosti, je jeden z nejdůležitějších úkolů. Recept na úplné zabránění podobných případů neexistuje. Lze však dělat mnoho věcí preventivních. Osobně je vidím především ve výchově lidí, konkrétně sudích, a to nejen těch nahoře, ale především v základních článcích. Do toho je třeba investovat. Další formou může být nějaký způsob vnitřních odposlechů, ale do toho bych se nechtěl plést příslušným orgánům, to do fotbalu nepatří. Nesmí už také docházet ke kumulaci funkcí, kdy mizí kontrola.
