Kdyby mě trefil naplno, asi by to dopadlo jinak, popisuje Bačkovský chvíle hrůzy

Musím říct, že teď už docela fajn. Jak to zprvu vypadalo blbě, tak je to nakonec ještě dobré. Mám „jen“ otřes mozku a jsem trochu potlučený, ale nic jiného tam není. CT je čisté, rentgen také. V současné chvíli mě jen trochu bolí krk z toho, jak jsem hýbnul s hlavou. Ale nic víc.

Přesně tak, tohle sedí.

Plán je takový, že teď mám mít týden úplně volno. Maximálně budu chodit pouze na procházky. Po týdnu bych měl začít v Liberci nějakou rehabilitaci a posilovat. A když všechno půjde dobře, nic mě nebude bolet, mohl bych se za dva týdny vrátit zpět do tréninku. Takže zase tak dlouhé by to být nemělo.

Jo, štve mě to maximálně. Cítil jsem se výborně. Už v prvním zapase s Olomoucí, pak na Spartě, tedy v utkání, které je hodně vidět a nějakou pozornost jsem upoutal. Formu jsem opravdu cítil. Ovšem výpadek zase nebude tak dlouhý, jak to třeba mohlo v první chvíli vypadat.

Na tohle se mě teď ptají úplně všichni. Než jsem se po chvíli dostal k vědomí, byl jsem trochu mimo, ale pak se mi všechno pospojovalo a pamatuju si skoro všechno. Zápas úplně celý, včetně oné situace. Když jsem ji viděl na videu, zpětně se mi vše vrátilo. Chtěl jsem jít po balonu a neviděl jsem hráče za sebou a jedním z nich byl Filip Prebsl, který mě naštěstí jenom štrejchnul nohou, ani nevím, jestli kolenem nebo kopačkou. On samozřejmě taky koukal na balon a útočícího hráče. Vrhnul jsem se tam a on se mě snažil na poslední chvíli přeskočit a vyhnout se mi. Naplno mě netrefil. Kdyby ano, tak to dopadlo asi jinak.

Jednou, to mi stačilo. Ale chtěl jsem ho zpětně vidět, protože do té doby jsem to znal jen z vyprávění mámy a přítelkyně, které byly přímo na stadionu i s tátou a ségrou.

Říkali mi, že se jim zastavil čas, úplně přestali dýchat, jak byli v šoku. Samozřejmě vám v tu chvíli proběhne hlavou nespočet katastrofických scénářů, co se všechno může stát. Ale to štěstí v neštěstí je přesný. Asi to mohlo dopadnou o dost jinak než otřesem mozku a nějakou dvou až třítýdenní pauzou.

Nedokážu odhadnout, ale napsalo mi strašně moc lidí. Hodně na Instagramu, což je docela paradox, protože jsem ho nějakou dobu neměl a až před týdnem jsme si ho obnovil. Když mě v neděli pustili z nemocnice, zajel jsme ještě do kabiny, kde jsem se potkal s kluky, a ještě jsme se o tom taky pobavili.

Byl z toho špatný, ale nemohl za to. Hned po zápase mi psal, že ho to samozřejmě hrozně mrzí. Tohle se prostě stane. Nemohl udělat nic víc a já můžu být i rád, že se ještě stihl takhle vyhnout, protože díky tomu to není nic vážného.

Pamatuji si až moment ze sanitky. Až tam jsem se i dozvěděl, že jsem inkasoval třetí gól. A když mi pak řekli, že zápas nakonec ještě skončil remízou 3:3, měl jsem velkou radost, protože vzhledem k průběhu zápasu to příliš nevypadalo, že bychom byli schopní něco uhrát. Přesto byla atmosféra skvělá, přišlo hodně lidí, takže jsem rád.

Tomu věřím. Jednou jsem něco podobného zažil s Bohemkou, když si Lukáš Pokorný v zápase Mol Cupu přetrhl křižák a řval tam bolestí. Takže tuším, že není nic příjemného zase přepnout a začít myslet na fotbal, když se stane něco takového. A tady to asi vypadalo ještě hůř. Ale jsme rád. Jen to nějakým způsobem dokládá sílu našeho mužstva. Máme fakt výbornou partu a myslím, že fotbalově máme co nabídnout a doufám, že to ještě všem ukážeme. Nepřekvapilo mě, že kluci ještě takhle zabrali. Dokonce jsem i slyšel, že kdyby se hrálo ještě o kousek déle, tak jsme možná derby ještě otočili.