Článek
Jak jste na tom?
Už ve fázi, kdy posiluji, trénuji hybnost a pomalu začínám běhat na nějakých sedmdesát procent své váhy. Postupně si přidávám. Snad do měsíce už bych mohl běhat normálně. Počítám, že naskočit do zápasu bych mohl zase někdy v březnu či dubnu. Když jsem měl přetržený zkřížený vaz na levém koleni, také návrat trval osm měsíců.
Stejné zranění jste zažil jako osmnáctiletý ještě ve Spartě. Věděl jste díky tomu po osudném souboji hned, že je zle?
Právě že vůbec. Když jsem si kdysi poranil levé koleno, hned druhý den jsem ho měl strašně oteklé, plné krve. Bylo jasné, že něco je špatně. Teď to bylo zvláštní. Něco mi v koleni luplo a cítil jsem, že to není dobré. Ale koleno neoteklo. V rámci možností jsem i v pohodě chodil. Takže jsem šel na magnetickou rezonanci s dobrým pocitem, že by nemuselo jít o nic tak vážného. Jenže doktor mi řekl, že tam nemám křížák, takže asi vůbec to nejhorší, co mohl.
Byl to pro vás šok?
Ano, hrozný. V hlavě jsem si začal promítat dobu po operaci levého kolene. Připomínal jsem si, jak jsem ležel v nemocnici, jak se to pomalu rozhýbávalo, prostě celý dlouhý průběh, než jsem se zase dostal na hřiště. Když teď něco dělám, hned si vzpomenu, jak to probíhalo před lety.
Je to lehčí nebo naopak těžší, když jste věděl, co vás čeká?
Musím říct, že v osmnácti jsem to nevnímal tolik jako teď. Nyní mi to přijde těžší. Ovšem zase předtím jsem neměl takovou péči jako teď. Bydlím nyní ve Zvoli u rodičů a každý den dojíždím na Strahov na Spartu, kde rehabilituju a dávají mě tam dokupy. Je to asi půlhodina. Kdybych jezdil z Liberce, bylo by to horší. Ale už alespoň občas můžu zajet za kluky a být v kabině, což mi asi chybí nejvíc.
Dominik Plechatý si při utkání proti Bohemians přetrhl vaz v koleni a čeká ho několikaměsíční rekonvalescence. 🏥
— FC Slovan Liberec (@FCSlovanLiberec) August 10, 2023
Drž se, Plechy! 💪 pic.twitter.com/Stia6P0IMn
Na Strahově potkáváte sparťany, jste hráčem Sparty. Bavil jste se o vaší situaci s koučem Priskem nebo sportovním ředitelem Rosickým?
Byli za mnou a říkali mi, že kdo jiný by to měl zvládnout než já.
To musí potěšit, ne?
Určitě. Jsem za jejich podporu rád. I Tomáš Sivok (sportovní manažer A-týmu Sparty) mi říkal, ať myslím pozitivně, že bude všechno dobrý. Zmiňoval, jak byl brzy zpátky on, když měl stejné zranění. Jsem rád, jak mě všichni povzbuzují a zdůrazňují, abych nad tím moc nepřemýšlel. I sportovní manažer Liberce Theo Gebre Selassie mě hodně povzbuzuje. Když se nevidíme, tak mi často volá a ptá se, v jaké fázi jsem. Teď už jsem s tím vším snad srovnaný, nejtěžší byl začátek. Budu makat, abych byl co nejdřív zpátky a vrátil se ještě silnější. Musím říct, že zranění v osmnácti mi taky pomohlo.
Jak?
Tehdy jsem byl ještě dost hubený, ne úplně vyspělý. Pomohlo mi srovnat si v hlavě hodně věcí. Najednou jsem myslel jinak. Před zraněním jsem všechno bral jako automatismus, ale pak jsem si začal uvědomovat, o co jsem přišel a třeba si toho do té doby tolik nevážil. Nějakým způsobem mě to fakt posunulo. Zapracoval jsem i na věcech, které mi třeba nešly. Nebyl jsem soubojový, narostl jsem, udělal ze sebe trochu chlapa.
Nepříjemné pro vás je, že v této sezoně jste chtěl v lize naposledy dokázat, že na Spartu máte. Jak vnímáte tohle?
Se Spartou jsem začal letní přípravu. Myslím, že se mi hodně povedla. Cítil jsem se dobře. Testy jsem měl fajn a měl jsem motivaci. Poznal jsem, jak to tam nyní chodí. Když to nevyšlo na Spartě, určitě jsem chtěl zpátky do Liberce. Bral jsem to jako poslední hostování. A pak buď na Spartu budu mít, nebo půjdu sem na přestup. Jenže zranění si člověk nevybírá…
Vzalo vám šanci vrátit se po sezoně do Sparty?
Těžko říct.
Vlevo Dominik Plechatý z Liberce, vpravo Robert Hrubý z Bohemians.
Jak jste první týdny nesl?
Těžce. Měsíc dva jsem jen ležel doma, člověk si pomalu ani na záchod nemůže dojít. Snažil jsem se ležet a odpočívat, mít koleno v klidu, abych si s tím nějak nehnul. Což bylo pro mě nejhorší, protože jsem aktivní, nebaví mě jen ležet doma. Jsem rád, že teď už můžu něco dělat na zahradě, někam si dojet a sledovat o víkendu zápasy. Na tohle jsem se vždy těšil. Když jsem mohl, jel jsem do Liberce za kluky. Dodá vám to sílu a je to lepší než být doma sám s černými myšlenkami.
Věnoval jste se i truhlařině, ve které jste vyučený?
To zase ne, ale jak je podzim, na zahradě bylo práce dost. Takže jsem rád pomohl babičce s dědou s řezáním stromků, se zazimováním. Bylo fajn něco dělat.
Jak jste prožíval zápasy Liberce, kdy se mu nedařilo?
Kluků i realizáku mi bylo líto. Ale před těžkými zápasy se Slavií, Plzní a Slováckem jsem klukům připomínal, že minulou sezonu jsme taky byli pár zápasů dole, ale chytili se Slavií, najeli na dobrou vlnu a začalo se dařit. Jsem rád, že i teď se to povedlo a se Slavií se nakopli, i když jsme 2:3 prohráli. Ale kdo zápas viděl, ví, kvůli jaké penaltě…
Což pak uznala i komise rozhodčích, že sudí a VAR chybovali.
Hlavně nerozumím tomu, že jsme před sezonou měli sezení s komisí rozhodčích, kde nám vysvětlovali, co je a není ruka. A byla tam přesně taková situace, že v tomhle případě se ruka nepíská. Nerozumím tomu, že ještě VAR zavolá rozhodčího, ať se na to jde podívat a ten si nestojí za svým názorem a penaltu odpíská. Absolutně tomu nerozumím. Přijde mi, že v Česku se rozhodčí přiklání k větším týmům v lize.
