Článek
Už jste úplně fit?
Teď už ano, ale byl jsem nemocný déle, než jsem čekal. Chytla mě nějaká silnější viróza, rovnou jsem dostal antibiotika na pět dnů. Týden jsem ležel doma na gauči, tělo mi víc nedovolilo. A další týden trvalo, než jsem mohl jít na trénink.
A co sobotní liga se Zlínem?
Znáte mě: rád hraju úplně všechno, mrzí mě každá vynechaná minuta. Ale zároveň se nehrnu na hřiště za každou cenu. Zůstávám trpělivý, starý jsem na to dost.
Sám často opakujete, že rekordy nejsou všechno. Není ale paradoxní, že jste měl dlouhou pauzu právě v době, kdy jeden hodně významný můžete překonat? Ligu jste naposledy hrál na konci srpna.
Není všem dnům konec. Vlastně mě překvapilo, že na rekord může dojít už teď. Myslel jsem, že Zavoš byl na konci svojí ligové kariéry ještě starší. Když mi bylo čtyřicet, říkal jsem si, že je ten rekord strašně daleko. Byl jsem zvědavý, jestli vydržím tak dlouho hrát.
Vydržel jste. A nasbíral jste pár prvenství: stihl jste nejvíc prvoligových zápasů v dějinách Bohemians a taky jste historicky nejstarším střelcem ligy.
Jsou to jen statistické zajímavosti, ale těší mě to. Když se potkáme jako soupeři s boleslavským Márou Matějovským nebo Tomášem Hübschmanem z Jablonce, rádi chvíli poklábosíme. S oběma jsem hrával. Bohužel se Zavošem jsem si moc nepokecal, oba jsme si vždycky hleděli fotbalu. Jsme podobně zarputilé nátury a pokaždé nás zajímal jen zápas.
Mimochodem, vybavíte si svoji ligovou premiéru? Bylo vám dvaadvacet a sotva by někoho napadlo, že budete hrát ligu i po dvaceti letech.
Srpen 2003, hezká vzpomínka. S Jabloncem jsme porazili tehdejší Synot 1:0. Dodneška si pamatuju na první dotyk s balonem.
Jaký byl?
Míč mi skočil, trefil jsem ho vnitřní stranou špičky a krásně jsem vyslal soupeře po lajně. Naštěstí to nemělo na výsledek vliv.
Cítil jste tenkrát satisfakci? Byl jste kluk ze skromných poměrů a ještě jako teenager jste chtěl s fotbalem seknout.
Jasně, chtěl jsem skončit už v dorostu. Moc jsem nehrál a byl jsem naštvaný. Říkal jsem si: „Stojí ti to za to?“ Občas jsem se různě vymlouval a jednou jsem se schválně mračil na týmovém focení.
A po vyučení jste kombinoval fotbal s instalatéřinou. Náročná etapa?
To jsem byl u nás na severu ve Velkých Hamrech. Na tréninky jsem jezdil z práce v montérkách a nestíhal jsem. Měl jsem kliku, že se Hamry tehdy staly béčkem Jablonce, který mi nabídl neprofesionální smlouvu na devět tisíc. Přesně tyhle peníze jsem si tenkrát vydělal jako instalatér. A pak už jsem začal směřovat do ligy.
Vyprávíte o tom tak zapáleně, jako kdyby to bylo včera.
Uteklo to strašně rychle. Když dělal Tomáš Požár sportovního ředitele u nás v Bohemce, říkal nám: „Važte si, že můžete hrát ligu. Kariéra uteče, jako když lusknete prstem.“ Dodneška to mám v hlavě. Kdybych řešil jen statistiky, zkoušel bych svůj fotbalový život prodlužovat donekonečna, ale takový já nejsem. Dobře vím, že se konec blíží.
Zatím ale pořád patříte do ligy a chcete s Bohemians zopakovat minulou povedenou sezonu, která vám po dlouhých 36 letech vynesla návrat do pohárů. Je deváté místo po deseti kolech tak akorát?
Mohlo to být lepší i horší. Kluci před dvěma týdny odehráli super zápas s Olomoucí: dvakrát ztráceli, ale otočili to a vyhráli. Škoda, že na to nenavázali minule v Boleslavi. Znovu jsme dojeli na gól z konce poločasu, což je naše podzimní nemoc. Snad se jí proti Zlínu vyhneme a posuneme se výš.
Před chvílí jste mluvil o potenciálním konci, takže se nabízí otázka: budete hrát ligu i za rok touhle dobou?
Možná ano, možná ne. Věk se nedá zastavit a v Bohemce je navíc velká konkurence, což je vidět i třeba na tom, že jsem poslední dva zápasy před nemocí nehrál. Přišli noví hráči a trenér jim chce dát šanci, zato mně zbývá klasika. Zatnout zuby, makat a čekat na příležitost.
A pokud nepřijde?
Chci hrát, ale ne za zásluhy. Pokud bych měl nastupovat už jen na pět nebo deset minut, nebude mě to naplňovat. Umím si připustit, že tohle může být moje poslední ligová sezona. Jestli to tak nakonec vážně bude? Nechám se překvapit.
