Článek
Z baráže a boje o udržení jste se přesunul do mužštva s o poznání vyššími ambicemi, který bude navíc hrát předkolo Konferenční ligy. Je to velký skok?
Samozřejmě je rozdíl hrát o záchranu a poháry, ale v něčem je to podobné. Pokaždé jste pod tlakem, určitě se to dá srovnávat. Občas je navíc tlak větší ve chvílích, když hrajete o sestup, než když hrajete zápas v Evropě například z pozice outsidera. Ale samozřejmě se na to hrozně těším, je to pro mě další výzva. Proto jsem udělal ten krok, který jsem udělal a jsem za to rád.
Mohou vám zkušenosti ze záchranářských bojů pomoci i v Evropě, nebo celkově v utkáních na opačném konci tabulky?
Něčím už jsem si prošel, takže na mě ta tíha posledních zápasů minulé sezony tolik nedoléhala. Snažil jsem se hlavně pomoci týmu, což se mi snad podařilo. Teď je to něco jiného, poháry jsem ještě nikdy nehrál. V Jablonci mi to uniklo, protože jsem dostal covid v době, kdy jsme hráli o postup do skupiny Evropské ligy. Bude to pro mě premiéra, moc se na to těším a doufám, že dostanu nějaký prostor.
Jak hodnotíte los druhého předkola Konferenční ligy? Čeká vás papírově velmi silný soupeř, jenž navíc hraje domácí utkání na umělé trávě...
Bodö/Glimt je hodně kvalitní tým, který má s poháry již zkušenosti. Co jsem zaslechl, porazili AS Řím, navíc mu dali šest gólů. Jsou mladí, asi budou hodně běhaví a navíc zvyklí na umělku, což bude hrát také nějakou roli, hrají na ní skoro každý zápas. Myslím, že by nám mohla pomoci role outsidera, mohli by nás trošku podcenit. Toho musíme co nejvíce využít. Když budeme makat od začátku do konce, šanci určitě máme.
Ve Zlíně vás vedl Pavel Vrba, nyní máte možnost poznávat Jaroslava Veselého. Navenek působí oba trenéři odlišně, jak vnímáte tu změnu vy?
V něčem jsou oba podobní, jsou přísní, ale spravedliví. Nikomu nedají nic zadarmo, každý hráč ze sebe musí vždy dostat maximum, jak na tréninku, tak v zápase. Samozřejmě tam jsou nějaké rozdíly, ale to je normální. Pod trenérem Vrbou jsem se cítil dobře, ale to platí i tady, tak se to budu snažit přenést do zápasů.
Zmiňoval jste, že přestup do Bohemians byl vaší prioritou. Bylo pro vás těžké odmítat jiné nabídky?
Je pravda, že se toho řešilo více. Ale od začátku mi dávala smysl Bohemka, nejen proto, že je to v Praze a mám to kousek domů. Narodilo se nám totiž druhé dítě a vzhledem k tomu, že jsme teď šest let žili mimo Prahu, jde o určité usnadnění. Hlavně jsem rád, že to klaplo.
Asi každý by vás čekal na pozici středního záložníka v systému 3-4-2-1, který trenér Veselý praktikuje. Ale v přípravě jste nastoupil i v útočné trojce, jak se vám tam hrálo?
Musím říct, že mi to tam úplně nevyšlo, byl to ten zápas proti Osijeku (2:3, pozn. aut.). Hrál jste skoro až toho třetího útočníka, nebyla to pozice klasického podhrota, jako například v systému 4-2-3-1. Pak jsem se stáhl na svůj post do středu a tam se cítím lépe, nevadí mi hrát šestku, osmičku, ani desítku. Více trenérů se mě snažilo posunout na kraj, protože dokáži přecházet přes soupeře v soubojích jeden na jednoho, ale nejsem zvyklý na to, že mě tam blokuje lajna.
Adaptace v novém týmu zatím probíhá bez potíží?
Ano, přesně jak jsem očekával. Hodně kluků jsem znal, například Martina Dostála, s nímž jsem začínal ve Slavii, pak jsme spolu hráli i v Ostravě. Celou dobu jsme byli v kontaktu, napíšeme si vždy k narozeninám, nebo když někomu něco vyjde. Ale potkal jsem předtím už i pár dalších kluků, takže to pro mě bylo snadné.
Jaké jsou vaše osobní ambice na nadcházející sezonu? Zapsal jste již dva starty v národním týmu a jak se ukázalo na příkladu Jana Matouška, z Ďolíčku jsou dveře do reprezentace otevřené. Myslíte i na ni?
Určitě, mám to v hlavě. Poslední dobou si nastavuji cíle před sezonou tak, abych před sebou měl něco, za čím mohu jít. Ale nelétám někde v oblacích, jsem nohama na zemi a jdu krůček po krůčku. Nejdůležitější pro mě je, aby se dařilo týmu, ale rád bych nasbíral co nejvíc kanadských bodů, bylo by fajn vyrovnat nebo navýšit produktivitu z minulé sezony (3+8).
Mohou vám k tomu pomoci i standardní situace, které jste zahrával v předchozích působištích?
V přípravných duelech si standardky beru, ale uvidíme (při výhře 2:0 proti Partizanu Bělehrad Hrubý dokonce z rohu přihrál na první gól, pozn. aut.). Bude záležet na domluvě se spoluhráči, jak se kdo bude cítit. Ale myslím, že když budu na hřišti, tak bych je zahrávat mohl.
A co se týče týmových ambicí?
Chtěl bych vidět Bohemku stejně vysoko, jako v minulém ročníku. Bude to těžké, liga je čím dál vyrovnanější a není žádný klub, který by šel snadno porazit. Za těch pár týdnů, co jsem tady, jsem ale vypozoroval, že máme velmi silné mužstvo.
Je ten povedený minulý ročník cítit i v kabině? Přišel jste do týmu, který byl zvyklý vyhrávat a dosáhl na své poměry opravdu velkého úspěchu.
Ano. Je poznat, že si tu všichni věří, jen je potřeba v nastoleném trendu pokračovat. Ani se nebojím, že by někdo cokoliv vypustil, protože trenér nedává nikomu nic zadarmo. Což je dobře, musíme na sebe sami vytvářet tlak a posouvat se dál.
Ďolíček pro vás v roli soupeře musel být vždycky nepříjemný, nyní tu bouřlivou atmosféru konečně zažijete coby hráč Bohemians. Těšíte se?
Bohemka byla vždy bojovným mužstvem, které vám nedalo ani metr prostoru. To platí i teď, ale nyní máme i hodně kvalitních hráčů na balonu, což se ukázalo i v minulém ročníku. Co se týče divácké kulisy, tak ta vždy pomůže. Na vyprodaném stadionu se hraje lépe, než když na vás přijdou dva nebo tři tisíce diváků. Už jsem to zažil v Baníku a na Slavii, takže se těším opravdu hodně, obzvlášť po té sezoně, kterou kluci měli.
