Článek
„Začalo to před šesti lety. Nakupoval jsem levné kopačky a pak je prodával s nějakým navýšením. Tehdy i zajímavé modely, raritní kousky. Když jsem ale získal další takové, začalo mě mrzet, že bych měl o ně přijít. V té době jsem končil v Bělotíně kvůli zranění definitivně hráčskou kariéru. No a zlomilo se to,“ vzpomíná třiačtyřicetiletý muž.
Začínal s adidaskami Predátor. „To proto, že byly u kluků oblíbené. Nejprve dva, tři páry a najednou jsem jich měl dvanáct. Nafotil jsem je, vylezl s tím na internet a zjistil, že to lidí zajímá. Teď už mám 330 párů kopaček,“ říká.
Kupuje především nové edice. „Pokud se mi ale libí, nemusí být speciální nebo limitované. V takovém případě vezmu i více párů s tím, že dva si nechám a zbytek prodám. Snažím se ale pořídit i raritky. Je však krajně složité najít kopačky deset roků staré, aby byly nové a v kompletním balení,“ vysvětluje. Přesto mezi jeho naleštěnými miláčky nechybí limitované edice pro Argentince Lionela Messiho a Portugalce Cristiana Ronalda. „Z těch je na světě jen okolo 400 kusů a tak je obtížné, je získat. A jsou drahé. Třeba ty z posledního světového šampionátu přijdou zhruba na 1700 eur,“ podotkl Julius.
Bývalý brankář sbírá i míče a tenisky Jordan
Vzácné kusy sám už neprodává. „V Česku je to nesmírně těžké. Jsme malá země a lidé nechtějí utrácet velké sumy. Raritní kopačky sice občas chtějí, ale nikoliv do sbírek, nýbrž na hraní. Touží si je prostě obout a zakopat si v nic. Nové modely jsem ale prodal už i za dvojnásobek,“ prozradil. Nejvíce si ovšem cení jedinečné výměny se sběratelem a prodejcem z Německa, který dodává kopačky do lig ve Španělsku a Anglii. „Profíci ho dost sledují. Sháněl kopačky pro hvězdu Realu Madrid Brazilce Viníciuse Júniora. Já takové měl a v jeho velikosti. Tak jsem je vyměnil za stejný model, jen v jiné barvě a o číslo větší, v mé třiačtyřicítce. Jsem rád, že takový borec v nich hraje,“ prohlásil pyšně sběratel.
Kromě kopaček jsou v centru jeho zájmu i míče z evropských a světových šampionátů a také Ligy mistrů. Má jich několik desítek, včetně originálně zabalených Roteira a Jabulani. „Jsou oblíbené, vyhledávané a na světě jich už moc není. Hlavně ty starší jsou k mání v omezeném množství. A za šílené ceny. Některé přijdou i na 600 eur,“ pověděl Majerský.
Všechny ve sbírce nemá. „Z Ligy mistrů mi jich chybí od roku 2000 asi pět. Z mistrovství světa zase ten nejcennější finálový z roku 2010, kdy se hrálo v Jihoafrické republice,“ přiznal.
Před dvěma lety začal své sběratelské portfolio rozšiřovat i o boty, hlavně Nike, modely Jordan vyráběné pod záštitou legendárního basketbalisty Michaela Jordana. „Mám to jako takový vedlejšák. Jsem v tom ještě úplný amatér. Je v nich ale ve vztahu k zhodnocení mnohem větší perspektiva,“ poodhalil své myšlenky.
Vše řeší téměř výhradně na internetu. Uvědomuje si, že bez sociálních sítí, kde tráví spoustu času, se neobjede. Na Instagramu kopačky..julius ho nyní sleduje tisíce lidí. „Vědí o mě, byť osobně se neznáme. Píší mi třeba i ohledně pravosti, chtějí poradit. V mém blízkém okolí je to ale jiné, známý vůbec nejsem,“ dodal muž, který se živý jako seřizovač hydraulických lisů.
Za vše, co má, už utratil okolo dvou milionů korun. „Dělám to hlavně pro syna, který má sedm let a také hraje fotbal. Aby z toho něco někdy měl. Bude na něm, jak s tím jednou naloží. Třeba se z toho bude mít dobře. Hrát v některých mých kopačkách by ho však neviděl rád. Myslím ale i na dcerku, která má jeden a půl roku. Právě kvůli ní jsem přidal boty,“ pověděl muž, který v Hranicích trénuje fotbalisty devátých tříd.
Manželku do tajů svého sběratelství raději nezasvěcuje. „Pro ni je nejdůležitější, že krabice se všemi věcmi jsou z našeho bytu pryč. Přestěhovali jsme se sice do většího, ale prostory se zužovaly. Byla z toho nešťastná,“ konstatoval.
O zřízení stálé expozice, kterou by zpřístupnil veřejnosti, zatím neuvažuje. „S kamarádem, co zase sbírá různé dresy, však plánujeme, že bychom to lidem při nějakých příležitostech ukázali. Možná dvakrát, třikrát za rok,“ dodal.
