Gólman terčem fandů Slavie! Asi jim docházely chorály, směje se urážkám Bačkovský

Asi mě nějak nepřekvapil a ani neurážel. Myslím, že jsem si ho zasloužil tím, že jsem úplně nepospíchal při rozehrávkách, a možná to slávisti brali tak, že zdržuju. Možná taky potřebovali něco řvát a docházely jim chorály, tak využili této příležitosti… Ale nic jsem si z toho nedělal, to ani nejde. Spíš mi přišlo úsměvný, když tam na mě nějaký pán zařval: Ty kudrnáči! A když jsem se na něj kouknul, byl plešatej. To mě celkem pobavilo.

Myslím, že tohle spouštěč nebyl, protože řvali už předtím. Ale tenhle moment tomu taky moc nepomohl, na svou stranu jsem si je tím asi úplně nezískal… (usměje se) Samozřejmě děláte vše možné, abyste to soupeři nějakým způsobem znepříjemnil a trochu zvýšil šance na úspěch, když na vás střílejí z jedenácti metrů.

Je to možný, ale nevím. Fakt neberu nějak špatně, že na mě řvali, že jsem hovado. Naopak mě docela bavilo, že má zápas i díky tomuhle nějakou kulisu. Před takovou se samozřejmě hraje příjemněji, než když je stadion prázdný. Jsem rád, že nebylo ticho. A takové skandování není nic hrozného. Večer jsem se zeptal přítelkyně, jestli si myslí, že jsem hovado. Když mi řekla, že nejsem, tak jsem byl v klidu. (usměje se)

Taková penalta je fakt nešťastná. Kdyby ji rozhodčí písknul ze hřiště, měl bych pro ni asi větší pochopení. Říká se, že VAR má opravovat jen zjevná pochybení sudího na hřišti, a tohle zase tak hrozná věc nebyla. Před sezonou jsme měli i školení od rozhodčích, kdy nám vysvětlovali, co ruka je a není. A nezpochybňuju, že jde o dost složité téma. Přijde mi minimálně necitlivý ovlivnit zápas takovou penaltou, kdy ruka nebyla nějak zásadně od těla, byl tam odraz z bezprostřední blízkosti, situace byla ve skrumáži lidí nečitelná. Samozřejmě jsme naštvaní, že nám takovou penaltu pískli. Za mě tohle pokutový kop prostě není.

Vždy se opravdu snažím hledat chybu primárně u sebe, potažmo u nás. A myslím, že jsme to slávistům kolikrát ulehčili, neudělali jsme všechno dobře. Ale z takového momentu jsem fakt smutný. Podle mě šlo o zlomový moment. Slavia držela balon, s tím jsme počítali, ale když si to vezmu, neměla kromě dvou gólů ze hry žádné šance. Myslím, že nám vycházela taktika hrát z bloku a dobře bránit. A tohle byl zlomový moment. Když jsme vedli 2:1 a dařilo se nám zahušťovat prostory, tak fakt žádné šance neměli. Kdybychom tento výsledek drželi dýl, museli by to ještě víc otevřít, my bychom měli šance na brejky… Ale když takhle brzy po pauze z penalty vyrovnali, zápas nabral jiný směr.

Co na to říct? Pro mě to byla motivace navíc uspět, abychom mu jeho slova pak mohli trochu omlátit o hlavu. Buď jde o nešťastný výrok, který vypustil v nějakých emocích, nebo jestli si za tím stojí, tak prvních deset minut jsme asi dobře odpověděli. Škoda jen, že jsme to neudrželi dýl a nemohli jsme jim to vrátit úplně. Samozřejmě hrát proti Slavii není jednoduchý, má obrovskou sílu, taktika se tomu nějak přizpůsobuje oproti zápasům, kdy se předpokládá, že budeme na míči víc my a budeme určovat tempo zápasu. Je normální, že když hrajete proti silnějšímu soupeři, že si to s ním nerozdáte na férovku a spíš budete hrát ze zabezpečenější obrany. Před zápasem jsme se potýkali i s nějakými zraněními. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jak bude vypadat obrana, což pro mě osobně bylo docela nepříjemný. Nakonec se Matěj Chaluš kousnul, za což má fakt velký respekt. Dali jsme to dohromady a myslím, že jsme předvedli dobrý výkon.

Poprvé na začátku týdne, kdy mi o této možnosti řekl trenér brankářů Marek Čech a pak mi to potvrdil ve čtvrtek. Celý týden jsem se na to hrozně moc těšil, což bylo asi nejnáročnější. Musel jsem trochu krotit nadšení a co nejvíce se vyklidňovat, abych byl na zápas soustředěný. A navíc se hrálo až od šesti, takže den byl hrozně dlouhý. Snažil jsem se co nejvíce myslet i na jiné věci, abych zůstával v klidu a neřešil tolik zápas.

To asi ne, ale když člověk týden co týden trénuje a dva měsíce sedí na lávce a najednou to přijde, tak je docela přirozené, že se na to docela těší a bere to jako den D a výzvu. Jako brankář však musíte být co nejvíce v klidu, musíte tak hledat balanc mezi klidem a euforií. Pomohl mi Peter Bartalský, který je takovým mým mentorem od mládeže a před zápasy si spolu voláme.

Narozeninový dárek to vzhledem k výsledku nebyl, byť prvních deset minut vypadalo hodně slibně. Ale samozřejmě jsem rád, že jsem chytal. Jen škoda, že jsme Slavii dovolili skóre otočit.