Článek
Když srovnáme kádr z rok staré baráže s Opavou s tím, který do současné sezony pod Veselého taktovkou vstoupil, žádné přehnané množství změn v něm nenajdeme. Ba naopak, Ďolíček ještě v létě opustil Jan Chramosta, jenž se po podařeném hostování, během něhož zapsal bilanci 7+5, vrátil do Jablonce, který v této sezóně střelecky táhne. Jinak zůstala klokaní soupiska velmi podobná, doplněná jen o pár jmen. Jenže právě (a nejen) z těch dokázal Veselý vyždímat to nejlepší.
Nádherným příkladem budiž Erik Prekop. Slovenský bijec přišel v září do Bohemians s naprosto tristními statistikami pro ofenzivního hráče – 30 ligových zápasů za Hradec Králové, 0+0. Však nad jeho příchodem také mnozí kroutili hlavou. „Erikovi se tady moc nevěřilo. Já ho měl ale nakoukaného ze druhé ligy a byl to nechutný, nepříjemný protivník. Jsem rád, že ho mám na své straně," pochvaloval si během jara jeho přínos Veselý. Mimochodem, v zelenobílém zapsal probuzený Prekop bilanci 5+3, navíc byl velmi platný v mezihře díky své soubojovosti a schopnosti udržet míč i ve zdánlivě nemožných situacích.
Veselý také maximálně vytěžil potenciál Romana Květa. Plejera, dříve považovaného za spíše defenzivního středopolaře, posunul o úroveň výše, za hrotového útočníka ve formaci 3-4-2-1. Výsledek? Devět vstřelených branek za podzim, čímž si Květ zajistil lukrativní smlouvu v Plzni. Na jeho místo v zimě pak přivedli Klokani Jana Matouška, který se během jara rozpomněl na svoji formu ještě z dávného angažmá v Příbrami a trefil se šestkrát. Za předchozích dva a půl roku v Liberci přitom všehovšudy zapsal jen tři branky...
A mohli bychom pokračovat. Daniela Köstla, dříve kovaného stopera, Veselý předělal na pravého halvbeka, kde se vytáhlý ranař rozehrál snad k nejlepší formě své kariéry. Adam Jánoš, jenž přišel v létě po ročním paběrkování v Ostravě a Karviné, odehrál třiatřicet utkání a patřil mezi širší špičku žebříčku nejlepších středních záložníků ligy. „Umíme hráčům najít odpovídající pozici, kde dokáží vyniknout jejich přednosti a naopak eliminujeme jejich negativa," vysvětloval Veselý vzestup výkonnosti svých svěřenců. Zní to až banálně, ale málokomu se to daří s podobně železnou pravidelností a v takové míře...
Ruku v ruce se stále se zlepšujícími individualitami pak Bohemians zaznamenali obrovský posun po psychické stránce. Nespočetněkrát trenéři soupeře po utkáních bědovali, že „proti Bohemce se prostě vždycky hraje těžko". Své by o tom mohl vyprávět třeba obhájce titulu z Plzně, jemuž se Klokany ze tří pokusů nepodařilo porazit ani jednou (jedna remíza, dvě domácí prohry).
Samozřejmě, Klokani museli lidově řečeno „rozbít prasátko", aby si mohli dovolit přivést na hostování hráče, jakými jsou například Václav Drchal, Martin Jedlička či Aleš Čermák, a splnit jejich platové požadavky. Ale vzhledem k tomu, co dokázal Veselý během jediné sezóny udělat s týmem, který někteří viděli přinejlepším jako kandidáta na boj o udržení, by mu ocenění pro trenéra sezony slušelo minimálně stejně, jako dánskému elegánovi z Letné. Úspěch v podobě procpání Bohemians do pohárů po téměř čtyřiceti letech bude ale více než příjemnou útěchou...
