Článek
Bohemians, obzvlášť pak jejich příznivci, přicestovali za polární kruh plní elánu. Ač ani náhodou proti celku, který se v posledních letech s železnou pravidelností účastní evropských pohárů, neplatili za favority, fandové neztráceli naději. Vždyť když sázkové kanceláře vypsaly značně vysoké kurzy na výhru zelenobílých, fanoušci se u snídaně v den utkání shodli. „Pojďme si všichni vsadit a necháme je zkrachovat."
Samozřejmě, šlo o evidentní nadsázku. Nikdo nemohl počítat s tím, že by pražský tým soupeře, fungujícího jako dobře namazaný stroj, přehráli, a průběh utkání papírovým předpokladům odpovídal. Rychlý, umělý povrch byl vodou na mlýn Bodö, v jehož kádru se kloubí jak nadstandardní individuality, tak jasný rukopis ofenzivně laděného trenéra Kjetila Knutsena. Ne nadarmo se často mluví o tom, že 54letý kouč brzy zamíří na lukrativnější adresu...
Fotbalový útočník Jan Matoušek měl v první půli utkání Konfereční ligy na půdě norského soupeře jedinou šanci Bohemians.
„Musím domácím pogratulovat. Mají vynikající hráče, dobrou strukturu hry. Je to organizace, která je velmi dobře vybudovaná," sportovně smekl před soupeřem trenér Jaroslav Veselý, jenž se, jak je u něj zvykem, neschovával za tisíckrát obehrané fráze o neproměněných šancích, či chybějícím kousíčku štěstíčka.
Přitom kdyby tak učinit chtěl, možná by i mohl. Únik Jana Matouška z prvního dějství mohl klidně otevřít skóre v té chvíli nerozhodného utkání, po hodině hry pak přišla pumelice Martina Hály, která rozechvěla břevno. Záhy se mohl trefit i střídající Jan Kovařík, jenže ve vyložené pozici vypálil jen slabě a nechal vyniknout brankáře Nikitu Haikina.
„Podobné šance je v takových utkáních třeba proměňovat," prohlásil Veselý na pozápasové tiskové konferenci. Tato slova lze jen podepsat. Na druhou stranu si v kabině Bohemians dobře uvědomují, že nemálo ožehavých situací před jejich brankou zachránil i gólman Michal Reichl.
Hráči norského Bodö se radují v utkání proti Bohemians.
Výkony na zeleném pažitu jsou pochopitelně alfou a omegou kopané. Ale určitě můžeme přimhouřit oči a alespoň na chvilku je odsunout mírně do pozadí. Klokani v Evropě, to totiž není jen ošklivá porážka na půdě nesmírně kvalitního celku. Naopak, výprava do Norska umožnila hlavně příznivcům napsat tolik nádherných příběhů.
Mezi přibližně sedmi stovkami fandů vršovického celku až za polárním kruhem byli ti, kteří ještě poslední evropská dobrodružství z dob Československa sledovali z tribun a živě si je pamatují. Ti, kteří před lety za použití vlastních finančních prostředků zachránili milovaný klub před krachem. Ti, kteří v době možného bankrotu coby malí caparti nosili zelenobílý dres. A v neposlední řadě i pár těch, kteří se narodili tak pozdě, že si rivalitu s již zaniklými střížkovskými Bohemians a existenční problémy sotva pamatují.
Fanoušci Bohemians ladí formu před zápasem v NorskuVideo: Milan Šimáček
A pokud takto různorodá sorta lidí, jejichž pojítkem je láska ke klokanovi na hrudi, po prohraném utkání skanduje, že to za to stálo, tak se jejich názoru nelze protivit. I když pro dosažení postupového výsledku v odvetě by fotbalová božstva musela obléknout zelenobílý dres a celý týden poctivě pilovat "Vršovické dloubáky". Ale jak předeslal Martin Dostál bezprostředně po utkání: „Ještě není konec"...
