Fotbalová legenda vyhledává i extrémní výzvy mimo trávník. Těším se na Vasák, přiznává Pižlová

Stala se celkově jejím desátý členem. „Jsou tam kluci, na které jsem se ještě chodila koukat jako fanynka, takže je to pro mě velká čest. Něco takového jsem určitě nečekala,“ říká Ivana Pižlová.

Severočeský klub ji do své síně slávy uvedl před utkáním libereckých mužů se Spartou, jejíž dres v minulosti oblékala a s níž vyhrála celkem šest trofejí. „Bylo to pro mě překvapení. Náš šéf ženského úseku mě pozval, že budu natáčet videopozvánku na další utkání s Plzní, a v tom jsem se o tom dozvěděla,“ popisuje Pižlová příjemné překvapení před ligovým utkáním, které úřadující mistři vyhráli 2:0.

„Čekala jsem, že zápas bude bojovnější. Utkání těchto soupeřů tady bývají dost napjatý a vyhecovaný. Tentokrát to bylo z obou stran celkem poklidný. První poločas byl ze strany Slovanu lepší než ten druhý. Sparta má kvalitnější tým, dalo se očekávat, že vyhraje,“ zhodnotila utkání mužů.

S fotbalem začínala ve Stráži nad Nisou, jako první liberecká hráčka se dostala do ženské reprezentace, ale kromě Sparty hrála i za Slavii. Z Letné se na sever vrátila před dvěma lety a končit ještě nehodlá. „Chuť hrát mám pořád. Měla jsem zdravotní komplikace s kolenem, ale věřím, že ještě chvíli budu hrát. Mým přáním je rozloučit se s dcerou na hřišti,“ líčí Pižlová, jejíž dcera hraje za liberecké dorostenky.

Jeden sen si chce splnit už v příští sezoně i mimo fotbalový trávník, konkrétně ve Švédsku. Je přihlášena na slavný, devadesát kilometrů dlouhý Vasův běh na lyžích. „Pořádá se stý ročník, takže bych si ho ráda zaběhla. Možná mám poslední šanci. Trochu se toho bojím, aby nebyly mizerný podmínky jako na letošní Jizerské padesátce,“ připomíná náročnější běh napříč Jizerskými horami, který zvládla za čtyři hodiny a kousek. Běžela již pětkrát, nejrychleji vloni za vynikající čas 3:21:16.

Před rokem si střihla i extrémní vodácko-běžecký drsňácký závod Nisamarathon, který absolvují dvoučlenné posádky korytem Nisy. Start je kousek od Jablonce, cíl po téměř 40 kilometrech za Hrádkem nad Nisou. Chvílemi se pádluje, chvílemi běží vodou. „Občas nějakou výzvu přijmu,“ vysvětluje Pižlová s úsměvem. „Tady mě k tomu vyhecovali kamarádi. Šlo o docela dobrou zkušenost. Nečekala jsem, že poběžíme tak dlouho. Spíš jsme běželi, než pádlovali, protože zrovna bylo málo vody. Bylo to celkem náročný. Možná mi to jednou stačilo, ale uvidím, třeba se někdy ještě odhodlám,“ uzavírá nová členka liberecké Dvorany slávy.