Článek
Pětadvacetiletý útočník celku Sanfrecce Hirošima měl dosud na kontě pouze tři utkání za japonskou reprezentaci, v jejímž dresu se objevil na olympijských hrách v Pekingu v roce 2008. Od té doby na další start čekal marně. Znovu se dočkal až v prvním utkání turnaje v Kataru proti Jordánsku, pak Lee znovu jen vysedával na lavičce. Víru však neztrácel.
Do hry naskočil až v prodloužení
"Věděl jsem, že jednou šanci dostanu a stanu se hrdinou," prozradil Lee krátce po skončení finálového zápasu, který rozhodl. Do hry přitom naskočil až v prodloužení. Deset minut po nástupu na trávník se k němu snesl centr Nagatoma a Lee parádním volejem poprvé a naposledy v utkání rozvlnil síť. Připsal si tak premiérovou branku za národní tým.
"Je to skvělý pocit. Když mi trenér řekl, že jdu na plac, neustále jsem si opakoval: Budeš hrdina, budeš hrdina. A nakonec jsem ten gól opravdu dal. Jsem hrozně šťastný," svěřil se Lee. "Při té akci jsem chtěl běžet na přední tyč, ale tam běžel i obránce, a tak jsem se zastavil. Pak už jsem jen viděl, jak ke mě letí míč a já se soustředil jen na to, abych ho napálil na branku," popsal vítěznou trefu.
Tadanari Lee a jeho vítězná trefa.foto: ČTK/AP/Hassan Ammar
Za svůj gól sklidil pochvalu i od trenéra Japonců Alberta Zaccheroniho. "Věděl jsem, že je schopen rozhodnout. To je na našem týmu nejlepší, že i hráči z lavičky jsou schopní změnit výsledek zápasu," těšilo zkušeného italského kouče.
Právě bývalý trenér AC Milán, Interu Milán či Juventusu se rozhodl překvapivě povolat Leeho do reprezentace, když mu z ní vypadl zraněný Takajuki Morimoto. Přesvědčilo ho k tomu jedenáct branek Leeho z minulé sezóny japonské ligy.
V té působí po celou svou kariéru, přestože až do roku 2007 neměl japonské občanství. Narodil se sice v Japonsku, ale korejským rodičům. Ve svých devatenácti letech tak zkoušel štěstí v juniorských výběrech Koreje. Do seniorské reprezentace se však neprobojoval, a tak později mohl přijmout nabídku Japonska. A po sobotním finále nemá důvod litovat.
