Článek
Dvě sezony byl Jan Nezmar coby sportovní ředitel Liberce de facto jeho nadřízeným, nyní svého bývalého šéfa chce Folprecht porazit na běžkách.
„Rád se s ním utkám, ale v Liberci žije roky a za poslední léta toho určitě naběžkoval víc než já. Vůbec nevím, jak na tom je. Říkal, že letos byl dvakrát, což je přesně dvakrát víc než já. Nicméně zub času by na něm mohl být znát víc. Je o patnáct let starší, takže by mě trochu zklamalo, kdyby mě porazil. Ale pokud má formu a dobrou techniku, určitě pojede líp než já, který to bude rvát vyloženě na sílu,“ hodnotí své šance 33letý Zdeněk Folprecht, jenž na běžkách nestál deset let a na lyžích ho čeká vůbec první závod.
„Měl jsem samozřejmě v plánu alespoň čtrnáct dnů před závodem začít trénovat, ale vzhledem k podmínkám to zatím nejde. Bydlím ve Středočeském kraji a tam už není vůbec žádný sníh. Doufám, že se to ještě změní a na lyže se postavím ještě před startem, ale i kdyby to nedopadlo, věřím, že si s tím i tak nějak poradím,“ vypráví bývalý mládežnický reprezentant.
O sporných ligových momentech
Bývalý fotbalista se po skončení kariéry proměnil ve fotbalového experta, který často hodnotí sporné situace z pohledu pravidel. Jak posuzuje dva nejpropíranější momenty 21. kola ze zápasu Sparty s Libercem? Nejprve gól libereckého Horského z 68. minuty, kde se posuzoval možný ofsajd hostujícího hráče. „Strašně sporná situace pro mě. I kdyby rozhodčí rozhodli tak nebo onak, obhájí si to. Ať chceme, nebo ne, je to taková šedá zóna v pravidlech, což je špatně. Myslím, že u téhle situace nemůžeme stoprocentně říct, jestli je to tak nebo tak, ale kdyby mně někdo dal pistoli k hlavě a já musel rozhodnout, asi bych rozhodl stejně jako sudí a gól bych asi uznal,“ říká Folprecht. A případné vyloučení Jakuba Peška po druhé žluté kartě ve 36. minutě? „Pro mě zákrok za žlutou kartu. Kdyby už jednu Péša neměl, tak ji dostane. A pravidlově nerozlišujeme mezi první a druhou kartou, i když všichni cítíme, že u druhé karty jsou rozhodčí benevolentnější, i když by neměli. Pravidlově si myslím, že druhá žlutá karta byla namístě.“
Jelikož se však běží volně, jeho výhodou by mohl být nedávný návrat k hokeji. „Snad se tam hokejové večery projeví. Teď jsem hokej zase začal hrát hodně. Ještě do mých jedenácti let jsem ho kombinoval s fotbalem a jednu dobu jsem myslel, že mu dám i přednost, ale pak zvítězil fotbal. Ale teď po dvaceti letech jsem se do hokeje zase znovu opřel. Založili jsme si svůj tým, hrajeme u nás v kraji. Plus ještě chodím dvakrát týdně trénovat se synem, furt se hýbu, takže s tím snad problém mít nebudu,“ říká.
Kariéru profesionálního fotbalisty prakticky uzavřel před dvěma roky. Na podzim sice ještě hrál za divizní Kladno a v domácím poháru nastoupil i proti prvoligovému Liberci, ale v zimě skončil i na této úrovni.
„Narodilo se nám třetí dítě, takže časově mi už nevycházela ani divize. Zaregistroval jsem se alespoň ještě u nás v Tuchlovicích, v krajském přeboru, ale s mou účastí na zápasech a trénincích to valně nevidím, protože přednost má opravdu rodina a pracovní vytížení, které mám nyní velké,“ uzavírá Folprecht.
