Článek
Ve druhé lize se ale Rudým Ďáblům nevede, prohráli tři ze čtyř ligových zápasů na jaře, což odnesl vyhazovem trenér Dimitrios Grammozis. Kaloče tak čeká znovu boj o místo v základní sestavě, tentokrát pod 70letým Friedhelmem Funkelem. „O místo jsem bojoval i pod starým trenérem, protože konkurence je tady obrovská, takže pro mě se nic nemění,“ hlásí zanedlouho (27. února) 24letý odchovanec vítkovického fotbalu.
Po příchodu do Kaiserslauternu jste naskočil hned do prvního utkání v základní sestavě a vydržel jste v ní v dalších čtyřech zápasech, aniž by vás trenér střídal. Takové vytížení jste možná nečekal, že?
Netušil jsem, kdy dostanu šanci, ale po rozhovoru s trenérem (Dimitrios Grammozis) a se sportovním ředitelem (Thomas Hengen) jsem cítil zájem. Bylo mi řečeno, že dostanu šanci, ale i čas se aklimatizovat. Byl jsem připravený hned, jak jsem přijel, takže jsem rád, že jsem příležitost hrát dostal a bylo na mně, jestli ji chytím. Hodně jsem se na ten první zápas (na hřišti St. Pauli 0:2) těšil. Asi je na postu, kde hraju tlačila bota, ale zároveň si myslím, že jsem si o nominaci v týdnu před utkáním i řekl.
V St. Pauli sledovalo utkání téměř 30 tisíc fanoušků, na což jste nebyl zvyklý, přestože fanoušků Baníku chodí na fotbal také hodně. Byl jste nervózní?
Asi jen v autobuse, ale byla to spíše taková ta nervozita, že budu po dlouhé době znovu na hřišti, před tolika lidmi, v nové lize a v novém týmu. Takže spíše taková ta pozitivní nervozita. Ale když jsem vešel do šatny, všechno to ze mě spadlo, protože nervózní nebývám.
Ve třetím utkání, do kterého jste nastoupil, jste vstřelil gól. V 69. minutě pohárového utkání proti Herthě Berlín jste využil chybné rozehrávky, navedl si míč, obstřelil brankáře a zvýšil na 3:0. Jaké byly vaše první pocity?
V ten moment jsem to skoro nic nevnímal, prostě jsem běžel slavit za spoluhráči a ke kotli. Ale samozřejmě to byl nepopsatelný pocit a nemohl jsem skoro uvěřit tomu, co se mi povedlo. Na stadionu byl i tatínek s přítelkyní, mamka mě sledovala v televizi, takže jsem byl moc rád, že to vyšlo zrovna v tomhle utkání. Ale to byl pro mě jen takový bonus, už jenom ta atmosféra, olympijský stadion v Berlíně a výhra ve čtvrtfinále, to byl neskutečný zážitek.
Co na gól říkali spoluhráči?
Myslím si, že respekt si v kabině musíte získat vždycky na hřišti. A to se mi myslím povedlo. Kluci mě od začátku hned vzali mezi sebe. Ze začátku nejvíce Polák Tymoteusz Puchacz, který mě bral na večeře, na obědy a vozil mě, kam jsem potřeboval. Ale skvělí jsou i ostatní kluci, takže jsem se od začátku cítil dobře.
Jak vás v klubu přivítali fanoušci?
Je neskutečné, když na domácí zápas proti Schalke přišlo skoro 50 tisíc fanoušků a potom v Berlíně ještě o dvacet tisíc více. Co na to říct, říkám Kaiserslauternu německý Baník, jsou neskuteční.
Máte za sebou pět plných zápasů, je to velký obrat oproti podzimu v Baníku, kde jste na podzim byl v základní sestavě v jediném utkání a pak už jen střídal na pár minut, viďte?
To určitě, chtěl jsem změnu kvůli vytížení, protože to jsem na podzim neměl. Jsem strašně rád za tuhle příležitost.
Filip Kaloč hostuje z Baníku Ostravav v druholigovém německém Kaiserslauternu
Po třetí jarní ligové porážce byl ovšem propuštěn trenér Grammozis. Čekali jste to, když byl u týmu jenom dva a půl měsíce?
Já osobně určitě ne, ale co jsem tady tak navnímal, měl to od začátku z neznámých důvodů těžké. Vždycky je to nepříjemné, protože na špatných výsledcích máme zásluhu my hráči a většinou to odnese trenér. S hlavním trenérem, tak i s asistentem (Sven Piepenbrock) jsem měl dobrý vztah. Za šanci jsem jim vděčný.
Je pro vás změna trenéra komplikací? Tým převzal 70letý Friedhelm Funkel, který kdysi v Kaiserslauternu hrával a nyní se po štacích v Duisburgu, Hanse Rostock, Frankfurtu, Düsseldorfu nebo v 1. FC Köln vrací. Budete muset znovu bojovat o místo?
Nevnímám to jako nějakou komplikaci, o místo jsem bojoval i pod starým trenérem, protože konkurence je tady obrovská. Takže pro mě se nic nemění. Chci pomoct klubu se zachránit ve druhé lize a zároveň ukázat, co ve mně je.
Fotbal je v Německu náboženstvím
Už jste to zmínil. První zápas v Německu jste odehrál před skoro 30 tisíci diváky, v Berlíně přišlo na pohár skoro 75 tisíc lidí. Dá se atmosféra aspoň trochu porovnávat s tím, na co jste byl v Ostravě zvyklý?
Fanoušci v Baníku jsou úžasní, jezdí všude i přes celou republiku a v tomhle mi to přijde podobné. Jen ti místní jsou tady na stadionu ve větším počtu. Všichni sledují fotbal, všude v televizích se pouští fotbal, je to tady jako náboženství.
Ligové zápasy provázejí v Německu protesty diváků kvůli záměru vedení Bundesligy prodat podíl z televizních a marketingových práv externímu investorovi. Na hřiště létají tenisové míčky, čokoládové mince, nedávno i citrony, do něhož se sudí s chutí zakousl. Dal jste si také?
Abych pravdu řekl, až v posledním zápase jsem si říkal, že to bude nějaký protest, tak jsem se zeptal kluků, ale jinak jsem to moc nevnímal. A ne, nedal jsem si. (smích)
Jste jedenáctý Čech v Kaiserslauternu. Před vámi tam hráli Miroslav Kadlec, Pavel Kuka, Horst Siegl, Petr Kouba a další. Chtějí se s vámi lidé ve městě o vašich předchůdcích bavit? Udělali českému fotbalu dobré jméno?
Jméno tady určitě udělali. Nejvíce asi Miroslav Kadlec a Pavel Kuka. Na stadionu jsou na zdech jejich fotografie, jména, každý je tady zná. Sem tam mě nějaký fanoušek zastaví a ptá se, jestli je znám. Budu se snažit jít v jejich stopách, ale laťka je vysoko.
Filip Kaloč hostuje z Baníku Ostrava v Kaiserslauternu
Jste v Německu přibližně měsíc, už jste si zvykl? Ostrava je skoro tisíc kilometrů daleko, jste sám?
Zvykl. Město je podobné Ostravě, žádné velkoměsto, jeden obchoďák, restaurace, kavárny a ulice s obchody. Líbí se mi tady. Čekal jsem to horší, začátky na hotelu jsem trávil hodně se spoluhráčem Tymoteuszem Puchaczem, ale potom přijela přítelkyně a nastěhovali jsme se do nového bytu, který je v centru, tři minuty autem od stadionu. Teď je tady se mnou, i s naším psem. Máme všechno blízko, obchod, park, kde chodíme se psem, takže jsme spokojení. Na příští domácí zápas (v sobotu 24. února proti Karlsruhe) přijedou rodiče, takže se těším, až jim tady vše ukážu a strávíme spolu volný čas. Blízcí mi chybí, máme velkou rodinu a dobré vztahy, ale píšeme a voláme si.
Co němčina, jak ji zvládáte?
Německy jsem se nikdy neučil, ani na škole, takže se zkouším přes aplikaci v telefonu naučit základní slovíčka. Ale budu volat do školy, ohledně doučování nebo schůzky s nějakým rodilým mluvčím.
Baník stále sleduji, ale chci se v Německu udržet
S fanoušky Baníku jste se loučil natočeným videem. Jaké bylo ale loučení s Baníkem, s kabinou? Kromě krátkého hostování ve Vítkovicích jste nikde jinde po příchodu do Baníku v roce 2011 nehrál. Za Baník jste odehrál přes sto ligových zápasů, další jste přidal ve druhé lize a v domácím poháru, bylo těžké klub opustit?
Úplně loučit jsem se nechtěl, protože jsem odešel na hostování. V kabině jsem řekl před klukama pár slov, protože kdybych si připravil nějaký proslov, asi by mě to vzalo. Udělal jsem si v kabině hodně kamarádů, takže na jednu stranu mě to mrzelo, ale na druhou jsem byl od začátku natěšený a rozhodnutý jít za novou výzvou.
Baník začal jaro mizerně, obě utkání (v Českých Budějovicích 0:3 a doma s Plzní 0:1) prohrál. Měl jste čas zápasy vidět? Zajímá vás, jak se klubu vede?
Viděl jsem oba zápasy, zajímá mě to. S některými kluky jsem v kontaktu, píšeme si. První zápas v Budějovicích jim nevyšel, ale s Plzní už to vypadalo jinak, ale bohužel to bylo opět bez bodů. Sám vím, jaké to je, a hodnotit to nechci. Klukům držím palce a věřím, že v dalším zápase budou bodovat.
Je vaší motivací dokázat, že jste v Baníku nehrál neprávem, nebo si vybojovat stálé angažmá v Německu?
Motivace to je, ale hlavně pro mě, nepotřebuju nikomu nic dokazovat. Četl jsem, že jsem neměl vůli a sílu se rvát o místo, s čímž absolutně nesouhlasím. Vždycky jsem snil o tom zahrát si v zahraničí, takže si to užívám. A snažím se makat tak, abych se tady udržel.
