Článek
Jak jste celou záležitost prožíval?
Byla to hektika. Transfer se zrealizoval necelou hodinu před koncem termínu. Zástupci klubu posílali s podepsanou smlouvou kurýra na motorce na řecký svaz, aby se stačila zaregistrovat. Já seděl na stadiónu a čekal, jestli to stihne. Dobře to dopadlo. Tím ale divočina neskončila.
Povídejte.
Druhý den jsem chtěl letět do Německa, sbalit si věci, odhlásit barák a vyřídit podobné záležitosti. Jenže trenér chtěl, abych zůstal a absolvoval s týmem nadcházející pohárový zápas a pak o víkendu ligu. Abych se s mužstvem co nejdříve sžil. Jenže jsem neměl svoje kopačky, trénoval jsem ve vypůjčených od gólmana. Ty moje mi další den přivezla manželka.
Jaký pocit z duelů s Iraklisem (výhra 1:0) a Atromitosem (porážka 0:1) máte?
Chvíli bude trvat, než se do toho dostanu, herní pauza byla dlouhá. V klubu s tím ovšem počítají. V médiích mě však chválili, což mě potěšilo. Nyní se všechno uklidňuje, hledáme si bydlení, jeli jsme se také se ženou podívat k moři. Je to tady pohádka.
Vybíral jste klub i kvůli destinaci u moře?
Můj sen vždycky byl hrát v teple, u moře. S manželkou děláme kitesurfing, milujeme moře. Róbert Mak, který působí v Soluni a s nímž jsem hrával v Norimberku, pěje na Řecko samé superlativy. I to přispělo k tomu, že jsem se rozhodl pro AEK.
Neriskoval jste ovšem příliš? Transfer se málem nestihl uskutečnit.
Věřil jsem, že to vyjde. AEK pro mě byla jasná priorita, přiznávám však, že to byl obrovský risk. Posledních čtrnáct dnů jsem toho moc nenaspal. Nakonec se všechno podařilo podle mých představ.
Jaké jiné nabídky jste měl?
Tři nebo čtyři kluby z Polska. V jednom případě jsem byl dokonce na zdravotních testech. Mluvil jsem také s trenérem Ferencvárose. Když jsem poprvé uslyšel o AEK, bylo to pro mě číslo jedna. Hrál jsem sice pět let bundesligu, jednu z nejlepších soutěží na světě, jenže pouze o nižší příčky. Pro útočníka je lepší působit v mužstvech, která praktikují útočný styl, vytvářejí si spoustu šancí. To AEK splňuje.
Zato Ingolstadt nikoli...
Tam se hrálo na tři útočníky, jenže o ofenzívní model nešlo. Sázelo se na jistotu, na brejky, což není můj styl. Pořád jsem doufal, že se to změní, ovšem trenér byl spokojený, i když se několikrát v řadě remizovalo. Už to dál nešlo, musel jsem to řešit.
Považujete AEK za správnou adresu pro svůj restart? Chováte malinkou naději na ME?
Přiznám se, že na mistrovství Evropy nemyslím, pro mě je důležité být šťastný, pravidelně hrát a dávat góly. Ve fotbale se však věci mění rychle, ze dne na den, třeba se do reprezentace ještě můžu dostat.
