Ve stopách Bonyho! Snesli by vám modré z nebe, rozplývá se o Holandsku bývalý stoper Plzně

„Situace se vyvinula bohužel tak, že jsem odehrál dva pohárové zápasy. Byť se mi dařilo, příležitost v lize jsem nedostal. Jsem pochopitelně zklamaný, ale musím jít dál. Ve fotbale je člověk jednou nahoře, jednou dole, všechno se zase otočí," říká Hájek. Aby byl v herní permanenci, chodil si občas kopnout za juniorku.

Kvůli pandemii koronaviru se připravuje individuálně, kondiční kouč Arnhemu posílá hráčům každý den tréninkový plán. „Trénujeme pětkrát v týdnu, víkendy máme volné. V tréninkovém centru můžeme v malých skupinkách po třech využít posilovnu. S míčem moc nejsme, dáme si jen pár přihrávek," podotýká Hájek s tím, že ke společnému tréninku by se mohlo mužstvo sejít v polovině května.

„Ale nikdo s tím moc nepočítá, situace v Nizozemsku ohledně nákazy je kritická. V klubu je hodně zahraničních hráčů, kteří nestihli vycestovat domů. Já mám štěstí, že je se mnou v Arnhemu rodina," popisuje Hájek. Ochranná opatření proti šíření nákazy jsou v Nizozemsku volnější, lidé například nemusejí nosit roušky.

„Potkám jednoho člověka z tisíce, který roušku má. Lidi nákazu neřeší, dokud je nezasáhne. Znám případy, kdy dotyční koronavirus nejprve zlehčovali, když se pak nakazili, rychle obrátili. Není to sranda," dodává 28letý obránce.

Působí v klubu, za který před lety válel někdejší sparťanský útočník Bony Wilfried. Právě v Arnhemu si kanonýr z Pobřeží slonoviny vystřílel angažmá v Manchesteru City. „Bony tady zanechal výraznou stopu. Na dlouhé zdi v tréninkovém centru jsou napsaná jména hráčů, kteří prošli klubem. Ti, kteří zanechali stopu největší, jsou větším písmem. Bony patří mezi ně," říká Hájek, který je překvapený z režimu při domácím zápase.

Žádné soustředění, tým má sraz čtyři hodiny před výkopem v tréninkovém centru v blízkém Papendalu, kde sídlí i Národní sportovní centrum. Na stadion k zápasu se pak hráči dopraví vlastními auty.

„Jinačí je také stravování. Jíme necelé tři hodiny před utkáním, můžeme si dát, co uznáme za vhodné. Pak to ale musíme na hřišti ukázat," uvádí stoper, jenž neskrývá úžas nad množstvím ofenzívních individualit napříč nizozemskou ligou.

„Útočný styl je prioritou všech top týmů, k nimž řadím i Vitesse. Není náhoda, že z holandské ligy hráči odcházejí do nejlepších evropských lig a klubů. Osobně jsem ale překvapený, že z osmnácti týmů má šest umělou trávu. Alkmaaru se zřítila střecha tribuny, duel s Manchesterem United v Evropské lize hrál na náhradním hřišti v Haagu. Na umělce... V zemi, která chrlí světové hráče a fotbal je v ní skoro náboženstvím, zvláštní. Ale celkově jsem nadšený," prohlašuje Hájek.

S manželkou Barbarou, 11letou dcerou Sárou a syny Jaroslavem (6,5 roku) a Tomášem (2 roky) si nynější životní etapu pochvalují. Fascinuje je především vstřícnost Nizozemců. „Místní mají také osobní problémy, ale nikdo z nich neřeší, v čem kdo jezdí, jaké má oblečení. Snesli by nám modré z nebe. Už jsme pomalu nasákli jejich mentalitu. Jsou země, kam by člověk nešel, i kdyby mu tam nabízely velké peníze. Nemohl jsem si vybrat lépe, podstatný je totiž život," pochvaluje si Hájek.

S dětmi a ženou jezdí často na kole. Vyrážejí do přírody, k moři nebo na projížďky všudypřítomnými kanály. „Holandsko je nádherná země, všechno je navíc do hodiny a půl autem. A po rovině. Snad jen kolem Arnhemu je pár kopečků, ale nic dramatického," směje se bývalý stoper Zlína a Plzně.