Článek
Po životní stránce je v Portugalsku spokojený, v Portu se zabydluje. „Už nejsme na hotelu, ale ve svém. Ještě nějaké věci potřebujeme doladit, ale jde to dobře,“ pochvaluje si Vaclík.
A jak probíhá aklimatizace na hřišti?
Rozporuplně. Na Benfice jsme prohráli, ale z osobního hlediska jsem rád, že jsem mohl po dlouhé době chytat, navíc proti takovému klubu. Zápas se mi povedl, ale pocit mám hořkosladký. Teď už potřebujeme začít vyhrávat a sbírat body, zápasy budou ubývat.
Bylo pro vás těžké nastoupit po devíti měsících, navíc proti Benfice?
Musím říct, že jsem byl v pohodě. Ani mi nepřišlo, že pauza byla tak dlouhá. I po utkání jsem se cítil dobře. Jsem rád, že jsem se zase dostal do zápasového kolotoče.
Boavista je v tabulce poslední s osmibodovou ztrátou na barážovou příčku. Těžká pozice, že?
Nemá cenu si něco nalhávat, situace není jednoduchá, rozestup je vidět. Ale věřím, že tým má kvalitu na to, aby sezonu otočil. Přišlo nás devět nových hráčů, věřím, že můžeme pomoct. Nejsme zatížení sezonou ani problémy v posledních přestupních obdobích. Všichni jsme Boavistě vděční, že nám dala šanci. Máme velikou motivaci jí pomoct.
Souhru se daří zlepšovat?
Musí to jít rychle, není čas. Přišlo mi, že kabina vzala v pohodě, že dorazilo tolik nových hráčů. Nikdo z nás tolik příchodů v polovině sezony asi nezažil, ale musíme to zvládnout.
Hrajete i o to, abyste se ukázal?
Asi taky. Ale teď nepřemýšlím nad tím, co bude v létě. Máme před sebou jedenáct zápasů, sezona potrvá do půlky května. Na to se plně soustředím.
Uma autêntica muralha 🔥
— Boavista FC (@boavistaoficial) February 26, 2025
Tomas Vaclik no onze da jornada da @ligaportugal. Parabéns, Pantera 🏁#OrgulhoAxadrezado pic.twitter.com/j2rHcaLaZP
Jak těžké bylo tři čtvrtě roku trénovat mimo klub?
Některé dny byly lepší, některé horší. Pomohlo mi, že jsme byli ve skupině s Peterem Bartalským, Holasem (Tomášem Holým), pak i Hugem (Bačkovským). Trénoval jsem s klukama, se kterými si rozumíme lidsky, což je klíčové. Udělali jsme si i soustředění ve Španělsku, změnili jsme prostředí. Jsem rád, že jsem nic nepodcenil. Trénoval jsem poctivě. Věřím, že teď se mi vše vrátí.
Myšlenky na konec kariéry vás nepřepadaly?
Nemůžu říct, že by mě přímo přepadly, ale někde vzadu v hlavě se mi vyrojily. Tuším, jak funguje fotbalový byznys. A vím, kolik mi je let. Musel jsem o tom uvažovat, konec byl relativně blízko. Ale jsem rád, že se to vyvinulo tak, že jsem tuhle možnost odklonil.
Během devíti měsíců, kdy jste neměl klub, se vám jistě někdo ozval. Byl jste nějakému angažmá blízko?
Nějaké oťukávání proběhlo, ale v daný moment mi to nedávalo smysl. Nepřišlo nic, o čem bych si řekl: ‚Jo, to je ono.‘ Kdybych věděl, že budu na angažmá čekat až do února, asi bych se rozhodl jinak. Ale jsem rád, že nakonec klaplo Portugalsko. Liga je tu kvalitní, působí v ní velké kluby. Jsem zase na Pyrenejském poloostrově a ve městě u moře. Vše se docela dobře sešlo. (úsměv)
Vaše jméno padalo v souvislosti s Barcelonou, když jí v září na delší čas vypadl kvůli zranění Marc-André ter Stegen. Nakonec vzala Wojciecha Szczesného. Jednal jste s Barcelonou?
Vím, že něco řešili manažeři. Když se Marc zranil, byla pro Barcelonu možnost podepsat jen volné hráče. Vím, že jsem byl mezi třemi až pěti gólmany, kteří pro ni připadali v úvahu. Sledoval jsem to, ale osobně jsem s nikým nejednal.
Už jen to, že o vás Barcelona uvažovala, vám muselo přidat na motivaci, že? Chodilo se vám pak lépe na tréninky?
Určitě. Musel jsem mít v hlavě, že kdyby tohle nebo něco jiného vyšlo, musím být nachystaný. Na tréninku to pak bylo jiné, ale zase jsem se na to neupínal. Nebyl jsem zlomený, když se pak Barcelona rozhodla pro Szczesného.
V Portugalsku působí i další český brankář Lukáš Horníček, který chytá za Bragu. Mluvil jste s ním?
Upřímně říkám, že vůbec. Nebyl na to čas. Když mi poprvé z Boavisty zavolali, tak za čtyřiadvacet hodin už jsem byl v Portu. Vyřešilo se to hrozně rychle. Neměl jsem možnost s Lukášem mluvit a bohužel proti sobě ani nenastoupíme, protože Boavista s Bragou už oba zápasy odehrála, což je škoda.
Jste dva čeští brankáři v portugalské lize. Dobrá vizitka, že?
Stoprocentně. Trenéři vyjádřili Lukášovi důvěru, veřejně prohlásili, že je teď jednička. Vše má ve svých rukách a držím mu palce, aby se mu dařilo. Když jsem tady, budu ho sledovat ještě podrobněji.
Co říkáte vůbec na progres mladých českých brankářů? Antonín Kinský přestoupil do Tottenhamu, Matěj Kovář působí v Leverkusenu, Vítězslav Jaroš je trojkou v Liverpoolu.
Je to dobře. Jen se potvrzuje, že jsme pořád schopní vychovat kvalitní gólmany. Vyjmenoval jste mladší kluky, předtím byla moje generace. Já byl v Seville, Tomáš Koubek v Rennes, Jirka Pavlenka v Brémách. Teď bude nejdůležitější, aby kluci pravidelně chytali. Lukáš v Braze nastupuje. Uvidíme, jak to bude s Tondou v Tottenhamu. A Kovy pokračuje v podobné porci zápasů, co měl v Leverkusenu v minulé sezoně. Jsou na dobrých adresách, budou se zlepšovat už jen tréninkem. Ale zápasy vám samozřejmě dají nejvíc.
Všichni jsou teď adepty pro reprezentaci. Je pro vás národní tým téma?
Reprezentace pro mě byla čest a zároveň cíl. Vždycky to tak bude. Ale nejsem naivní, devět měsíců jsem nechytal. Teď musím hlavně nastupovat v klubu. Co bude pak, netuším. Trenéři avizovali, že tým chtějí směřovat k mistrovství světa. Nevím, jestli bych do toho zapadal, nebo ne. Nejdřív musím chytat tady, pak uvidíme, co bude v létě. Je těžké víc říct.
V Boavistě jste si důvěru vybojoval? Budete chytat o víkendu proti Santa Claře?
Nevím, ale věřím, že nastoupím. Na druhou stranu mám hodně zkušeností a vím, že není nic staršího než včerejší zápas. Když budu v neděli chytat, budu muset zase předvést dobrý výkon. Jsem tu pár týdnů i s cestou, musím dál přesvědčovat.