V Robbenově klubu ho překvapili boxem. Snad už bude tenhle rok klidnější, přeje si reprezentant Chaluš

Poznal, jak turbulentní umí fotbalový život být. Ještě na začátku minulého týdne se Matěj Chaluš chystal na boj o místo v sestavě ve švédském Malmö, ovšem již o 168 hodin později v posilovně boxoval s fotbalisty Groningenu. „Ve fotbalové přípravě jsem box ještě nezažil, takže mě to překvapilo. Z mojí strany to bylo strašný, ale nešlo o nic agresivního. Spoluhráči byli sparingpartnery a točili jsme se," prozradil s úsměvem bývalý kapitán reprezentace do 21 let.

A nakolik překvapivý byl odchod z Malmö do Groningenu?

Udál se strašně rychle. Manažer mi o jeho zájmu řekl v úterý a ve středu po tréninku jsem měl videohovor se sportovním ředitelem a večer v pozdních hodinách mi manažer oznámil, že musíme být druhý den ráno v Groningenu na zdravotní prohlídce, aby když tak mohli hostování do pátku zaregistrovat a mohl jsem být k dispozici na zápas. Byl to fofr. Věřím, že tenhle rok už pro mě bude klidnější.

Měl jste nějaký čas na rozmyšlenou?

Moc ne, ale samozřejmě jsem to zvažoval. Zájem Groningenu byl velký a usoudil jsem, že půjde o nejlepší možnou variantu. Jasně, chtěl jsem v Malmö bojovat o místo, ale taky jsem věděl, že jen na jednu soutěž máme hodně hráčů. Cítil jsem, že by to mohlo dopadnout jako v minulém roce, takže jsem byl za takovou možnost rád. Groningen je tradiční holandský klub, který má mladý talentovaný tým a perfektní zázemí.

Přestože jste ve čtvrtek oslavil teprve 25. narozeniny, jste v týmu jeden z nejstarších. Pro vás nezvyk, ne?

Je to nezvyk. A velký. Viděl jsem to už v prvních dnech po příchodu a bylo pro mě zvláštní, že jsem jeden z nejstarších v kabině. Ale i proto mě Groningen asi chtěl. Potřebovali někoho staršího do party. Tohle mi hrálo do karet.

Polepšil jste si?

Určitě jde o lepší soutěž a myslím, že je to krok nahoru, dolů jsem nešel. Naopak jsem moc rád, že si můžu vyzkoušet, jakou kvalitu holandská liga má.

A hned jste na hřišti Volendamu (2:3) odehrál celý zápas. Jak těžké bylo okamžitě naskočit do základní sestavy bez pořádného se sehrání?

Úplně lehké ne. Přišel jsem z Malmö ve fázi náročné přípravy, kdežto tady je už soutěž rozběhnutá. A lehký to nebylo ani z toho důvodu, že jsem vůbec neznal hráče. Vlastně ještě po cestě na zápas jsem se učil jména, abych věděl, na koho jak mám volat. (usměje se)

Potvrdil byste jako obránce už po prvním zápase, že v holandské lize je prioritou útok?

Určitě. Sice proti sobě hrály dva týmy ze spodu tabulky, ale kvalitou to bylo hodně náročné a hra měla vysokou úroveň. Ještě k tomu se hrálo na umělce, takže fotbal byl o to rychlejší. Ale cítím se každým dnem líp a věřím, že si na to brzo zvyknu. Bohužel jsme důležitý zápas prohráli, na druhou stranu sezona je teprve v půlce.

Groningen je poslední, je záchrana reálná?

Věřím, že určitě. Tým je fakt šikovný. Jen mi přijde, že jak je mladý, v krizi není tolik sebevědomý. Když se prohrává, kluci nemají tolik v hlavách, že by se to mohlo otočit. Věřím, že se to nějakým jedním vyhraným zápasem otočí.

Teď vás čeká pro vás prestižní utkání s Twente, za který hraje váš bývalý spoluhráč z Liberce Michal Sadílek s Václavem Černým.

Těším se. Bylo by moc hezký, kdybychom se se Sáďou potkali na hřišti. Co jsem do Groningenu přišel, už jsme si spolu i několikrát volali. V kontaktu jsme a byl bych moc rád, kdybychom si proti sobě i zahráli.

S Groningenem je spjatý Arjen Robben, je to stále v klubu znát?

Je. Ostatně hned jak jsme s panem Müllerem, mým agentem, do Groningenu přiletěli, tak jsme ho i viděli na stadionu, kde se byl dívat. Minulou sezonu tady ještě působil, tak jsem se o něm zrovna teď se spoluhráči bavil a ptal se, jaký byl, tak ho jenom chválili.

Až liga v Holandsku skončí, ta švédská bude v plném proudu, jelikož se hraje systémem jaro-podzim. Vrátíte se pak do Malmö?

Upřímně jsem nad tím takhle ještě nepřemýšlel. Groningen na mě má i opci, takže nezáleží jenom na mně. Je to ještě hrozně daleko, uvidíme po sezoně tady.

Do Skandinávie jste přestoupil z Liberce skoro na den přesně před rokem. Jak angažmá ve Švédsku hodnotíte?

Má svoje pozitiva i negativa. Osamostatnil jsem se, začal jsem se o sebe víc starat a zjistil, jak to chodí ve velkém klubu. Poznal jsem nové lidi a kulturu. Ale největším negativem je, že jsem neodehrál tolik, kolik jsem si představoval. V létě bylo i období, kdy jsem tři měsíce nenastoupil ani na minutu. Bylo to jak na houpačce. Za deset měsíců jsem měl čtyři trenérů, což mi taky úplně nepomáhalo.

Přesto jste na podzim debutoval v národním týmu proti Faerským ostrovům. Překvapila vás nominace?

Určitě mě překvapila. Už bylo po sezoně a měli jsme ještě měsíc trénovat, ale v repre pauze jsme dostali týden volna. Už jsem byl na cestě autem do Česka, odvážel jsem psa, abych se na tréninky mohl vrátit letecky a autem už nemusel. Takže jsem si nebral žádný fotbalový vybavení a musel to řešit až v Praze. Ale byl jsem nadšený a byl moc rád, že jsem mohl na těch pár minut nastoupit. Určitě mě to motivovalo do další práce.