Článek
Může být Twente skutečně klubem, v němž se odrazíte zpět ke skvěle nastartované kariéře?
Věřím, že ano, je to tradiční nizozemský klub s výborným zázemím a skvělými fanoušky. Vždyť dvaadvacet tisíc z nich má permanentky a kapacita hlediště našeho stadionu je třicet tisíc. Atmosféra je tady báječná, to vím, když jsem tu hrál jako soupeř. Je tady trenér Ron Jans, který mě zná. Mluvili jsme spolu o tom, co ode mne čeká. Měl jsem z toho dobrý pocit. Makám na tréninku s vírou, že šanci dostanu, a pak už bude všechno na mně. Teď jsem hlavně rád, že se roční hostování povedlo dotáhnout.
Co si od ročního hostování v Twente slibujete?
Zažil jsem ve fotbale spoustu krásných i špatných chvil. Těch druhých bylo v poslední době víc. V Twente to chci zase obrátit k lepšímu a postupně se vrátit tam, kde jsem byl před zraněním a věřím, že ještě výš. Chce to ale čas. Ve dvaadvaceti letech ho snad ještě mám.
V Nizozemsku jste víc než šest let. Máte na Twente nějakou vzpomínku?
Dal jsem tu svůj první ligový gól za Ajax, na to se nezapomíná.
Čím si vysvětlujete, že jste v Utrechtu neuspěl podle představ?
Nedařilo se mi, to je prostě pravda. S hledáním důvodů vždycky začínám u sebe, to mě naučil už táta, také výborný fotbalista a trenér. Nemaluju si věci na růžovo, nikdy jsem to nedělal, ale objektivně říkám, že ne vždycky to bylo moji vinou. Někteří lidé kolem mě zkrátka viděli některé věci jinak. Ale akceptuju to. Snažím se na všechno dívat realisticky, přiznat si vinu, nebo problém prostě umět posoudit. Do Twente si jdu návrat vybojovat. Přiznám se, že teď jsem po fotbale snad nejhladovější v kariéře.
Hostování je bez opce, ta vám ve smlouvě nechybí?
Nemám s tím problém, dohodli jsem se tak s mým hráčským manažerem Davidem Nehodou, a dohodly se tak i kluby mezi sebou. Mám v Utrechtu tříletou smlouvu. Především jsem rád, že mohu změnit prostředí a záleží na mně, jaké si to tady udělám.
Nizozemská liga byla ukončena už v březnu, co teď děláte?
Mám trochu napilno, sháním bydlení. Teď budeme ještě týden trénovat, pak dva máme týdny volno, což je zhruba doba, během které by chtěl mít trenér tým po kupě. A pak se začneme chystat na novou sezonu.
Přeci jenom Ajax je fotbalová TOP značka. Nebyl odchod předčasný?
Myslím si, že ne. Tři roky mi slibovali větší šanci, pořádnou jsem ale nikdy nedostal. Po zranění jsem nehrál jedenáct měsíců. Cítil jsem, že v nejbližší době žádná nepřijde. Odchod byl rozumným rozhodnutím. Bohužel první sezona v Utrechtu nedopadla podle mých představ, o tom už jsem hovořil, ale toho kroku nelituji. Teď jsem znovu na startu.
Jedenáct měsíců bez fotbalu musí být logicky znát. Troufnete si odhadnout, jak daleko máte k top formě?
Těžko odhadovat... Nehrál jsem od doby, kdy jsem nastupoval za juniorku Ajaxu, pět zápasů v řadě. Abych mohl říct, že my chybí ještě to či ono, nebo že už jsem zpátky, mi scházejí zápasy. Trénuji normálně, noha drží, ale bez větší zápasové praxe nelze říct, jak jsem daleko. Věřím, že se do dobré formy dostanu, když mi trenér dá důvěru. Fotbal jsem hrát nezapomněl.
Twente je tradiční klub, ale Ajax je Ajax...
Vím, kam míříte. Samozřejmě bych chtěl hrát za top klub, ale nic nemohu uspěchat. Nejprve musím hrát, dávat góly, ukázat se. A pak mohu doufat, že se ozve velký klub. Klidně i Ajax, nerozešli jsme se ve zlém a zažil jsem tam spoustu krásných zápasů. Třeba mě jednou koupí zpátky, anebo někdo jiný. Velký fotbal se nehraje jen v Nizozemsku.
