Trmal září v bráně Guimaraese a velebí fanoušky. Neskutečné, co se tady děje, žasne

Přesně tak. Loni to bylo pro mě kolikrát těžké na hlavu. Nechytáte, nevíte, co bude... Upřímně, když v Guimaraesi začínala letní příprava, ani se mi tam nechtělo letět. Příprava se mi ale povedla, navíc se zranil Bruno Varela (dosavadní brankářská jednička). Před startem ligy jsem chytal dva zápasy v Ligovém poháru, které jsme vyhráli. V bráně jsem už zůstal a dařilo se mi čím dál víc. Jakmile získáte zápasovou praxi, cítíte se pak daleko líp.

Všechno se tady změnilo k lepšímu. Vedení a lidi okolo klubu vás berou jinak. Každý den tady ale musíte dokazovat, že na to máte. Není to jednoduché, nikdo vám nezaručí, že budete chytat furt. Ale doufám, že jsem si nějaké jméno už konečně udělal.

V Braze, s níž máme špatnou bilanci. Naposledy jsme ji porazili v lednu 2017. Jsem rád, že jsem tam udržel čisté konto. Akorát škoda, že jsme ani my nedali gól a nevyhráli. Bylo znát, že to je pro fanoušky Vitórie největší derby. Když jsme v den utkání vyšli z našeho hotelu v Guimaraesi a nastupovali do autobusu směr Braga, čekalo na nás snad 200 lidí. Všichni tleskali, povzbuzovali, mávali a jeli za námi až na stadion. Na tribunách bylo asi deset tisíc diváků, z Vitórie maximálně 1500, přesto domácí fandy jasně přeřvali. Smekám před nimi.

Když jsem sem před rokem poprvé přijel, viděl jsem různá videa od fanoušků, jak to tu při zápasech vypadá. Tehdy jsem si říkal, že to bude asi fakt hezký, jenže tohle úplně předčilo moje očekávání! Co tady se děje, je prostě něco neuvěřitelného. Minule proti Belenenses jsme od 58. minuty dohrávali po dvou červených kartách v devíti. A co po druhém vyloučení ti lidi na tribunách dělali... Všichni na stadionu si stoupli a až do konce utkání nás hnali za vítězstvím.

Určitě. Připadalo mi, jako kdyby se hrálo jedenáct na jedenáct. Teď povolili už padesátiprocentní kapacitu, ale zkraje sezony smělo být zaplněno 33 procent hlediště. V prvním utkání proti Portimonense tak přišlo necelých devět tisíc lidí, všichni najednou začali zpívat klubovou hymnu a byli během celého zápasu neustále slyšet. Přijeli se za mnou podívat známí, rodina, byla tady přítelkyně a všichni z atmosféry byli vykulení. Každému hráči bych tohle přál zažít.

Ano. Dva tři dny před zápasem chodím do restaurace na večeři, číšníci mě už poznávají a vždycky řeknou: „Jo, Vitória, ať se o víkendu daří." Když je den utkání a hrajeme třeba od 18 hodin, fanoušci jdou na oběd a pak už čekají na zápas. Vysedávají po kafeteriích, všichni se spolu baví v dresech. Žijí s námi fakt celý den.

Denně. Nejvíc po zápase, kdy mi přijde klidně padesát příspěvků. Během týdne se nás chtějí na něco zeptat, nebo čekají před tréninkovou akademií a chtějí se vyfotit.

Už daleko víc než dřív. Kdykoliv jsme v centru a jdeme někam na jídlo, lidi se zeptají a popřejí mi hodně štěstí. Najednou je to tady úplně jiný život. Až k neuvěření, že jeden rok nevíte, co s vámi mají za plány, co vlastně bude dál, a druhý rok najednou, kdy se vám daří, se všechno změní. Moje nálada je teď úplně jiná. Začalo se mi tady líbit.

Dávám je jenom na dres. Tady to nefunguje jako v Česku, svoje kartičky na podpisy nemáme. Při zápase proti Belenenses bylo ale v hledišti asi pět transparentů s českým nápisem: „Dej mi svoje tričko." Bylo to moc hezký. Dva fanoušci pak stáli po utkání vedle sebe. Jednomu jsem dal dres, na druhého nezbylo, tak jsem se ho ptal, jestli chce aspoň rukavice. Odpověděl, že jo a začal brečet. Takovej malej klučina...

V každém si ale vytvoříme strašně moc šancí a v řadě utkání jsme daleko lepším týmem. Věřím, že jakmile to prolomíme, ve dvou zápasech po sobě dáme gól a vyhrajeme, tak nám to pojede. Je jenom otázka času, kdy se nám to povede, kádr je v této sezoně velmi kvalitní.

Ví, co chce. Má hodně zkušeností, umí udělat dobrou atmosféru v kabině i srandu sám ze sebe. Dovede taky přitvrdit, má rysy, aby byl úspěšný trenér. Věříme mu. Celý realizák je navíc pozitivně naladěný.

Jednoznačně. V lize se dá do nich dostat i ze šestého místa, když někdo z první pětky vyhraje portugalský pohár. Minulý rok nám Evropa smolně unikla, věřím, že se nám to v této sezoně povede a budu hrozně rád, když toho budu součástí.

Už se jede jenom v ní. Řada zahraničních hráčů odešla a anglicky se nemluví skoro vůbec. Řeč je složitá, už jsem ale něco pochytil. Od září chodím na portugalštinu a snažím se v ní zdokonalovat. Potřebuju ještě čas. Jednoduché fráze, objednat si v restauraci, s tím si poradím. Horší je, když na mě někdo spustí strašně rychle. Když mluví pomaleji, chytám se.

S Francouzem Nicolasem Janvierem, bydlíme i vedle sebe a jsme docela dost v kontaktu. Problém ale nemám s nikým. Bavím se se všemi.

Taky. Ricardo je skvělej kluk. Když se ho zeptáte, jak bylo v Barceloně nebo Chelsea, na všechno vám odpoví a všechno vylíčí. Fakt velká persona. Je emoční, nechce nic prohrát, na tréninku by radši umřel, než by prohrál. Je vítězný typ a obrovský profesionál. Klobouk dolů, jak fotbal miluje. A po technické stránce má pravačku pořád neuvěřitelnou.

Pendluje, jeden dva měsíce je se mnou, pak měsíc v Česku. Ona je tady můj největší parťák, se vším mi pomáhá. Obdivuju ji, jak to tu zvládá. Můžu se na ni spolehnout, vyslechnout si její názor, jsme na to tady spolu. Fotbal vnímá podobně jako já.

Pořád říká, že je nervóznější než já, na utkání vyrazí v dresu a vždycky ho propotí. (úsměv) Loni na fotbal kvůli koronaviru chodit nemohla a musela se dívat jenom na televizi, což nebylo ono. Užíváme si to teď oba.

Hodně tady jí ryby a steaky, jsou dobré. Nebo Francesinhu (malá Francouzečka), což je jakoby toast. Je v něm hovězí maso, šunka, sýr, a celé je to zalité omáčkou, v níž je snad všechno. Pivo, víno, rajčata, smetana, hořčice...Zní to drsně, je to ale výborné. Já si tam místo hovězího masa nechávám dávat kuřecí. Na tomhle jídle si vždycky pošmáknu, ale musím říct, že zase třeba vůbec neznají koření. Ochucení nemají tak dobré, což mi ale nevadí.

Furt tu na vás dýchá historie, různé uličky, velký hrad, kterým se v Guimaraesi dost pyšní. O prázdninách tady covid moc nebyl a turistů bylo ve městě spousta, každý týden se konaly různé akce, v pátek a sobotu to tady opravdu žilo.