Trenér Trnavy Hoftych: Nabídl jsem rezignaci, ale majitel ji nepřijal

Letní příprava nenaznačovala, že by bylo něco špatně. V pohárech jsme se dostali ze slovenských týmů nejdál. Vyřadili jsme tým Sligo Rovers, který teď získal irský titul, dokázali jsme vyhrát na Steaue Bukurešť, akorát nám nevyšla domácí odveta. Pak se to všechno rozsypalo. Přišla zranění některých klíčových hráčů, nechytli jsme začátek ligy a vezli jsme se. Je to vlak, který se těžko chytá, pro některé kluky šlo o úplně novou situaci.

Jasně. Možná jsme si to špatně vyhodnotili a měli jsme udělat nějaký řez v mančaftu, aby nedošlo k uspokojení. Skončili jsme druzí, což bylo nejlepší umístění Spartaku snad za posledních čtrnáct let. Bohužel nám to teď nejde, ale nejsme první, komu se něco takového stalo. Vezměte si třeba Slavii: hrála Ligu mistrů, vydělala velké peníze a dva roky nato málem zanikla. Nebo v Německu Wolfsburg s Magathem. V létě znovu utratil milióny eur za posily a hrají o padáka. Úspěšnost v sezóně se nedá předpovídat.

Bavíme se na tohle téma s majitelem skoro denně... Dal mi asi největší důvěru, jakou za jeho působení trenéři v klubu měli. Trnava je tak horká židle, že kdyby nebyla minulá sezóna, tak už tady asi dávno nejsem. Řešili jsme, zda jsem já schopen mužstvo ještě zvednout.

Herně jsme se zvedli, to musí každý vidět. Jen nám to nepřináší patřičný bodový efekt. S kolegy z realizačního týmu se snažíme na mužstvo dobře působit a myslím, že kluci jsou mentálně silní. Všichni se rvou. Navíc smlouvy mají postavené tak, že když se sezóna nepovede, nemusí tady třeba už na jaře být. Stejně jako já. Všichni si přejeme, aby se Trnava zvedla a vytvořili jsme si co nejlepší pozici pro jaro.

V tomhle jsou kluci dobří. Hlavy dole nemají, není tam skepse. Všichni drží spolu, nejdou jeden proti druhému, netvoří se partičky. A my se z nich snažíme vymlátit co nejvíc, aby do každého zápasu nasadili svůj krk.

Beru to jako vysokou školu fotbalu. V trnavském tlaku je to úplně jiné, než kdybych obdobnou situaci prožíval v klubu, který třeba nemá takovou tradici a ambice.

Já ji majiteli nabídl, ale nechtěl o tom ani slyšet. Věří, že moje práce ještě přinese ovoce. Probíral jsem situaci i s klíčovými hráči a vyjádřili mi podporu. Myslel jsem si, že by mužstvo mým odchodem mohlo dostat nový impuls.

Kluci přijeli v noci autobusem na stadión, čekali tam nějací rádoby fanoušci v kuklách. Něco rozbili, pronikli ke kabině. Já to znám jen z vyprávění, protože jsem se vracel autem s vedoucím mužstva. Ale moc příjemné to nebylo. Ještě že přišla reprezentační přestávka, protože hráči chodili na policii na výslechy. Tohle nemá s fotbalem nic společného.

Nic se ale nekonalo. Podali jsme výborný výkon. Žilina měla tři akce za zápas a bohužel nám z nich dala dva góly. Jádro fanoušků si kotel samo vyčistilo od těch několika agresorů. Neříkám, že jsou všichni nadšeni, ale pořád máme skvělé návštěvy. I venku. Víc je těch, kteří nám věří.

Ještě se mi nestalo, že by na mě někdo vystartoval. Trnava je krásné město a spíš tu potkám lidi, kteří mi věří. Nedělám si iluze, že tu má Hoftych tisíce fanoušků, ale většinou jsou lidi přátelští.

Byla to reakce na debakl 0:5 se Zlatými Moravcemi. Šlo o jeden měsíc. Když nevyhráváme, nemáme skoro žádné prémie, takže jsme to všichni dost pocítili.

Jsem hlava týmu, mám za něj odpovědnost a přece nemůžu udělat takovou prasárnu, že bych sebral peníze hráčům a sobě je nechal. Jsme na jedné lodi, tak to musíme pocítit všichni.

Došel jsem k potěšující skutečnosti, že když člověk hraje tady na Slovensku o sestup, zavolá někdo z podobně ohroženého klubu v Česku. Nabídky mě potěšily, byly docela zajímavé, ale všem jsem poděkoval, že mám ještě nedokončenou práci v Trnavě.