Článek
Besiktas má podzim v turecké lize dobře rozehraný. Myslíte na titul?
Nový trenér Slaven Bilič udělal v mužstvu pořádek a zavedl disciplínu. Má jako bývalý vynikající fotbalista přirozenou autoritu a ví, co chce hrát. Umí pohladit i přitvrdit, nezmatkuje. Mužstvo posílilo, ale vedení je opatrné, reálněji vidí titul až v nové sezóně. Já si myslím, že ho můžeme získat už v této, i když naše výkony ještě nejsou tak stabilizované.
Kdo by tedy měl být vaším největším soupeřem?
Podle mě Fenerbahce, které také nehraje evropské poháry, a jsou tam hodně nažhavení. I oni posílili. Trabzonspor hraje Evropskou ligu, střídá třináct hráčů, spíš jim dojdou síly. Galatasaray je nabitý hvězdami, ale hodně sil mu sebere Liga mistrů. Tureckou ligu nezačali dobře, stačí však šňůra tří čtyř zápasů a jsou nahoře. Nikoho dalšího moc nevidím.
Zmínil jste Galatasaray, čím si vysvětlujete jejich špatný začátek?
Nás porazili... V posledních letech vyhráli, co se dalo. Mají v týmu hvězdy jako Drogbu, který nám dal dva góly, Sneijdera nebo Mela, ale motivují se jen na velké soupeře a dokáží pak porazit kohokoliv. Když přijedou na turecký venkov, už takovou motivaci nemají. Dostanou jeden dva góly a je zle. Lusknutím prstu už to neotočí.
Něco podobného znáte ale asi i vy...
My jsme se špatně připravili na Antalii, byli jsme tragičtí, navíc tam bylo horko a vlhko. Než jsme se rozkoukali, prohrávali jsme 0:2 a už jsme se do zápasu nedostali. V Turecku klidně poslední porazí prvního, čím dál od Istanbulu, tím větší fofr. Hraje se tam fyzicky náročný, silový fotbal. Když nechytnete začátek zápasu, semelou vás.
Turecký titul vyhrávají většinou istanbulské kluby. Rozhodují o něm právě derby?
Vůbec ne! Naopak to jsou zápasy s papírově slabšími soupeři. Kdo v nich získá víc, je mistrem. Ale na tyhle duely se mnohem obtížněji motivuje, zejména při turecké mentalitě.
Jaká je konkurence v Besiktasi?
Máme hodně široký kádr, je nás tam deset cizinců, ale hrát jich může šest a tolik nás je i v základu. Čtyři jdou na tribunu. Trenér musí pečlivě vybírat. Když hrajete evropské poháry, je široký kádr dobrý, ale Besiktas z pohárové Evropy vyloučili, takže je nás moc. Na tréninku se tvrdě bojuje o místo v základu, všichni makají na sto procent. Na každý post jsou tři hráči.
Už přebolelo zklamání z vyloučení z evropských pohárů?
Nebylo to tak těžké, protože se s tím počítalo. Mě osobně třeba zarazilo, že nás vůbec nechali hrát, když nám nejprve UEFA oznámila, že nás do evropských pohárů nepustí. Najednou jsme hráli kvalifikaci Evropské ligy, ale už před odvetou s Tromsö byly signály, že nás vyloučí. Krátce po zápase jsme se dozvěděli, že jsme venku. Zbytečně jsme se stresovali, postupová výhra 2:0 byla k ničemu. Naštvaní byli hlavně fanoušci a noví hráči.
Vídáte se v Istanbulu s reprezentačním parťákem Michalem Kadlecem?
Michal bydlí asi pět minut ode mě, ale ještě jsme na kafi nebyli. Měl dost starostí se zabydlováním. Určitě se uvidíme.
Nezapovídá vám to rivalita mezi Besiktasem a Fenerbahce? Libor Sionko, když hrál za Glasgow Rangers, se mohl s Jiřím Jarošíkem z Celtiku potkávat jen tajně...
Bez obav. Rivalita mezi istanbulskými kluby je veliká, ještě do toho spadá Galatasaray, ale nic takového tu neplatí. Fanoušci s tím nemají problém. Když jsme v roce 2009 vyhráli titul, měli jsme jako Besiktas společnou večeři. Po jejím oficiálním ukončení nás zůstalo v podniku ještě sedm nebo osm a přišla mezi nás hvězda Galatasaraye Milan Baroš. Bylo to v pohodě. Nevím, jak to je mezi tureckými fotbalisty, ale my zahraniční s tím problém nemáme. Potkávám se třeba s Yobem z Fenerbahce i dalšími hráči, které znám. Na hřišti si nic nedarujeme, ale jinak jsme přátelé. Turci to pochopitelně prožívají víc.
