Článek
Hvězdná chvilka stabilního člena kádru Dicka Advocaata přišla v 15. minutě, kdy zařídil konečnou výhru 1:0. Jedinou branku v sezóně si nemohl schovat na lepší moment. "Byl kopnutý roh, někdo to odhlavičkoval ke mně. Já si to na hranici vápna zpracoval, zavřel oči a zkusil propálit tu hradbu těl přede mnou. Někdo to tam ještě tečoval, takže to změnilo směr," popisoval Šírl přibližně hodinu a čtvrt po zápase rozhodující moment v telefonickém rozhovoru s ČTK.
Svůj díl na zisku titulu nechtěl přeceňovat. "Je jedno, kdo z nás dal ten gól," prohlásil. "Hlavně že se to povedlo. Já si to vlastně ani ještě neuvědomuju. Samozřejmě všichni slavíme, skáčeme, objímáme se a líbáme se," prohlásil.
V tu chvíli byl ještě v Moskvě, ale největší porce oslav ho čekala až v Petrohradu, který svůj do nedělního dne jediný titul vybojoval v roce 1984. "Prý tam na nás čeká asi čtyřicet tisíc fanoušků," přiblížil Šírl.
Zenit potřeboval k jistotě mistrovské koruny zvítězit; nechtěl se spoléhat na zaváhání Spartaku Moskva, který ztrácel dva body. "Popravdě jsem byl před začátkem trochu nervózní, ale jak mi to tam spadlo v té 15. minutě, tak jsem se psychicky uklidnil," uvedl český středopolař.
O výsledku Spartaku byli Petrohradští průběžně informováni. "Hlásil to tady na stadiónu hlasatel. Vím, že vedli 1:0, 2:0, pak 2:1 a tak to snad skončilo. Nám nejvíce zatrnulo, když dal Saturn dvě minuty před koncem břevno. Pak tam měli ještě dvě tutovky, ty skvěle zachránil náš brankář," oddychl si.
Už v autobuse ze stadiónu mu mobilní telefon zahltily desítky textových zpráv a zmeškané hovory. "Přišla mi spousta gratulací, odhadem tak třicet esemesek, čtyři hovory. Volal jsem domů rodině, přáli mi kamarádi," dodal šťastný střelec.
