Článek
Co na poslední teroristický útok říkáte?
Když jsem do Turecka přicházel, neviděl jsem situaci tak zle. Spíš optimističtí byli i lidé z Kasimpasy. Bohužel útoky se pořád stupňují a zhoršují. Dřív byly cílené na bezpečnostní složky, teď si ale teroristi vybírají i civilisty. Je strašné, co se děje.
Máte strach?
Kolikrát se už bojím ráno otevřít internet, aby na mě nevyskočila nějaká nepříznivá zpráva. Děje se to víceméně všude, Turecko je v tom ale nejhorší.
Klub Reina je oblíbený mezi sportovci. Byl v něm na Silvestra některý z vašich spoluhráčů?
Naštěstí nebyl. Všichni cizinci z týmu odcestovali na Silvestra domů, v Istanbulu jsem z nich zůstal jediný. A Turci příchod nového roku příliš neslaví.
Když jste se včera po čtyřdenní dovolené sešli v kabině, probírali jste sobotní událost?
Bylo to téma číslo jedna. Psali jsme si hned poté, co se informace o útoku objevily na internetu. Na skupinovém chatu jsme zjišťovali, jestli tam nikdo z nás, nebo někdo z našich známých, náhodou není. Dost to prožíváme. Turečtí spoluhráči nám sdělují novinky z místních médií. Tam vědí o podobných věcech dřív, do světa se dostanou se zpožděním. My cizinci jsme tak v obraze.
Když k teroristickému útoku došlo v Ankaře, kde působí obránce Václav Procházka, dostali hráči od klubu nařízení, kde se smějí pohybovat. Přišlo od vedení Kasimpasy podobné doporučení?
Z klubu ne. Ale jsem v kontaktu s českou ambasádou, kde mám kamaráda. Radí mi, co a jak. Kde se pohybovat, jakým místům se vyhnout.
Do centra města zřejmě nechodíte...
Bydlíme s rodinou dvacet kilometrů od Istanbulu, v uzavřeném, hlídaném komplexu. Žijeme v takové bublině, tady by se snad nemělo nic stát. Do města vyrážíme svátečně, abychom to nějak nepokoušeli.
V Turecku jste prožil i Vánoce. Jenže na Štědrý den jste seděl v letadle a na Boží hod hrál ligový duel v Antalyi. Bylo těžké být bez rodiny?
Byla to velká změna. Štědrý večer jsme si doma udělali třiadvacátého. Bylo to specifické, ale snažili jsme si udělat Vánoce stejné jako v Česku. Do Istanbulu pak za námi dorazili rodiče, svátky jsme měli netradičně později.
I stromek jste sehnali?
V Turecku se dá sehnat všechno. Turci sice Vánoce neslaví, ale tím, že je tu spousta cizinců, jsou podobné věci k mání. Jenom kapr nebyl, ovšem my jsme stejně spíš na řízky. Kdybych ale neměl českou televizi a nedíval se na vánoční program, ani by mi nepřišlo, že jsou svátky. Navíc v Antalyi bylo teplo, Vánoce mi to nepřipomínalo ani zdaleka.
Zápas v Antalyi jste prohráli, do „jara", které v turecké lize začíná v polovině ledna, půjdete z dvanácté příčky. Jsou klubové cíle vyšší?
To ano, jenže klub v posledních měsících ustoupil z původní přestupové filozofie. Teď je taková, že přicházejí hlavně mladí hráči. V některých utkáních nás soupeři přetlačili zkušeností. Taky se změnil trenér. Jsem si ale jistý, že reálná pozice neodpovídá výkonům, které jsme předváděli.
Po osobní stránce však musíte být spokojený, odehrál jste prakticky všechno.
Myslím, že jsem si v mužstvu vybudoval solidní pozici, herně se mi dařilo. Navíc oproti ostatním klukům jsem nastupoval i v tureckém poháru. Statistika ale mohla být lepší, měl jsem určitě na to, abych dal víc gólů i připsal si víc asistencí. Spokojený jsem tak z padesáti procent.
Vaše novoroční předsevzetí tedy zní: vylepšit si statistiky?
Cíle by měly být pořád postupné. Rád bych navázal na podzimní vytížení, přivítal bych, kdybychom se s Kasimpasou dostali výš. Rád bych dál dostával pozvánky do národního týmu. Reprezentace rozhodně není samozřejmost. Zkrátka, zase bych se chtěl posunout o kousek dál.
