Článek
Lubomír Vlk, Karel Poborský, Pavel Horváth a pak až vy – teprve čtvrtý Čech, který skóroval v portugalské lize. Co to pro vás znamená?
Samozřejmě jsem to zaznamenal, ale myslím si, že bychom spíše byli rádi, kdyby těch gólů bylo víc. Liga je velmi kvalitní a je škoda, že nás tam tolik není. Třeba moje angažmá teď odšpuntuje větší zájem o kluky od nás.
Proč podle vás není o české hráče v Portugalsku větší zájem?
Vlastně si jen vybavím Davida Juráska a brankáře Lukáše Horníčka. Je tam obrovská individuální kvalita a přestupy tam probíhají spíše z Jižní Ameriky. Třeba pro ně nejsme tak lákavý trh, kterým bychom ale mohli být. Je to škoda.
Může tomu svými výkony pomoct i Václav Sejk?
To uvidíme. Přišel jsem s tím, že chci podávat dobré výkony, a především je stabilizovat. Chtěl jsem se posunout sám, ale zároveň i pomoct klubu, který byl trochu v krizi. Nechci říct, že by to bylo mým příchodem, ale získali jsme větší sebevědomí a obecně se vše zlepšilo. Teď vypadá tým skvěle a jsem rád, že se nám daří a mohu toho být součástí.
Máte za sebou zápasy s portugalskými giganty Benficou a Sportingem. Byly to největší zápasy kariéry?
Je to skvělé. Vlastně hned první zápas byl na Benfice. Vnímal jsem, že je to obrovský klub, ale až tam jsem zjistil, jak moc obrovský vlastně je. To všechno okolo – od stadionu až po fanoušky i kvalitu kádru. S tím jsem se v životě nesetkal. Ta jejich kvalita je vidět na přestupech, které dělají. Když někdo od nich odchází, tak jedině do top klubů. Je skvělé, že se proti nim můžeme ukázat, protože nás to posouvá dál. Opravdu si to užívám.
Famalicao má poměrně multikulturní kabinu. Není to problém?
Jsme jedna velká skupina. Jako je to všude, tak k někomu máte blíž a k někomu dál. S kluky z Jižní Ameriky to je někdy složitější, protože nemají moc dobrou angličtinu, ale rukama nohama to jde. Všichni jsou přátelští, furt se tam něco zpívá a obecně to žije. I díky zlepšeným výsledkům teď kabina táhne za jeden provaz.
Co vy a portugalština?
(rozesměje se) Začal jsem už. Měl jsem ale měsíc, kdy jsem se dokopával. Nastartovala mě však snoubenka, která začala dělat kurz na výživovou poradkyni. Řekl jsem si pak, že začnu i já. Ten den jsem si objednal kurzy, které mám dvakrát týdně. Je to teda ale strašně těžké. Jak jsem se dlouho neučil a ze školy jsem dlouho pryč, tak nové informace mi v hlavě moc dlouho nezůstávají. Po první hodině mě začala bolet hlava a šel jsem raději spát. Chci se ale ten jazyk naučit, abych týmu ukázal, že se mi tam líbí.
Pomáhal vám s tím nějak při příchodu váš reprezentační parťák Lukáš Horníček?
Dal mi kontakt na paní, která učí jeho přítelkyni. Zvolil jsem ale jinou učitelku z vysoké školy v Praze. Dvakrát týdně se scházíme online.
Učil jste se takhle i polštinu či nizozemštinu?
V Polsku se člověk dorozumí tak nějak česky. V Holandsku jsem se jazyk neučil, protože jsem věděl, že tam jsem jen na půl roku a všichni tam perfektně mluvili anglicky. Neměl jsem tu potřebu tedy. Teď mám v týmu také dva kluky z Nizozemska a, s prominutím, když se oni baví, tak je to jak dvě prasata, když chrochtají. Je to samozřejmě náročné se učit jazyk, ale portugalština mi určitě dá i spoustu dalších možností do života.
Za poslední dva roky jste prošel třemi zahraničními angažmá. Kde vám to nejvíc utkvělo v paměti?
Těch změn bylo opravdu dost. Hned tři zahraniční štace. Polsko bylo trochu jako Česko, ale beru to jako moji temnou kapitolu v knize. Holandsko bylo skvělé a odnesl jsem si spoustu nových zkušeností. Zlepšil jsem se tam po všech stránkách. Portugalsko je po životní stránce však nejlepší. Jsme tu společně se snoubenkou, žijeme u moře a jsou tu čerstvé potraviny, což je skvělé.
Mluvíte s vaší snoubenkou doma o fotbale?
Občas ano. Pár utkání mě chválila, několikrát ale zase ne. Společně si to vyhodnocujeme. Jinak moc fotbal ale neřešíme, měla těžký konec kariéry. Bylo by to ještě horší, kdybychom to neustále probírali.
Najdete si čas na zápasy Sparty?
Jasně, koukám na každý zápas, když mám tu možnost. Teď jsem viděl první poločas s Libercem. Bylo to těžké, sám to dobře vím. Týmy proti Spartě odvedou nejlepší výkon, když ne, tak vyhrají a bere se to jako samozřejmost. Nechtěl bych tedy ten jejich výkon hodnotit. Kluky zkrátka sleduju a držím jim palce. Přece jen to sparťanství v sobě mám.
Vidíte svoji budoucnost ve Spartě?
Byl bych strašně rád, kdyby byla. Je to ale těžké. Vidím, jakou kvalitu tam mají, a nechci říct, že ji mám nižší, ale šanci jsem nevyužil. Třeba ji ještě dostanu, ale to nevím. Záleží teď na tom, jak se mi bude dařit na jaře v Portugalsku.
Řešil jste to s Tomášem Rosickým?
(usměje se) No… Sparta mě úplně nechtěla prodávat. První nabídka i z Famalicaa přišla na přestup, ale nebyla v takové výši, kterou si na Letné představovali. Nikdy mě nechtěli prodat, ale mám už nějaký věk a furt to odkládat, to není cesta. To bychom se mohli bavit ve třiceti letech a řekli bychom si, že to nevyšlo, a já bych v té době měl za sebou třicet hostování.
Už je tedy na čase někde zakotvit.
Přesně tak, v hlavě to mám. Člověk chce mít v životě jistotu, a ne vědět, že od léta zas budu něco hledat. Teď je to specifické i tím Eurem. Hodně bude záležet na tom, jak se mi bude dařit v Portugalsku, protože na mě mají opci. Třeba se můžu prodat na mistrovství, třeba zůstanu v Portugalsku, nebo skončím úplně jinde. Mám ale za sebou hodně hostování, několik zemí, a pro můj klid i směrem k rodinnému životu by bylo lepší, abych už měl nějaké zázemí.
Spoléháte tedy na to, že v Portugalsku uplatní opci?
Uvidíme. Když se tak stane, bude to vyřešené. Když ne, tak si zase jako každý půlrok sedneme a budeme řešit, co dál. Třeba jednou budu dobrý agent, protože těch jednání mám za sebou ve 23 letech opravdu hodně. (smích)
Lákala by vás kariéra hráčského agenta?
K tomu mám opravdu ještě daleko, spíš jsem to řekl na odlehčení. Třeba ale jo, byla by to jedna z věcí, která by mě mohla lákat. Trenér bych být nemohl.
Můžete ještě přiblížit, jak jednání vypadala při odchodu do Famalicaa?
Ke konci podzimu, už před zápasem s Belgií, jsme začali v Polsku řešit, že to nemá úplně budoucnost. Věděl jsem, že po takovém angažmá jít do Sparty je hloupost – neodehrál bych tam ani minutu. Měl jsem spoluhráče z Portugalska a Famalicao se na mě vyptávalo. Říkal mi, že je to skvělý klub, který rychle roste. Klub nás pak kontaktoval a začalo se to řešit. Když jsem viděl zázemí a všechno kolem, bylo jasno. Jediný problém vlastně byl, že nebylo jisté, jestli stihnu zápas s Benficou. Naštěstí to ale dopadlo.
Měl jste i jiné nabídky?
Měl jsem spoustu nabídek z Česka. Mluvil jsem s několika trenéry a ty rozhovory mi hodně daly – nakoukl jsem pod ruku klubům zase z jiného pohledu. Zájem byl, i když jsem hrál na podzim strašně. Ze zahraničí to ale byla jediná nabídka a bral jsem ji jako prioritu číslo jedna. Jsem rád, že Portugalsko vyšlo, byl to skvělý krok.
Do Portugalska zamířil i Tomáš Vaclík. Vyptával se vás na život v Portugalsku?
Ne, on je natolik zkušený a má za sebou tolik angažmá, že to nepotřebuje. Byl spoustu let ve Španělsku, umí jazyk a myslím, že si to s rodinou dokázal vyhodnotit, že to bude dobrý krok.
Čeká ho tam velmi těžká práce. Myslíte, že má Boavista ještě šanci na záchranu?
Hráli jsme s nimi, když měli zakázané přestupy. Přivedli spoustu hráčů, kteří něco dokázali, ale za mě už jsou na úpadku a výsledky stále nemají. Mají už velkou bodovou ztrátu. Tomášovi bych to samozřejmě přál, aby se to podařilo, protože spadnout nikdo nechce.
Vaše Famalicao se pohybuje s klidem uprostřed tabulky. Vy jste tedy v klidu?
Kluci měli před mým příchodem dlouhou sérii, kdy nevyhrávali. Bylo vidět, že si nevěřili. Teď ale děláme výsledky, takže nálada je skvělá. Zvedáme se a máme vysoké ambice. O páté šesté místo ještě můžeme zabojovat. Můžeme ale hrát v klidu, protože nás nic netlačí.
