Článek
Žádné analýzy, žádné rozhovory. „Je mi líto. Musím si ho vzít,“ zahlásil suše Dragovič v mixzóně a nekompromisně odvedl kapitána Austrie Manfreda Fischera na tradiční pokřik na oslavu výhry do šatny.
Co na tom, že to byl čas vyhrazený pro média. Vítězství se musí oslavit. V kabině už byla samozřejmě party v plném proudu.
Austria díky tříbodovému zisku v třaskavém souboji drží krok se Sturmem Štýrský Hradec, který prohrál ve Wolfsbergu 0:3.
O to více důvodů měli vítězové ke vtipkování. Dragoviče nerozhodila ani záležitost, které jsme v našich poměrech odvykli. Hned ráno po zápase jej čekal nástup k dokončení vojenské služby, a to po čtrnáctileté pauze, jak potvrdil jeho klub.
„To mi asi oteče kotník a budu invalida,“ říkal rozverně třiatřicetiletý defenzivní matador pocházející ze Srbska.
V následujících dvou měsících se má každé ráno hlásit ve vídeňském Armádním sportovním centru.
Ale jeho fotbalové působení v Austrii by nemělo být nijak ohroženo. Tréninky i zápasy má povolené. A proč ta velká pauza před dokončením služby?
Dragovičovi bylo v lednu 2011 povoleno přerušení kvůli odchodu z Austrie do Basileje, pak hrál i v Dynamu Kyjev, Bayeru Leverkusen a CZ Bělehrad. Teď tedy znovu narukoval.
